První celosvětově úspěšný animovaný film Toy Story: Příběh hraček přišel do kin už před devatenácti lety. Jenom na módní počítačové zobrazování tedy skoro totální absenci kreslené animace nelze svádět. Odklon od kreslení byl ostatně i po Toy Story velmi pozvolný - například ještě v roce 1998 vydalo studio Disney jeden ze svých nejlepších filmů vůbec, ručně kresleného Herkula, který přitom svého času při rozpočtu 85 milionů dolarů stále utržil skoro milionů 300.
Ve skutečnosti studio Disney své studio ruční 2D animace zavřelo teprve loni v březnu. Největší gigant na poli globálních animáků nemá žádné plány tvořit cokoliv mimo počítačově rozpohybovaných filmů. Neznamená to, že by kreslíři automaticky šli do předčasného důchodu nebo skončili jako bezdomovci. Původní kreslené animáky dnes stále můžeme najít, namísto kin však pouze v televizi. Jména jako Simpsonovi, Griffinovi nebo South Park navíc ukazují možnosti zabrouzdat i do jiných než rodinných příběhů - televizní animáky nejvyšší kvality dnes paradoxně fungují spíše jako společenská satira než nezávazná látka k pobavení. I zde jsou ale kreslené animáky vydatně podporovány počítačovou animací.
Podle lidí z branže jsou však důvody pro konec klasické animace mnohem prosaičtější než jen jednodušší práce animátorů nebo snaha o prestiž. John Lasseter, jedeno z nejvýznamnějších lidí studia Pixar a nyní i Disney, konec 2D studia Disney a úpadek ručního kreslení odůvodnil pověstí. Klasické ručně kreslené animované filmy byly to totiž v závěru jejich éry asociované s mizernými vyprávěcími kvalitami. Byly vnímány čistě jako nenáročná látka určená pro nejmenší děti, kouzlo zábavy pro celou rodinu a schopnost všeobecnými tématy i vizuálem zaujmout dospěláky, byla už ta tam.
Evoluce, nikoliv revoluce
Lasseterův názor může znít pouze jako reklamní tvrzení šéfa studia digitální animace, faktem ale je, že období od pozdních padesátých let se skutečně přezdívá temný věk animace. Velká studia Ameriky tehdy v návaznosti na předešlé zlaté časy předešlých dekád usnula na vavřínech Walta Disneyho, což se projevilo na triviální ších příbězích ty úspornější, tzv. limitované animaci.
Ačkoliv byla tato původně uměleckým vynálezem, kvůli škrtům se z ní v šedesátých letech se stal nový standart . V důsledku byly animované filmy dlouhodobě vytlačeny z kin jako opulentní atrakce a v televizi se dostaly pouze do letního dětského vysílání. V osmdesátých letech se sice podařilo úroveň opětovně povýšit, bylo však už příliš pozdě na to oslovit kohokoliv kromě nejmenších. Aby se animáky znovu vyšvihly, bylo skutečně potřeba jim dodat punc novoty, který přišel se na počítačovou animaci.
Nutno ovšem zmínit že přerod klasického animované filmu do počítačového věku neznamenal nutně zpřetrhání kontinuity se studiem Disney. Klíčové osobnosti odpovědné za úspěch Pixaru, totiž původně přišly právě totiž přišli právě buď z Disneyho nebo studia Lucasarts tvůrce Hvězdných Válek George Lucase, kde pracuje se podobnými vyprávěcími styly jako animované pohádky.
Příkladem je všechny je právě třebas John Lasseter - ten začínal právě jako animátor u Disneyho, byl ovšem vyhozen koncem 70. let právě pro navrhování přechodu na počítačovou animaci. Následně přišel do studia Lucasarts, kde byl členem The Graphic Group, jakéhosi "Protopixaru". Když tak před několika lety došlo na spojení Disneyho a Pixaru, nešlo vůbec o žádné predátorské požírání slabého silnějším, nýbrž o dlouho očekávané sjednocení rodiny.