Všichni dostávají přidělena svá zaměstnání od "starších" a fešný teenager Jonas je vyvolen pro velmi unikátní zaměstnání: Má "přijmout" vzpomínky od starého "dárce" (Jeff Bridges), který je jediným člověkem, pamatujícím si "starý, zlý svět, plný násilí a bezpráví". Ne že by ho zažil, ale vzpomínky na něj obdržel od dalšího "dárce".

No a při předávání vzpomínek pochopitelně Jonasovi dojde, že svět kolem něj není až tak růžový, jak si dosud myslel, a že by se s tím mělo něco dělat.

zdroj: Bioscop

Námět filmu Dárce je velice podobný filmům Hostitel, Hunger Games nebo Divergence. Knižní předloha Dárce je sice přes 20 let stará, ale to je irelevantní - film vznikl až nyní, protože nyní je tento "teen-Orwell" žánr v módě - což je vidět i z toho, že v knize je hlavní hrdina jedenáctiletý kluk, nikoliv sexy teenager. Což mě trošku znepokojuje, protože pro desetileté čtenáře / diváky by mi tento jednoduchý, nekontroverzní námět připadal zcela přijatelný, ale pro teenagery bych očekával něco trochu sofistikovanějšího...

Nicméně: Dárce je z této várky zdaleka nejlepším filmem. Je to především díky totálnímu nasazení zarostlého, mručícího Jeffa Bridgese (který film produkoval a snažil se knihu zfilmovat mnoho let) a díky talentu režiséra Phillipa Noyceho (Úplné bezvětří, Vysoká hra patriotů, Salt). Docela dost se mi líbila také hudba Marca Beltramiho (více než cokoliv, co v posledních letech složil) a některé výtvarné nápady (podoba dopravních prostředků a obydlí budoucnosti) mi připadaly nápadité.

zdroj: Archiv

A ani dětští / teen herci nejsou úplně nesnesitelní (a Taylor Swiftová je jako teenagerká sexy). Obzvlášť jsem ocenil, že ve filmu není žádná otravná komická figurka.

Úvodní část filmu je černobílá a když se už už začnete divit, jestli není nějaký problém s promítačkou, je konečně vysvětleno, že všichni obyvatelé tohoto "dokonalého světa" jsou každý den drogováni mimo jiné proto, aby neviděli barvy. Tudíž si filmaři mohou hezky vizuálně hrát s tím, jak Jonas postupně barvy objevuje.

zdroj: Archiv

Díky nasazení většiny zúčastněných leckterá scéna správně emocionálně funguje a bylo mi velice, velice líto, když se ke konci film změní (SPOILER!) ve velmi standardní a triviální honičku "někam dojdi, něco tam přepni a tím se ze všech skokově stanou normální lidi s emocemi". Film samozřejmě skončí totálním happyendem, přičemž to nejzajímavější by mělo začít až v okamžiku onoho "happyendu": Když si najednou všichni uvědomí, co je to nenávist, závist, násilí atd... To ale film nijak neřeší a skončí.

Je opravdu škoda, že je celá zápletka tak triviální a ke konci místy až směšná. Tihle talentovaní tvůrci by si zasluhovali pracovat s lepším materiálem (přitom knižní předloha údajně má sofistikovanější zápletku).

Hodnocení: 70 %