Jedna z hollywoodských hereckých legend proslula především díky dramatickým partům, v nichž předvedla desítky rozličných charakterů, ať už v životopisných dramatech či v adaptacích literárních předloh. Často je obsazována do rolí zdánlivě zranitelných a jemných, vnitřně však silných žen, bojujících s nepříznivým osudem. Je držitelkou rekordních 15 oscarových nominací (včetně dvou proměněných).
Meryl Streepová se narodila 22. června 1949 v městečku Summit (stát New Jersey). Během dospívání toužila po dráze operní divy, od dvanácti dokonce studovala zpěv. Již na střední škole však úspěch u místního publika změnil její názor: budoucí hollywoodská hvězda zatoužila po herecké kariéře. Za vysokoškolských studií, která zahájila na univerzitě Vassar a ukončila na prestižním Yaleu, se Streepová věnovala nejen herectví, ale také předmětům jako psaní divadelních her či kostýmní návrhářství. S profesionálním hraním Streepová začínala v New Yorku, nejprve na mimobroadwayských scénách, brzy poté i na Broadwayi, kde byla za hru Tennessee Williamse 27 Wagons Full of Cotton navržena v roce 1976 na divadelní cenu Tony. Krátce poté získala také první příležitosti na televizní obrazovce (sportovní drama The Deadliest Season) i ve filmu (historické drama Julia s Jane Fondovou a Vanessou Redgraveovou).
Již od roku 1978 sbírá Meryl Streepová jedno herecké ocenění za druhým: prvním z nich byla cena Emmy za televizní minisérii Holocaust, sága židovské rodiny Weissových a Němců Dorfových. Proslulost však Streepové přinesl až titul následující: drama Lovec jelenů (1978) s Robertem De Nirem a Christopherem Walkenem v vietnamských veteránů. Premiérově navíc získala nominaci na cenu Akademie. Její profesionální úspěchy však zastínila ztráta osobní: partner Streepové, herec John Cazale (Kmotr, Psí odpoledne) totiž v roce 1978 zemřel na rakovinu. Přesto (či právě proto) šla tehdy Streepová doslova z role do role: drobnou úložku v komedii Woodyho Allena Manhattan následovala titulní úloha po boku Dustina Hoffmana v rozvodovém dramatu Kamerová versus Kamer. Velký hit roku 1979 navíc Streepové znamenal zisk prvního z jejích Oscarů. Za další snímek, romanci Francouzova milenka (1981) o ženě marně doufající v návrat své lásky, přineslo Streepové „pouze“ nominaci na Oscara, poprvé však v kategorii hlavních rolí. Její snad nejúspěšnější profesionální období pak završila titulní úloha v adaptaci románu Williama Styrona Sophiina volba (1982), kdy byla za úlohu ženy nucené obětovat jedno ze svých dětí oceněna již podruhé Oscarem.
Životopisným dramatem Mikea Nicholse Silkwoodová (1983) započala Streepová dlouhou sérii neúspěšných oscarových nominací. Romance Zamilovat se (1984) s Robertem De Nirem či úloha vášnivé ženy, nespokojené s životem vedle usedlého manžela v dramatu Hojnost (1985) byly pouze předzvěstí dalšího výjimečného snímku ve filmografii Streepové: životopisu Vzpomínky na Afriku (1985). Melodrama o Karen Blixenové, přinucené vést rodinnou farmu v Keni dokonce získalo Oscara za nejlepší film roku. Nepříliš vřele byla přijata tragikomedie Hořkost (1986) s Jackem Nicholsonem. Mnohem lépe dopadlo další setkání Streepové a Nicholsona v dramatu Jako nepoddajný plevel (1987), vyprávějícím o dvojici alkoholiků během meziválečné deprese. Další oscarovou nominaci si pak Streepová vysloužila za drama A Cry in the Dark (1989) o hluboce věřící ženě falešně odsouzené za vraždu své dcery.
Zcela proti očekáváním se na přelomu osmdesátých a devadesátých let začala Streepová objevovat také v komediích: příkladem může být satira Pohlednice z Hollywoodu (1990) nebo černá komedie Smrt jí sluší (1992). Dalším překvapivým tahem byla účast Streepové v akčním thrilleru Divoká řeka (1994), kde účinkovala v úloze ženy zachraňující svou rodinu ze spárů psychopata (Kevin Bacon). K „seriózním“ snímkům se vrátila rodinnou ságou Dům duchů (1993) či romancí Clinta Eastwooda Madisonské mosty (1995). Sérii intimních dramat, v nichž Streepová ve druhé polovině devadesátých let účinkovala, zahájil Marvinův pokoj (1996) o sbližování dvou odcizených sester a pokračoval v ní i snímek Jediná správná věc (1998) o dceři (Renée Zellwegerová) hledající cestu k dominantní matce umírající na rakovinu. Stejně jako za předchozí film o Oscara Streepová usilovala i dramatem Hudba mého srdce (1999) o houslistce vyučující v chudinských oblastech Harlemu.
Další výrazné úlohy nabídli Streepové nastupující hollywoodští režiséři Spike Jonze a Stephen Daldry. Díky úloze v dramatu Adaptace (2003) se opět objevila mezi kandidátkami na Oscara; ve snímku Hodiny (2002) se sešla trojice velkých hereckých hvězd: Streepová, Julianne Mooreová a Nicole Kidmanová. Již čtvrté pracovní setkání Streepové s režisérem Mikem Nicholsem se pak uskutečnilo díky veleúspěšné televizní minisérii Andělé v Americe (2004). V posledních letech se Streepová představuje převážně v úlohách vedlejších, ať už se jednalo o mocichtivou senátorku Shawovou v thrilleru Manchurianský kandidát (2004; nominace na Oscara) či tetičku Josephinu v dětském dobrodružství Řada nešťastných příhod (oba 2004). Členkou ansámblu je rovněž v „rozhlasovém“ snímku Roberta Altmana Zítra nehrajeme! (2006). Herečka, která je pro schopnost vnořit se do nitra postavy často nazývána „ženským Robertem De Nirem“, však ještě má co ukázat. Přes její oprávněnou kritiku, že padesátileté herečky jsou v dnešním Hollywoodu takřka bez šancí, jsme ji i my mohli v posledních letech spatřit ve dvou zajímavých úlohách. Tou první je psychoterapeutka woodyallenovských neuróz Lisa v romanci Prime (2005), tou druhou pak čertovsky seběvědomá módní ikona Miranda Priestlyová v satiře Ďábel nosí Pradu (2006). Její mistrovské herectví můžeme spatřit v „ženském“ dramatu Ten večer (2007), politickém snímku Hrdinové a zbabělci (2007) a překvapivě také v muzikálu Mamma Mia! (2008), kde hraje a zpívá titulní roli zestárlé hippie s dcerkou na vdávání. Silnou, v dnešních filmových poměrech výjimečnou úlohu zkostnatělé jeptišky Aloysius jí nabídlo psychologické drama Pochyby (2008) - Strepová se dočkala své patnácté oscarové nominace.
