Klíčová je zřejmě skutečnost, že jde o adaptaci třicet let staré knihy, která má 750 stránek. Pokud je můj hlavní dojem z dvouhodinového filmu, že "se to strašlivě vleče a vůbec nic se neděje", pak je zřejmé, že něco velmi zásadního museli filmaři vynechat. Ale opravdu VELMI zásadního, protože s přibývajícícími minutami se dostáváme více a více do oblasti WTF, až to ke konci dvouhodinového filmu začne být docela zábavné (což už je ale pozdě).

zdroj: Archiv

Film obsahuje několik scén, které mají být emocionálním vyvrcholením a měli bychom při nich zřejmě plakat dojetím - ale neděje se to, protože jsme předtím neviděli nic, co by nás vedlo k tomu, že ty scény chápeme, nebo dokonce soucítíme s jejich postavami.

Film je režijním debutem slavného scenáristy Akivy Goldsmana (který si ho sám napsal a také produkoval), a je dobrým argumentem pro to, aby už nikdy v životě nic nerežíroval. Je to pokus o jakousi směs Atlasu mraků ("Všechno je osudově propojeno"), Hvězdného prachu ("Hvězdy jsou náš osud") a Hřiště snů ("Magie je všude kolem nás"). A možná taky trochu Co my jen víme. Ale je to napsáno i natočeno neuvěřitelně diletantsky, ovšem velmi draze (takže to má například místy dobrou kameru a rutinní hudbu Hanse Zimmera).

Pokusím se vám ten zmatek trochu spoileroidně nastínit, ale je docela dobře možné, že se v některých aspektech budu mýlit, protože film má vzácný "dar" být strašlivě nudný a střídat to s okamžiky, kdy vás najednou zavalí hromadou informací, které nemůžete být schopni absorbovat...

Film je brutálně nevydařený od samého začátku, kdy slyšíme ženský hlas vyprávět ve stylu "Co když dřív nebyly na obloze hvězdy? Co když je každá hvězda ztělesněním zázraku, který se stal? Co když je vše propojeno? Co když každý z nás je zázrakem, který jen čeká na to, aby se mohl naplno projevit?" - A já měl chuť odpovědět "A co když ne a co když jsi kráva?"

Pak následuje asi minutová scéna, jak se rozervaný (v obou smyslech slova) Colin Farrell potácí po ulicích New Yorku v roce 2014.

Pak skočíme do roku 1895 a sledujeme, jak se Colin Farrell (starší než v roce 2014!) a nějaká žena marně snaží dostat lodí do New Yorku, tak aspoň uloží své nemluvně do malé lodičky a pošlou ho po vodě.

Následuje střih do roku 1915 a vidíme, jak Colina Farrella (mladého) v New Yorku pronásledují z neznámého důvodu pánové v buřinkách, vedení Russelem Crowem. Objeví se magicky vypadající bílý kůň, Farrell na něj sedne a pánům uteče.

V tuto chvíli jsem byl poněkud na vážkách, kolik různých postav tedy vlastně Farrell hraje. Pokud jsem to následně správně pochopil, tak Farrell v roce 1895 byl otcem Farrella v roce 1915 (který ovšem rozhodně vypadal starší než 20 let - nebo jsem si špatně zapamatoval ten letopočet "1895"?), a Farrell v roce 2014 je tentýž jako v roce 1915, kdy přestal stárnout. Ale zpět do roku 1915.

Chudý zlodějíček Farrell se tedy skamarádí s koněm, který sice nemluví, ale nepravděpodobně vysoko skáče. Koně schová u svého kamaráda černocha, který si po odchodu Farrella začne s koněm povídat a zjevně ho zná. Černoch je jednou z typických nevydařených postav tohoto filmu, protože se vyskytne na pár sekund ještě asi ve dvou, třech scénách (v roce 1915 i 2014), aniž by bylo vysvětleno, kdo to je a proč tam je.

Mezitím nastane jakýsi pokus o vysvětlení, kdo je Russell Crowe, což se ale také moc nepovede. Dozvíme se jen, že Crowe šéfuje partě zlounů v buřinkách, že kradou a zabíjejí, že se snaží zabránit zázrakům, a že mají hromadu diamantů, na kterou když zasvítí slunce, tak se na vedlejším stole objeví holografická projekce místa, kam mají jít. Kromě toho Crowe vysvětlí svému poskokovi, že musejí dostat nejen Farrella, ale také toho koně, protože je to pes. Fakt, nekecám.

