Po více jak půlstoletí tak vznikl velmi pozitivně přijatý snímek, který na původního Malého prince již nahlíží jako na moderní mýtus. Není to poprvé, co někoho napadlo Malého prince podobně pojmout – historie jeho nejrůznějších adaptací ale ukazuje, že když dva dělají totéž, není to nutně totéž.

Malý princ jako rozhlasová hra (1954)
Jak je obvyklé, první adaptace se ještě velmi věrně držely původní látky bez jakýchkoliv přísad. Zbývalo více jak deset let do první filmové předělávky, když Francouzi přišli s první předělávkou Saint-Exupéryho knihy do rozhlasové hry zaznamenané na vinyl. Vystačila si jenom se šesti herci, přičemž roli vypravěče-pilota zastal Gérard Philipe známý pro hlavní roli ve filmu Fanfán Tulipán, hlas Malého prince pak zastal sotva čtrnáctiletý Georges Poujouly jen tři roky po svých průlomových Zakázaných hrách. Asi nepřekvapí, že právě Francie v následujících letech vytvořila největší počet audio adaptací, ačkoliv za zmínku stojí i verze s Richardem Burtonem z roku 1975 a verze BBC z roku 2000.

zdroj: tisková zpráva

Malý princ jako muzikál (1974)
Prvenství za filmové zpracování si připsali paradoxně Sověti, když v litevské produkci v roce 1966 přišli s filmem Mažasis princas. Na stejný rok svou verzi jako televizní film Der Kleine Prinz uvedla i východoněmecká televize. Za vydatnější zmínku však přesto stojí především anglická adaptace z roku 1974 pro namluvení Richardem Kileym, držitelem řady cen Emmy a Golden Globe za své pronikavé namluvení mnoha dokumentárních filmů. V této verzi již dochází na první významný posun látky vůči předloze – muzikálové vyvedení je však společnou prací muzikálových legend Alana Jay Lernera a Fredericka Loeweho, pro fajnšmekry tak rozhodně stojí za pozornost. A to ačkoliv svého času film v kinech propadnul…

zdroj: Archiv

Malý princ v Zemi vycházejícího slunce (1978)
Adaptací začalo rapidně přibývat s tím, jak jejich předešlé verze ke knize připoutávaly stále větší podíl pozornosti. A tak v roce 1978 došlo i na japonskou anime verzi z konvr 70. let, tentokrát připravené pro televizní obrazovky. Vcelku věrná animovaná předělávka se dočkala fenomenálního světového úspěchu, když v dabované verzi postupně prošla Spojenými státy i Evropou. Navzdory východnímu původu se anime držela poměrně věrně původním knižním ilustracím a dále „kánonizovala“ jejich styl – který je ostatně znát i na verzi nejnovější

zdroj: tisková zpráva

Další muzikál a vznik metamýtu (1981)
Mnoho adaptací po určité době popularity původní látky nakonec začne originální příběh variovat, nahlížet na něj z více úhlů či na piedestal jako postavu povýší samotného reálného autora. V případě Malého prince na to poslední poprvé došlo zřejmě v muzikálové divadelní verzi z roku 1981, který vznikla v koprodukci majitele práv na knihu A. Joseph Tandeta, hudbu složil John Barry. Jako titulní vypravěč se tu představil Michael York, jeho havarovaný letec byl však explicitně pojmenován jako Saint-Exupéry – v této verzi příběhu se tak autor dozvěděl inspiraci pro svou pozdější knihu přímo od mimozemské bytosti. Hra se však nikdy nedočkala premiéry, a byla těsně před uvedením na Broadwayi zrušena. Produkce nakonec měla soudní dohru končící úspěšnou žalobou Tandeta vůči svým kolegům…

zdroj: tisková zpráva

Malý princ v novém tisíciletí
Byť Malý princ odchoval celou generaci kolem 80. let, v novém tisíciletí zapadl mezi agresivnějšími konkurenty. Idea rozšíření původního mýtu však byla stále živa a zdráva, jak dokázala televizní disneyovka Eloise at the Plaza. Podobně jako v nejnovější adaptaci, i zde je Malý princ především inspirující knihou. Neznamená to, že všechny nové verze přicházejí s oživením původní látky. Teprve před čtyřmi lety ostatně vyšla počítačově animované série vzniklá v koprodukci francouzských, italských a švýcarských televizí, která se i přes ústupky vůči moderním dětem drží původní knihy mnohem sveřepěji.

Snad však právě unikátní pojetí Malého prince, tak jak se o něj snaží současná verze příběhu, k sobě přivábí větší počet nových fanoušků. Konec konců, původní knihu čtenářům nevezme ani sebedivnější adaptace.