Americký manželský tým režisérů Jonathana Daytona a Valerie Faris, který sklízí ceny za videoklipy (například pro Jane’s Addiction, Smashing Pumpkins, Oasis atd.), celovečerně debutuje komediální rodinnou roadmovie Malá Miss Sunshine. Ta se v USA stala hitem na festivalu Sundance a později zaznamenala nečekaný úspěch i v distribuci.
Projekt se odlepoval od země dlouhých pět let – nejspíš i proto, že si málokdo troufl investoval do filmu, v němž se na poměry žánru mluví až příliš sprostě a objevují se v něm „dospělácká“ témata jako pornografie či drogy. „Bez všech těch věcí, které se nám hrozně líbily, by z toho byla perfektní rodinná komedie,“ říká režisérka. „My jsme nicméně chtěli natočit film, který by nebyl o rodinných hodnotách, nýbrž o hodnotě rodiny.“
Tou rodinou jsou Hooverovi z Albuquerque v Novém Mexiku. Nesourodý kolektiv drží pohromadě máma Sheryl (Toni Coletteová), pro niž je rodina vším. Její manžel Richard (Greg Kinnear) se neúspěšně pokouší prorazit s (typicky americkým) sebemotivačním programem Devět kroků. Dospívající syn Dwayne (Paul Dano) čte Nietzscheho, nenávidí všechny a všechno, s okolím komunikuje pouze psanými vzkazy a nechce znovu promluvit, dokud se nedostane na leteckou akademii. Pod stejnou střechou bydlí i dědeček Edwin (Alan Arkin), který byl vyloučen z domova důchodců kvůli šňupání heroinu, ale nehodlá se tohoto požitku vzdát – stejně jako dalších drobných radostí. Do nejužšího rodinného kruhu se dostává i strýc Frank, expert na Prousta: po sérii Jobových ran osobních i profesních se pokusil o sebevraždu a teď nemůže zůstat bez dozoru. Katalyzátorem dění je pak sedmiletá korpulentní dcerka Olive, postoupivší do finále soutěže krásy. Ta se sice odehrává až v Kalifornii, ale rodina se rozhodne, že je třeba, aby aspoň jeden její člen dostal šanci na úspěch, a vyrazí na třídenní cestu v rozpadající se dodávce.
Malá Miss Sunshine vyniká zejména svou neuhlazovanou uvěřitelností. Na ní mají velkou zásluhu představitelé hlavních rolí. Přestože na papíře jde o možná až příliš pestrou kolekci lidských typů, všichni herci dokáží ze svých postav udělat životné lidi s jejich slabostmi a skrytou vnitřní sílou. Dokonce ani Dwayne, který zpočátku působí jako karikatura amerického teenagera, nikdy nesklouzne k parodii. Toni Coletteová, jež se nelichotivých rolí nebojí (titulní dívka z Muriel se vdává nebo méně atraktivní sestra ze Zná ji jako svý boty), hraje neheroizovanou mámu, kterou už nic než vlastní rodina v životě nečeká. Představitel Franka Steve Carell (40 let panic) drží svůj eruptivní komediální talent v rozumných mezích a Alan Arkin si vděčnou roli hédonistického dědy nakažlivě užívá, aniž by zastiňoval ostatní. Přirozená je také Abigail Breslin (Shyamalanovo Znamení) coby Olive. Je obdivuhodné, že takového souladu mezi tak různorodými postavami docílili režijní debutanti.
Velmi uvěřitelná je Malá Miss Sunshine i ve svém realismu a nesentimentálnosti. Tyto kvality scénáře vyniknou při srovnání s jinými americkými rodinnými komediemi, jež mají takřka z definice povinnost lakovat skutečnost na růžovo podle zavedených klišé, a to i když by rády upozorňovaly na závažnější témata: viz film Děkujeme, že kouříte, který pod zdánlivou satirou nabízí jen kýč o otcích a synech. Malá Miss Sunshine netvrdí, že život je vlastně jednoduchý, že postačí, když se budeme mít všichni rádi, a podobné instantní pravdy. Místo toho svým hrdinům dopřeje malý zázrak v podobě záblesku sebereflexe a chvilky společného triumfu v podobě strhujícího a zcela neamerického finále. Téhož se dostane divákovi – spolu s uvědoměním, že tohle vlastně člověku stačí k tomu, aby dokázal ráno vstát z postele.
