Starý malíř (Jiří Schmitzer) umírá na rakovinu a nechce se léčit. Už má docela problémy s pohybem a základními životními funkcemi, takže se o něj v polorozpadlém venkovském domě starají jeho dávná milenka (Taťjana Medvecká) a jeho současná milenka (Petra Špalková) - které se nemají moc v lásce.

Nevyhnutelnou skutečnost smrti – právě to servíruje nový film režiséra Zdeňka Tyce a scénáristiky Markéty Bidlasové. V psychologickém dramatu Jako nikdy dojde na příběh skleslého malíře okresního významu, jehož čas se krátí vlivem zákeřné nemoci. Komorně pojaté poslední dny pak film sleduje optikou dvou netradičních pečovatelek – Vladimírovy aktuální bohémské milenky Karly a jeho někdejší bývalé přítelkyně, postarší Jaruny.

Aňa Geislerová se vdává za Stanislava Majera. Oba za sebou už mají jedno manželství, pro oba to nebyla příjemná zkušenost. Vypadá to, že tentokrát by jim to mohlo klapnout, ale pak se na obřadu (a následně na oslavě) objeví záhadný cizinec (Jiří Černý), kterého nikdo nezná, ale on si se všemi tyká, se všemi se kamarádí, a evidentně má něco nedobrého za lubem. (Dále v textu používám pro postavy jména jejich představitelů, i když se samozřejmě ty postavy ve filmu jmenují jinak.)