Dnes je brán za představitele bručounských dědečků. Typickým příkladem je komedie Malá Miss Sunshine (2006). V letech šedesátých se ale přiřadil k výrazným hereckým osobnostem, navíc s jasným politickým názorem. Zazářil třeba v satirách Rusové přicházejí! Rusové přicházejí! (1966) a Hlava-22 (1970). Skvělý výkon podal jako zabiják Roat v psychologickém thrilleru Čekej do tmy (1967).
Alan Wolf Arkin se narodil 26. března 1934. Vyrůstal v newyorském Brooklynu, od poloviny čtyřicátých let pak v Los Angeles. Pochází z učitelské rodiny, jeho otec David měl rovněž umělecké ambice. Chtěl se prosadit jako spisovatel i výtvarník. Z filmového studia byl však propuštěn na počátku padesátých let pro své levicové smýšlení. Po obou rodičích ho „podědil“ rovněž Alan Arkin, který se v pozdějších letech soustředil na společenskokritické filmové projekty. Na herectví Arkin pomýšlel už od útlého věku. Od svých deseti navštěvoval herecké kursy. Později se učil Stanislavského metodu u Benjamina Zemacha, v letech 1951-53 navštěvoval Los Angeles City College.
Do světa šoubyznysu vstoupil v polovině padesátých let jako zpěvák a kytarista folkové skupiny The Tarriers; je autorem hitu The Banana Boat Song, který od něj převzal slavný Harry Belafonte. V roce 1957 se jako zpěvák poprvé postavil před filmové kamery, díky muzikálu Calypso Heat Wave. Od počátku šedesátých let se Arkin věnuje naplno divadlu; nejprve v satirickém souboru Chicago Second City, poté na newyorských scénách. Na Broadwayi zazářil v komedii Ester Laughing (za rok 1963 získal ceny Tony a Theatre World Award). Hrál, režíroval a psal pro mimobroadwayské scény.
Své nejslavnější filmové období Arkin prožil v počátcích kariéry. Vysloužil si oscarovou nominaci za debutovou úlohu poručíka Rozanova ze sovětské ponorky, jež omylem přistane u amerických břehů, v satiře Rusové přicházejí! Rusové přicházejí! (1966).
Vyzkoušel si několik velmi rozdílných úloh, v žádné z nich vyloženě nepropadl. Byl psychopatickým zločincem Roatem, ohrožujícím slepou Susy (Audrey Hepburnová), v thrilleru Čekej do tmy (1967), ale zároveň neúspěšně usiloval o Oscara za roli hluchoněmého Johna Singera v psychologické studii Srdce je osamělý lovec (1968). V adaptaci slavného Hellerova románu Hlava-22 (1970) zosobnil letce Yossariana, potýkajícího se s nesmyslností vojenské mašinérie. Komediální podobu mu nabídl titulní Inspektor Clouseau (1968). Snímek se sice nesetkal s příznivým ohlasem, zastoupit Petera Sellerse však byl úkol nevděčný a Arkin se s ním vypořádal se ctí.
V následujících letech Alan Arkin do obdobně prestižních rolí už obsazován není. Umožnilo mu to věnovat se menším, avšak osobnějším projektům. Několikrát se přihlásil ke svým židovským kořenům. Hrál hlavní role v adaptaci románu Isaaca B. Singera (The Magician of Lublin, 1979) či v autobiografii Mordechaje Richlera (Joshua a jeho život, 1985). Představil se též ve dvou dramatech z koncentračního tábora – jedná se o filmy Útěk ze Sobiboru (1987) a Jakub lhář (1999). I nadále volil tituly, kritizující nesnášenlivost americké společnosti (The Other Side of Hell, 1978; The Return of Captain Invincible, 1983; Odvlečen, 2007). Vysloužil si pozornost jako zkrachovalý realitní agent Aaronow v protikapitalistickém dramatu Konkurenti (1992).
Mezi osobní Arkinovy projekty můžeme bezpochyby řadit také jeho četné pokusy o režii. Začínal už v šedesátých letech krátkými snímky T.G.I.F. (1967) a People Soup (1969). Jeho nejvýraznějšími autorskými počiny jsou rodinné drama Little Murders (1971) a komedie Fire Sale (1977), natočil též mikrokoledii z divadelního prostředí Samuel Beckett Is Coming Soon (1993).
Souběžně se Arkin představoval v populárních žánrových titulech. Slavil úspěchy po boku Petera Falka ve špionážní komedii Příbuzní (1979). v pozdějších letech dostává hlavně menší roličky – objevuje se v komedii Střihoruký Edward (1990), ve sci-fi Gattaca (1997) anebo v akčním Firewall (2006). Viděli jsme jej v parodii Dostaňte agenta Smarta (2008). Pozdních ovací v podobě Oscara se mu dostalo za úlohu svérázného, na heroinu závislého dědečka v černé komedii Malá Miss Sunshine (2006). Svým živočišným herectvím prokázal, že mu ani na stará kolena energie neschází. Další svižnou komediální úložku si zahrál v rodinném snímku Marley a já (2008) - je zde za nevrlého šéfredaktora Arnieho Kleina.
Alan Arkin je autorem několika knih. Věnuje se dětským příběhům (The Clearing, The Lemming Condition, Tony's Hard Work Day…), popřípadě knihám o józe (Halfway Through the Door: First Steps on a Path Toward Enlightenment). Má tři syny, všichni šli v otcových stopách a stali se herci. Nejvíce se prosadil Adam (*1956); mladší Matthew (*1960) a Anthony (*1965) jeho věhlasu nedosahují.
