Už v prapůvodní japonské verzi si to ostatně pořádně dávala i s jinými potvorami – vybrali jsme pětici nejoblíbenějších i sérii důvodů, proč důvěra filmařů v japonskou předlohu může divákům přinést mnohem lepší snímek, než na jaký pamatují z konce 90. let. 

Evoluci monster lze nejlépe ilustrovat na postupném přibývání dalších kaiju (tedy monster) po boku Godzilly. Prvním, kdo se na sukcesu Godzilly z roku 1954 snažil přiživit, byl Rodan. Jeho snímek přišel jenom dva roky po první Godzille, a tomu také odpovídal styl – namísto pozdější ujeté hravosti na úrovni dětského pořadu byl Rodan stále ještě vcelku seriózním hororem, ačkoliv ani on se nevyhnul nálepce "Godzilla s křídly".

Samotný Rodan jako filmová potvora byla rovněž z dnešního hlediska zoufale neinvenční. V zásadě se jedná jenom o přerostlého ptakoještěra, odhazující na popularitu éry dinosaurů. Rodan se později porval i spolu s Godzillou – jen aby se s ní hned na to spojil – o osm let později ve snímku Ghidorah, the Three-Headed Monster. Ten si však necháme až na později.

zdroj: YouTube.com

Mothra

Režisér Gareth Edwards sice naznačil, že původní japonská monstra v nové Godzille čekat nemáme, fanoušci však přesto analyzovali jednotlivá políčka trailerů v naději, že se dočkají alespoň jejich náznaků nebo inovovaných verzí – a údajně v nich spatřili i Mothru (než její přítomnost dementovali filmaři), tedy další populární potvoru v řadě.

Tenhle přerostlý mol, debutující v roce 1961, šel zase o krok dále od kaiju filmům jako hororu ke kaiju filmům o vážnosti animáku Transformers. O tři roky později si i Mothra střihla rvačku s Godzillou, přesto platí za výjimku z pravidla, je totiž častěji vykreslována za pozitivní sílu. Celkem se objevila v 11 godzillových filmech a několika vlastních dalších.

zdroj: YouTube.com

Gigan

Je na čase přifouknout pod kotlík bizarnosti, dalším fešákem na holení je tak monstrum Gigan, které se poprvé objevilo v i mnohými fanoušky hejtovaném snímku Godzilla vs. Gigan z roku 1972, v němž jeho řádění učinily přítrž až pozemská monstra v čele s Godzillou. Právě z podobného směru povane vítr i v novém filmu.

Navzdory nevalné kvalitě jeho filmů však Gigan získal oblibu za pro fanoušky působivý design potvory. Kde se Mothra nebo Rodan drželi předobrazu ze zvířecí říše, Gigan plně překročil na notu mimozemšťanů – do nezemsky vypadajícího těla navíc přidává robotiku, a namísto čiré destrukce svou přítomností jako v Godzille z roku 1954 se Gigan neobejde bez masivní cirkulárky!

zdroj: YouTube.com

King Ghidorah

Poslední veskrze oblíbené monstrum vychází z mytologické hydry křížené s drakem – odtud ostatně jméno snažící se o fonetický přepis slova "hydra" do japonštiny. Trojhlavá bestie zlatavé barvy se poprvé objevila v roce 1964. V univerzu původních Godzilla filmů platí za zlou bestií, je zřejmě nejsilnějším oponentem Godzilly, umí stříle blesky, a navíc v minulosti zničila i Venuši...

Ghidorah perfektně představuje konečné stádium proměny Godzilly do šestákového dobrodružství, které sází na propracované vztahy mezi monstry, mytologii a neustálé vymýšlení nových způsobů, jak zničit (a zachránit) Tokio.

zdroj: YouTube.com

Bonusové monstrum: Gappa

Pokud vám množina monster ze zbytku článku přišla roztodivnou, na závěr nabízíme srovnání s "konkurenčním" filmem Gappa z roku 1967. Ten sice nemá přímou souvislost s filmy série Godzilla, jde však o totožný žánr. I v něm se po Japonsku prohánějí obrovití ještěři, které lidstvo (nebo minimálně Japonsko) nemá šanci zranit.

Gappy možná znáte, ačkoliv kaiju filmům neholdujete – vyskytli se totiž v několika záběrech dílu Roztavení seriálu Červený trpaslík (ten, ve kterém Kryton poprvé objevil teleportér a Rimmer se stal vojevůdcem dvaceti parafínů). Byť se snímek Gappa původně nesl v satirickém duchu, nakonec patří ke skoro stejné klasice kaiju filmů jako Godzilla, Rodan a další potvory. Proč však zrovna Japonci přišli na chuť velkým bestiím, a co to znamená pro nynější remake Godzilly?

zdroj: YouTube.com

Proč zrovna kaiju?

Japonské monstrfilmy možná považujeme za další roztodivný produkt z dálného východu, ve skutečnosti se však původně jedná o prastaré dítko ze západní kinematografie – za první kaiju snímek je počítána ztracená japonská variace na amerického King Konga z roku 1933. Popularitu však kaiju přinesla až první Godzilla z roku 1954, která fungovala jako solidní horor a zároveň metafora japonské bolístky – jaderného bombardování Hirošimy a Nagasaki. Právě z tohoto důvodu ostatně původní Godzilla vznikla jako produkt radiace…

Japonci monstra zpracovali s motivem pokory vůči „rozzlobenému bohu“, a toho se má držet i nynější remake. Původní téma se však časem změnilo do komplexní mytologie s tím, jak na scénu přišli mnozí napodobitelé (viz výše). Pozdější kaiju filmy tak fungovaly podobně jako nynější marvelovské snímky. Vzájemně se křížily a upomínaly jednotlivými postavami sebe. Ovlivnily tak například mangu (mecha) a jejich vliv je vůbec cítit i ve všech sférách japonské popkultury.

zdroj: tisková zpráva

Současný remake Garetha Edwardse si tak bere to nejlepší z obou odrůd původní látky – hororové motivy z první Godzilly z roku 1953, a tématiku soubojů monster z řady pokračování. Až tento čtvrtek ovšem uvidíme, nakolik se mu oba motivy podaří zkombinovat.

„To je k nevíře, jak vetché a nerealistické ty stvůry byly. Daleko věrnější dinosaury dávali zadarmo ke krabici ovesných vloček.“ Kryton z Červeného trpaslíka to vystihl za nás, japonská monstra od Rodana po Gappy však přesto mají něco do sebe!