Herec a producent Michael Douglas se stal po vzoru svého otce Kirka jednou z nejvýraznějších postav Hollywoodu, kde se prosadil především v rolích chlapů přesvědčených o své pravdě, kteří dovedou jít tvrdě za svým cílem
Letos šedesátiletý Michael Douglas je synem hollywoodské superhvězdy Kirka Douglase (Žízeň po životě, Spartakus) a britské herečky Diany Dillové, jeho rodiče se však velmi brzy rozvedli a Michael vyrůstal u své matky. Po studiích na University of California se Michael rozhodl jít ve šlépějích rodičů, nejprve se objevil ve válečném filmu svého otce Cast a Giant Shadow (1966); od dramatu Hail, Hero! (1969), kde si Michael zahrál bývalého mírového aktivistu, který se coby válečný veterán vrací z Vietnamu, se Douglas objevuje vesměs v ústředních partech; za zmínku stojí například Adam at 6 A.M. (1970) či Letní strom (1971), snímky, v nichž se Michael objevuje v rolích idealistických rebelů.
Hvězdou se však Douglas stal díky televizi: detektivní seriál The Streets of San Francisco, jehož hrdiny jsou ostřílený policejní veterán (Karl Malden) a horkokrevný zelenáč (Douglas), se stal v Americe během let 1972–1976, kdy Michael v seriálu účinkoval, obrovským hitem. Zároveň však práce v televizi Douglasovi nedovolovala věnovat se též hraní v celovečerních snímcích, Michael se tedy rozhodl alespoň produkovat. A ke svému debutu na tomto poli si rozhodně nevybral špatně. Drama Kena Keseyho Přelet nad kukaččím hnízdem o souboji jedince se systémem, zde reprezentovaným psychiatrickou léčebnou, nakonec na filmové plátno v roce 1975 přenesl Miloš Forman, který do hlavních rolí obsadil Louise Fletcherovou a Jacka Nicholsona. Formanův snímek se stal událostí roku a Douglas si coby producent odnesl společně se Saulem Zaentzem Oscara za nejlepší film. Ani v průběhu své další herecké kariéry Douglas nezapomínal na produkování a pomohl vzniku takových titulů jako Starman (1984), Hráči se smrtí (1990), Tváří v tvář (1997) či Vyvolávač deště (1997).
Na konci 70. let se Douglas opět začíná věnovat filmovému herectví, objevuje se v úspěšné adaptaci románu Robina Cooka V kómatu (1978) o prodeji lidských orgánů či thrilleru Čínský syndrom o havárii v atomové elektrárně, v němž Michael účinkuje po boku Jane Fondové či Jacka Lemmona a který reaguje na obavy panující v tehdejší společnosti.
V začátku 80. let stagnující Douglasovu kariéru oživil až režisér akční komedie Honba za diamantem (1984) Robert Zemeckis. Ten využil Douglasova image drsného arogantního muže, v němž se však v pravou chvíli dovede probudit hrdinství, a obsadil ho do role dobrodruha Jacka Coltona. Pátrání po drahokamu i unesené sestře hlavní hrdinky (Kathleen Turnerová) podpořilo tehdejší vlnu dobrodružných podívaných a stalo se jedním z nejúspěšnějších snímků dekády. O rok mladší pokračování Honba za klenotem Nilu, které má na svědomí režisér Lewis Teague, však již rozhodně takový úspěch ani kvality nemělo. Stejně jako v předchozích dvou snímcích sekundoval ústřední dvojici Douglas–Turnerová Michaelův spolubydlící z mládí Danny DeVito také ve velmi černé komedii Válka Roseových (1989). Snímek, který sleduje vývoj jednoho partnerství od počáteční zamilovanosti až po vzájemnou nenávist až za hrob, DeVito také režíroval.
