Enormní tržby Pokušení Krista z roku 2003 překvapily každého, kdo zapomněl na podobně horečné výdělky biblických eposů 50. let. Desatero přikázání z roku 1956 totiž už tehdy v režii Cecila B. DeMille dokázalo, že téma Mojžíše jakožto stěžejní příběh Starého zákona může vydělat stohy peněz. Na dnešní přepočet utržilo skoro miliardu dolarů, jednalo se přitom už tehdy o "remake" DeMillova Desatera přikázání z roku 1923.
A Mojžíš je obsahem i dalšího a doposud posledního velkého snímku z roku 1998. Navzdory animované fazóně, nebo právě kvůli ní, je Princ egyptský překvapivě dospěláckou látkou. Ačkoliv je srovnáván k animáky od Disneyho (toho roku s povedeným Herculesem), díky hrůzám Starého zákona může zabavit spíše rodiče. Celosvětově snímek utržil 218 milionů při sedmdesátimilionovém rozpočtu.
Pomineme-li kontroverzní torture-porn z dílny Mela Gibsona, je Poslední pokušení Krista zřejmě nejzajímavějším náhledem na Kristův mýtus z posledních dekád. Přemýšlivý film se stopáží 164 minut však opět vzhledem ke kontroverzi utržil jenom 8 milionů dolarů a sotva se tak zaplatil. Poučení? Biblické filmy nevydělávají, jsou-li alespoň trochu kritické nebo se jinak netypicky vylučují ze zdrojové látky.
Srovnání se nevyhne ani s Noem z letošního března. Vzdor místy překombinovaným trikům se snímek potýkal s chladnou, nihilistickou atmosférou, která k tématu konce světa seděla překvapivě dobře. Kritici byli sice opět rozpolceni, film přesto utržil více než tří a půl násobek svého rozpočtu. Tentokrát tak už trh určité odchýlení od zdroje odpustil, především však pro spojení Noa s formátem trikové podívané.
Nová vlna biblické tématiky?
Autorské náhledy na biblické mýty samozřejmě mají mnohem širší rozhled. Ben Hur z rou 1959 je například často citován jako „biblický film“, ačkoliv jde o adaptaci románu Lewa Wallaceho napsaného v roce 1880, a s Biblí má tak zhruba tolik společného jako Život Brianův. I ten je ostatně, přes značnou kontroverzi a zakazování v řadě států, nejvýdělečnějším filmem uskupení. Při čtyřmilionovém rozpočtu získal 20 milionů dolarů.
Ať už tak budou kvality Scottova díla ve vztahu k Bibli, biblickým filmům či křesťanským divákům hodnoceny jakkoliv, jisté je jenom to, že užitek z filmu budou mít především kasy kin po celém světě. Co to může znamenat pro film v příštích letech?
Studia se už několik let marně snaží vyplodit novou epickou ságu na úrovni Harryho Pottera nebo Pána prstenů. Noe, a dost možná i Exodus, však znovu připomenou existenci prakticky jistého kasovního trháku ve filmech inspirovaných křesťanskými eposy.
Samotný zdrojový materiál sice z populárních příběhů nenabízí o moc více než právě Noa, Mojžíše a Krista, vzhledem k oblibě remaků v moderním Hollywoodu by však klidně mohlo dojít na inspiraci ve filmech jako Barabáš (1961) nebo Quo Vadis (1951), které své dobrodružné zápletky rovněž volně spojili s Biblí a křesťanskými příběhy, ke spokojenosti všech. Po sci-fi pro náctileté se tak biblické velkofilmy klidně v brzké době mohou stát dalším horečkou filmového světa. Co v tomto kontextu však dost dobře očekávat nelze, je vlna složitějších dekonstrukcí biblických příběhů.
