Pět sci-fi vhodných jako doplněk k filmu Ex Machina

Pozemšťan
Byť se celý odehrává v chatě uprostřed lesů, Pozemšťan z roku 2007 není vyvražďovačkou, nýbrž dialogem skoro až divadelního ražení. Doslova komorní snímek naopak velmi citlivě, chytře a vypointovaně popisuje debatu několika postav s někým, kdo je možná starý tisíce let - ale možná taky ne. I přes mírnou strnulost a šustění papírem (jde ostatně o adaptaci románu) je Pozemšťan právem jedním z nejlepších filmů posledních let vůbec.

Europa Report
Jakkoliv loni vesmírné sci-fi vévodil Interstellar, a bránil se přitom tvrzením ohledně vysoké realističnosti, titul "nejvěrnějšího vesmírného sci-fi" mu o rok dříve vyfoukla nenápadná, televizně vypadající záležitost Europa Report. Film popisuje soukromou pilotovanou výpravu k Jupiterově měsíci Europa, která se Zemi na dlouhé měsíce odmlčela, nyní však řídící středisko dostalo depeši videomateriálů z paluby. Natočen je tak ve stylu found footage snímků (Blair Witch), čistě z kamer na palubě plavidla či v helmách astronautů – a poprvé snad od Blair Witch však takový styl nejen že tento přístup ničemu nevadí, ale přímo ukázkově sedí do celé zápletky.

Potomci lidí
Potomci lidí z roku 2006 mají věru nevděčnou úlohu – vedle mudrování nad nenávidí vůči imigrantům a vlivem klimatických změn se filmu nevyhnuly ani silné religiózní podtóny. Výsledek se proto z povahy věci nelíbí každému. Jakkoliv je ideovost Potomků lidí nepopiratelná, i škarohlídi musejí filmu přiznat neuvěřitelně autentické vykreslení světa budoucnosti a dokonalou filmovou režii, v čele s jednou z nejdelších akčních scén bez jediného (viditelného) střihu v historii. Potomci lidí nepřipomínají žádnou tradiční sci-fi, a právě proto jsou unikátním projektem.

Moon
Nazvat lunární drama Moon inteligentním filmem možná není úplně nejpřesnější – zápletka o klonování jediného osadníka měsíčního dolu má totiž i při nejlepší vůli dějové díry o velikosti Grand Canyonu. Snímek stojící a padající s výkonem Sama Rockwella v dvojroli však dokázal vyčaroval hodinu a půl trvající zápletku čistě stavějící na vesmírné samotě a, doslova, povídání si se sebou samotným. Jenom málokterý jiný film dovedl tak přesvědčivě na diváka přenést atmosféru vesmírné osamělosti.

Distrikt 9
Závěrem nemůže chybět ani první a doposud nejlepší film Neilla Blomkampa, který barvitě a s velkou porcí černého humoru nahradil jihoafrický apartheid příběhem o diskriminaci posádky ztroskotalé mimozemské lodi pozemskou většinou. Distrikt 9 byl metaforou tak zjevnou, že doslova stříkala z filmového pásu. Pro humor a velmi špinavé, velmi nehollywoodské pojetí sci-fi ale nemůže být pochyb, že mezi inteligentní sci-fárny rozhodně patří.