Příběh, který se začal natáčet v červnu v Göteborgu, se odehrává v současnosti, jeho děj se však vrací 20 let do minulosti a řeší bolestivé společenské otázky spojené s udavačstvím a spoluprací s StB. V hlavních mužských rolích se objeví slovenští herci Ladislav Chudík, Martin Huba, Milan Mikulčík a vedle nich světoznámý fotograf Antonín Kratochvíl. Ženské role ztvárnily Daniela Kolářová, Lenka Vlasáková, Petra Hřebíčková a výtvarnice Anna Šimonová.

"Na tomto filmu mi moc záleží. S námětem jsem přišel před rokem a půl ve chvíli, kdy jsme měli s Honzou rozdělaný jiný film. Ten jsme přerušili a tento náš desátý společný projekt pro nás znamená vykročení novým směrem," uvedl Jarchovský. Oba prý bavilo vyprávět o minulosti a použít tak trochu metodu dokumentárního snímku.

Na začátku příběhu padne závažné obvinění: zeť, který žárlí na svého tchána, ho nařkne z udavačství. Diváci nevědí, zda je obvinění oprávněné a pokud ano, zda se vše odehrálo způsobem, jakým je to prezentováno. Tato informace, která se na počátku jeví jako pomluva a hřích, postupně mění životy lidí a vytváří paradoxní situace.

"Prvním plánem pro nás ale nebyla změna. Téma nás dlouho lákalo a žánr komedie by se k němu nehodil. Rafinovaně vystavěný scénář nás inspiroval k jinému způsobu vyprávění," řekl novinářům Hřebejk. Složitější podle něj bude do kina nalákat diváky a přesvědčit je, že se jich to týká.

Jarchovský z konkrétních případů z archivů StB nevycházel, i když detaily pospojoval z různých svědectví. "Například Vlasta Třešňák pálení cigaretou zažil," uvedl. K výpovědi důstojníka StB, kterého hraje pětaosmdesátiletý Ladislav Chudík, ho inspirovala autentická výpověď z dokumentu Josefa Císařovského.

"Nejprve jsem chtěl tři mužské postavy obsadit režiséry Jiřím Menzelem, Janem Němcem a Jiřím Krejčíkem, ale po odmítnutí prvních dvou jsem se rozhodl jinak," podotkl režisér, který s Chudíkem natáčel dva a půl dne.

Snímek má zajímavý vznik. Před několika lety odcestoval Jarchovský na göteborský filmový festival, a když se tam po roce vypravil společně s Hřebejkem, seznámili se s komunitou místního uměleckého centra. Budova göteborských výtvarníků, ve které pracují i bydlí, pro ně byla jedinečným, fotogenickým místem s obrovským geniem loci, navíc s unikátním výhledem na město, přístav a otevřený mořský horizont. Už proto se stala ideálním místem pro natáčení.

"Na název mě přivedl spisovatel Petr Šabach, který se mě zeptal na japonské skládačky z papíru origami. Neznal jsem je, a když jsem je na internetu prostudoval, zjistil jsem, že nejsložitější je Kawasakiho růže. I my přece v tomto snímku dáváme jednotlivé plošky k sobě, a to se mi líbilo," vysvětlil Jarchovský.

Producenty byli Rudolf Biermann a Tomáš Hoffman ze společností Infilm a Infinity. Hudbu složil Aleš Březina. "Na podobná témata se finance získávají těžko," upozornil Hřebejk a poděkoval za podporu fondu kinematografie, TV Nova jako koproducentovi a společnosti Bontonfilm.