Výpravné válečné filmy jsou v dnešní době dost vzácné. Obzvlášť filmy, které jsou sice výpravné, ale přitom jim nejde v první řadě o spektákl, nýbrž o nahlédnutí do vojákovy duše a okolí. A takovým filmem by chtěla být Železná srdce.

Ale bohužel se jim to, přes zjevnou snahu zúčastněných (Pitt film produkoval), daří jen částečně.

Film není inspirován ničími konkrétními reálnými vzpomínkami, tudíž je s podivem, jak nezajímavý je jeho námět: Posádka bojuje, bojuje, občas si zanadává a zapochybuje o bohu, a nakonec to nějak vyvrcholí (spoiler na konci článku). Jeden z posádky je nábožensky založený, jiný je takový trochu hajzlík, Pitt je samozřejmě Pitt... Nejzajímavější postavou je mladý Logan Lerman jako písař, který zatím neměl tu čest nikoho zabít (a má s tím morální problémy), ale ani jeho postava není v ničem zajímavější, než desítky podobných postav v desítkách starších válečných filmů.

zdroj: Falcon

Režisér David Ayer (Patrola) má zálibu v nečekaných brutálních momentech, ale po páté ustřelené končetině a vybuchlé hlavě to začne být trochu fádní. Bojové scény s divokým manévrováním tanků jsou zajímavé, ale film rozhodně není non-stop akční záležitostí. Ani zdaleka.

Nejvíce mě zaujala podzápletka, kdy se Lerman a Pitt nakvartýrují do bytu v čerstvě dobytém německém městě a se dvěma zde bydlícími Němkami se snaží aspoň na pár desítek minut vytvořit iluzi civilizované společnosti (tzn. umyjí se, nechají si usmažit vajíčka a dojde ke konsensuálnímu sexu). Tato asi 15minutová scéna je velmi neotřelá a mohla by být docela dobře základem celovečerního filmu. Scéna ale skončí (podle očekávání tragicky) a dále film opět pokračuje v tradičním válečném duchu, nepřinášejícím nic nového oproti těm hromadám sovětských filmů, na které jsem musel chodit se školou před 30 lety...

S občasnými odbočkami k něčemu zajímavějšímu a neotřelejšímu, které ale málokdy mají delšího trvání.

V podstatě 95 procent tohoto filmu kopíruje jiné válečné filmy, které většinou byly lepší. Ale každou chvíli je kopírován jiný válečný film, trochu jiného podžánru.

zdroj: tisková zpráva

Z podobně nevyrovnaného soudku je i soundtrack Stevena Price (Gravitace), který je sice zajímavý při samostatném poslechu, ale ve filmu působí místy strašně zvláštně (a to nemyslím jako pochvalu), jako kdybyste do Vojína Ryana dali hudbu z Transformers...

Je možné, že fanoušci vojenské techniky budou z filmu nadšeni, protože si prý dává velmi záležet na autentičnosti. To je ale samozřejmě něco, co já nedokážu ocenit.

Hodnocení: 60 %