Mezitím pes kůň (kterému Farrell celý film říká "koni") přesvědčí Farrella svou pantomimou, aby se vloupal do jistého newyorského domu, kde žije jednadvacetileté sexy zrzavé děvče, umírající na souchotě (Jessica Brown Findlayová) a jeho otec William Hurt. Findlayová je sama doma a když uvidí lupiče Farrella, pozve ho na čaj a vysvětlí mu, že je panna a brzy umře. Farrell se do ní zamiluje a odejde.

Mezitím Crowe přijde s poskoky do nějaké restaurace a poručí si plný stůl ústřic. Pak si poručí k jídlu vařeného puštíka a když mu číšník řekne, že sovy došly, tak mu rozmlátí hlavu a rozmláceným mozkem namaluje na ubrus něco, co vypadá přibližně takto (jenom je to celé červené):

zdroj: FFFILM

A řekne svým poskokům, že mají najít děvče, které vypadá přesně takhle. Později se dozvíme, že tu kresbu mohl nakreslit jen proto, že číšník byl panic. Což všechno vysvětluje.

Na základě této precizní podobizny skutečně jeho poskoci brzy najdou Findlayovou, která se chystá odjet z New Yorku na Silvestra za otcem na venkovské sídlo.

Farrell mezitím ukáže koně nějakému starému indiánovi, se kterým se zřejmě kamarádí, a indián mu vysvětlí, že když je ten kůň bílý, tak by to mohl být indiánský psí bůh. Pes Kůň stále hraje hru "já nic, já ne bůh".

zdroj: FFFILM

Farrell na koni přijede k domu, kde se Crowe právě chystá unést Findlayovou, za jízdy si ji hodí k sobě do sedla a následuje honička, která vyvrcholí tím, že koňovi narostou křídla a odletí z New Yorku. Film se snaží být takovým tím typem magického filmu, ve kterém se nikdo (ani lidi, nepoznamenaní kouzly) nediví tomu, že kůň lítá. Ale nedaří se mu to.

Aby děj nebyl příliš jednoduchý, Crowe se odebere do vodojemu, kde sedí na posteli Will Smith s naušnicemi, v tričku z 21. století a čte si "Stručnou historii času". Crowe se ho zeptá, jestli může pronásledovat Farrella mimo New York, ale Smith mu řekne, že by to bylo proti pravidlům.

Na to se Crowe setká s chlapíkem, který "kdysi býval anděl, ale teď je člověk" a "něco mi dluží". Dá mu jed, kterým má otrávit Findlayovou, což porušuje nějaká pravidla, ale Crowe řekne, že je to vlastně neporušuje, protože jed "působí jen při velkém rozrušení".

Findlayová s Farrellem přijedou na zámeček nedaleko New Yorku, kde už je její otec (Hurt) a asi osmiletá sestřička Findlayové. Ta Farrella zavede do zdejšího skleníku a ukáže mu postel, na které je prý možno polibkem oživit někoho, kdo umřel. Farrell si to zapamatuje, protože by se to mohlo někdy hodit. Hurt s Farrellem diskutuje o tom, jak se vyslovují ruzná anglická slova, jako "claret", "bufet" a "faget" a upozorní ho, že nemá souložit s jeho dcerou.

Pak se porouchá kotel a Farrell hrdinně zabrání jeho výbuchu tím, že otočí kohoutkem (což je jakýsi "running gag" v průběhu celého filmu, že Farrell rozumí různým mechanismům, např. trezorům, tudíž ví, čím má otočit).

Následuje silvestrovská oslava. Farrell získá strašlivý neo-punk účes a kvádro a tančí s Findlayovou, které mezitím ten dříve zmíněný zlý anděl dal jed do sklenice.

Následuje soulož, která Findlayovou zřejmě vzruší, protože 30 sekund po ní zemře.

Farrell vezme její mrtvolu a odnese ji na oživovací postel do skleníku, kde ji políbí. Postel ale nefunguje a Findlayová zůstane mrtvá.

Farrell je z toho tak zdrcený, že se s koněm vrátí do New Yorku, kde po něm Crowe pořád jde a chce je oba zabít. Farrell neutíká, takže ho Crowe chytí, kůň odletí a Farrell je shozen z mostu, což přežije, ale ztratí paměť.

O 99 let později, v roce 2014, Farrell - stále vypadající stejně mladě - stále chodí po New Yorku a stále neví, kdo je. Pořád dokola maluje křídami na chodník stejnou, velmi kýčovitou siluetu zrzavé ženy.

V parku náhodou narazí na Jennifer Connellyovou a její malou dcerku, která mu řekne nějakou stejnou hlášku, jako mu před 99 lety řekla sestra Findlayové, což v něm probudí vzpomínky.

