Linda se narodila v roce 1949 americkém Bronxu do rodiny hluboce věřícího policisty a přísné, prudérní matky. Původním jménem byla zvána Linda Susan Boreman. Ve středním věku měla vlivem svých rodičů pověst cudné dívky, která si nápadníky udržuje od těla – a snad právě vlivem mlčenlivosti ohledně sexuality již v devatenácti letech otěhotněla a následně dala dítě k adopci. Krátce na to si prodělala drastickou dopravní nehodu, podstoupila nekvalitní krevní transfuzi a v domě svých rodičů se oddávala dlouhé rekonvalescenci.
Právě tehdy se seznámila s mužem, který jí měl navždy změnit život. Charismatický tyran Chuck Traynor byl nejprve přítelem, později od roku 1971 do roku 1974 i manželem a manažerem. Navenek sympaťák se snad až příliš mužnou hrudí však Lovelace po dobu turbulentního vztahu násilnický nutil do explicitních sexuálních aktů. Linda Lovelace ho později označila nikoliv za svého manažera, ale spíše za pasáka. Traynorovy eskapády a požadavky kulminovaly v natáčení amatérských pornografických filmů určených pro peep show, vlivem čehož se stala "hvězdou" svého prvního filmu Dog Fucker z roku 1971 pojednávajícího o zoofilii.
zdroj:
tisková zpráva
Již o rok později pak na Traynorův nátlak natočila slavné Hluboké hrdlo. Z dnešního pohledu laciný pornografický snímek se stal prvním pornofilmem distribuovaným v kinech a z Lindy se doslova přes nos stala globální celebrita. Astronomické výtěžky filmu, snad až 600 milionů dolarů, však přistály především jejímu manželovi, nikoliv jí samotné. Lovelace v pozdějším rozvodovém řízení dokonce uvedla, že řadu scén natočila pod přímou pohrůžkou násilí, zatímco na ní Traynor mířil zbraní (doslova útočnou puškou M-16). Svou roli však zřejmě sehrálo i divoké experimentováni s drogami a značná míra naivity, která byla Lindě Lovelace údajně vlastní.
Odpůrkyně porna
Kariéra proto neměla dlouhého trvání. Posledním pornografickým snímkem Lindy Lovelace byl film Laure z roku 1976, v jehož průběhu se definitivně rozhodla pro ukončení své kariéry. Obrátila se k víře a odmítla točit jakékoliv další hanbaté scény.
O šest let později napsala svou autobiografickou knihu Ordeal (u nás známá jako otrokyně Hlubokého hrdla) a stala se zapřisáhlou odpůrkyní pornoprůmyslu a přívrženkyní feminismu. V knize znovu zmínila obvinění vůči Traynorovi, o pár let později vypovídala i před justiční komisí posuzující pornografii – její averze a zkušenosti insidera sahaly dále než jen za zhrzenost z Traynorových příjmů z Hlubokého hrdla na její úkor.
S postupujícím věkem se však zdraví Lindy Lovelace radikálně horšilo. Při osudové krevní transfuzi z roku 1970 totiž získala hepatitidu a v roce 1987 prodělala kritickou transplantaci jater. Krutou ironií osudu Linda Lovelace nakonec skonala podobnou událostí, která přímo vedla k jejímu vztahu s Traynorem – v roce 2002 se ji zasáhla další autonehoda, která po třech dnech strávených v nemocnici její život ukončila v pouhých 53 letech.
I po své smrti se však její turbulentní život stal náměrem debat. Hollywood dokonce krom snímku Lovelace produkoval i jiný konkurenční film o jejím životě jménem Inferno. Svého času v něm měla hrát hvězdička Lindsay Lohan, Inferno se však namísto do kin dostalo na seznam mrtvých projektů.
Aktuální Lovelace: Pravdivá zpověď královny porna tak naštěstí zůstává osamocenou filmovou výpovědí. Do jeho režie se obuli osvědčení režiséři Rob Epstein a Jeffrey Friedman, kteří v roce 2010 vytvořili jiný oceňovaný autobiografický snímek Kvílení o básníkovi Allenu Ginsbergovi. Do hlavní, odhalené role pak byla obsazena muzikálová persóna Amanda Seyfreid, kterou jste v jednodušších rolích mohli postřehnout v Mama Mia! či Bídnících.
Nakolik se bude snímek tragického osudu Lindy Lovelace skutečně držet, můžete zjistit v kinech již od 8. srpna.