Pro citlivé povahy rozhodně nebyly ani další Douglasovy filmy. Oliver Stone se v roce 1987 zaměřil dramatem Wall Street na prostředí makléřů newyorské burzy a podal zprávu o subkultuře mladých Američanů posedlých úspěchem a penězi. Michael si svou roli amorálního šéfa makléřské firmy, který zneužije mladíka v podání Charlieho Sheena, střihl s takovou bravurou, že za ni nakonec získal svého (zatím) jediného hereckého Oscara. Drsná kriminálka Ridleyho Scotta Černý déšť (1989) představuje Douglase v jedné z typických poloh: coby nesmiřitelného bojovníka se zarputilým výrazem ve tváři, nyní v úloze policisty, který se vydává až do Japonska bojovat s jakuzou. Vynikající drama Joela Schumachera Volný pád (1993) o muži, kterého stres a zuřivost způsobená několika po sobě jdoucími „nepříjemnostmi“ dovede daleko přes hranici zákona, bylo Douglasovým výjimečným one-man show.
Již snímek Osudová přitažlivost (1987) o úspěšném muži, jenž se ocitne v úzkých poté, co je sveden psychopatkou v podání Glenn Closeové, předznamenával vlnu podobně laděných erotických thrillerů z první poloviny 90. let. A režiséři si rádi vybírali do rolí sebevědomých a úspěšných mužů, kteří ztrácejí hlavu při setkání se silným ženským protějškem právě Douglase. Legendární Základní instinkt (1992) režiséra Paula Verhoevena i Skandální odhalení (1994), které vzniklo podle předlohy Michaela Crichtona, právě tento model využívají a Michael díky nim jen potvrzuje své postavení jedné z nejlépe placených hvězd Hollywoodu. Po veleúspěšném období však přišla série nepříliš výrazných titulů. Romance Americký prezident (1995) o lásce mezi prvním mužem Spojených států a ekologickou aktivistkou (Annette Beningová), dobrodružní Lovci lvů (1996), thriller Hra (1997) Davida Finchera i Dokonalá vražda (1998), remake thrilleru Alfreda Hitchcocka Vražda na objednávku (1954), jsou pouze průměrné snímky, které přes vysoká očekávání nezaznamenaly výraznější komerční úspěch.
S blížícím se novým tisíciletím však jakoby přišla na Michaela druhá míza, a to jak v pracovním tak i osobním životě. V listopadu 2000 se Douglas podruhé oženil, své „Ano“ mu řekla velšská kráska Catherine Zeta-Jonesová, a stal se nedlouho poté otcem syna Dylana a dcery Carys. Pracovní minicomeback se pak Douglasovi podařil snímkem Skvělí chlapi. Velmi povedená hořká komedie o sérii problémů, které zkomplikují život spisovateli v krizi, zůstalo překvapivě nepovšimnuto. To Soderberghovo drama Traffic – nadvláda gangů získalo mnohem větší přízeň publika i několik prestižních ocenění; na Michaela za jeho roli váženého soudce, jehož dcera získává závislost na droze, však žádná cena nezbyla.
Z posledních Douglasových snímků stojí za zmínku hlavně černá komedie Začalo to jedné žhavé noci, která vypráví o tom, jak dokáže s několika muži zamávat jedna svůdná žena (Liv Tylerová). Thriller Neříkej ani slovo (2001), komediální drama Tak to chodí (2003), které bylo natočeno především proto, aby se v něm Michael mohl sejít se svým otcem, matkou i synem Cameronem, či komedie Dokud nás smrt nerozdělí (2003) a My dva a křen (2006) už sklouzávají do průměru. O něco lépe se pak dařilo akčnímu thrilleru Strážce (2006), v němž se Douglas představil v úloze člena prezidentovy ochranky, nespravedlivě obviněného ze zrady. Na klasického akčního hrdinu je už Michael přece jen příliš starý, když mu však scénář předepíše zapojit zkušenosti a důvtip, uvědomíme si, že by tvůrci lepšího představitele hledali jen s obtížemi.