Crowe nějak mimosmyslově zjistí, že Farrell pořád žije, zajde znovu do vodojemu za Willem Smithem (kterého nyní oslovuje "Lucifere", i když o něm před 99 lety mluvil jako o "Soudci") a vysvětlí mu, že se chce stát člověkem, protože jenom pak může "rozprášit Farrellův prach do všech čtyř světových stran", nebo něco podobně divného. Nepamatuju si přesně, co říkal, ale každopádně mi nedávalo smysl, proč se kvůli tomu chce stát človekem a čeho tím chce dosáhnout, když zabíjet lidi může i bez toho a docela mu to jde. Crowe je také pořád stejně starý jako byl před 99 lety a slouží mu vnuk poskoka z roku 1915, který tudíž musí vědět, že Crowe nestárne, ale přesto se diví, že nestárne Farrell. No nic, popojedem.

Farrell mezitím objeví nějaké své staré upomínkové předměty a přes ně vypátrá, že Hurt byl jakýsi mecenáš a vydavatel. Jde si o něm zjistit informace do knihovny, ale tam ho nechtějí pustit do archivu, protože nemá dva doklady totožnosti. Shodou okolností je tam Connellyová, která je gastronomická novinářka a shodou okolností zde právě v archivech hledá lék na rakovinu své dcery.

Nefunguje čtečka mikrofiší, ale Farrell rozumí mechanismům a ví, čím má otočit, takže ji opraví. Na mikrofilmu z roku 1915 najdou fotografii Farrella a Findlayové, přičemž Connellyová se domnívá, že na té fotce je Farrellův otec - tzn. připadá jí normální, že Farrell v roce 2014 vypadá přesně stejně, jako vypadal jeho otec v roce 1915.

Na to jdou Farrell a Connellyová do redakce novin, které vydává firma (dávno mrtvého) Hurta a zde potkávají starou paní šéfredaktorku, což je ta malá sestřička Findlayové a je překvapivě aktivní na to, že jí musí být nejméně 105 let. Už si nepamatuji, o čem si povídali, ale šéfredaktorka pochválí Connellyové její recepty, řekne Farrellovi, že má tušení, že už se nikdy neuvidí, a Farrell pak přijde na večeři k Connellyové.

zdroj: tisková zpráva

U ní doma spadne její dceři šátek a zjistíme, že má zrzavé vlasy a leží na posteli v přesně stejné poloze, jako Farrell maloval ty kýčovité siluety, z čehož logicky vyplyne, že se Farrell mýlil a celou dobu měl spasit tuhle holčičku v roce 2014 a nikoliv Findlayovou v roce 1915, kterou připravil o panenství a tím vzrušil a zabil.

V tu chvíli dorazí Crowe a jeho parta, takže Farrell s Connellyovou a její dcerkou utečou logicky na střechu, kde na ně náhodou čeká kůň ex machina a odletí s nimi do toho zimního sídla za New Yorkem (které je nyní pusté a rozpadá se).

U sídla je shodou okolností zamrzlé jezero, po kterém za chvíli dorazí Crowe a jeho parta v luxusních autech (vypadá to dost efektně, jako reklamní spot na ty auta). Kůň má ale geniální nápad, bouchne do ledu, ten praskne a všichni zlouni kromě Crowea se utopí (i s drahými auty).

Farrell se s Crowem chvíli pere a pak mu probodne krk cedulkou s názvem loďky, ve které ho v roce 1895 našli. Crowe se promění ve sníh a rozpadne se.

V tu chvíli dcera Connellyové shodou okolností umře na rakovinu. Zde stojí za zmínku, že ta dcerka, která se vlastně ukázala být hlavní postavou příběhu, je ve filmu celkem asi tři minuty.

Farrell ji odnese do skleníku na oživovací postel, ale dcera neožívá. Farrell se vyjádří v tom smyslu, že člověk je taky vlastně jen mechanismus, tak jakto že ji neumí opravit. Než ji může začít opravovat, dcera bohužel ožije a zřejmě už nemá rakovinu, protože všichni pláčou štěstím.

Farrell odejde na hřbitov a zřejmě umře, aby mohl odletět ke hvězdám za Findlayovou za doprovodu nějakého velmi složitého monologu o smyslu života, vesmíru a vůbec. Kůň až do konce filmu neprozradí, že je pes.

Takže to nakonec dobře dopadlo.

Docela by mě zajímalo, co bude tomuhle filmu říkat někdo, kdo zná knižní předlohu - a tudíž asi ve většině scén bude vědět, co se postavám honí hlavou a proč dělají to, co dělají. My negramotní smrtelníci ale máme smůlu...

UPDATE:

A už tu máme první opravu! "Farrell v roce 1895" není zarostlý Farrell, nýbrž zarostlý tento pán, který je mu dost podobný. Takže Farrell hraje v celém filmu jen jednu (120letou) postavu a nikoliv svého otce.

Hodnocení: 30 %