Xander tedy dává dohromady nový tým, který se pokusí jinému týmu ukrást superkrabičku, která shazuje z oblohy satelity. Ale kdyby se to nepovedlo, je to celkem jedno, protože je vždycky možné do padajícího satelitu vrazit dopravním letadlem, přitom z něj vyskočit a chytit se padáku, který náhodou jde kolem, jestli mi rozumíte...
Třetí xXx režíroval D.J. Caruso (který není DJ a docela hodně se mi z nějakého důvodu líbilo jeho Oko dravce) a největší chvála, kterou o něm mohu napsat, zní, že se u něj pravděpodobně nebudete nudit. Třetí xXx se totiž intenzivně snaží být co nejpřeplácanější, nejšílěnější, nejakčnější, nejvíc cool, nejvíc sexy, a vůbec všechno nej... Je to hrozná hovadina a rozhodně je to hrozná hovadina zcela záměrně.
A do značné míry to funguje a je zábavné dívat se, jak hrdinové jezdí po vodě na motorkách, lyžují v tropickém pralese, létají na lodi vzduchem, boxují v beztížném stavu nebo provádějí karate na dálnici za plného provozu (to není hyperbola, to jsou opravdu konkrétní věci, které ve filmu uvidíte).
Bohužel, všechna ta nadupanost znamená, že film je značně nepřehledný a měl jsem dost problém orientovat se v tom, kdo je zrovna s kým. Film má asi tucet hlavních postav, z nichž třetina jsou zaměnitelné supermodelky a třetina zaměnitelní asiaté (jedná se o čínskou koprodukci), a skoro nikdo z nich nemá žádnou hloubku, natož abychom chápali nějakou jeho motivaci. Všichni jsou jen představeni rychlým animovaným titulkem (jako v Sebevražedném oddílu), a tím to končí. Tohle je lesbická sniperka, tohle je vtipný zarostlý kaskadér, a nic víc se o nich do konce filmu nedozvíme. Když nakonec jedna z modelek skončí v Xanderově náručí, není vůbec zřejmé, proč to byla zrovna tahle, neboť úplně stejnou chemii (ne)měl se třemi ostatními (včetně té lesby).
Následkem toho je film pouze přehlídkou náhodných (a samozřejmě zcela nesmyslných) akčních scén, sexy křivek a cool hlášek, což i při slušném rozpočtu a kvalitních tricích začne po nějaké době nudit. Prostě všechno pořád vybuchuje, hrdinové mezi těmi výbuchy běhají a skákají, a pak něco vybuchne ještě hlasitěji. A musím bohužel přiznat, že toho na mě bylo už nějak moc, a místy to bylo tak hyperkinetické, až mě přestávalo bavit to sledovat...
Celkovému dojmu nepomůže ani fakt, že na Vinu Dieselovi se už poněkud projevuje únava materiálu a z akčního superhrdiny se pozvolna stává plešatý strýc, který by zoufale chtěl být cool. Což mě mrzí.
A ještě musím zmínit jednu drobnost: Většina filmu je záměrně natočena s kontrastem vyhuleným naplno, takže když se něco odehrává ve tmě nebo v šeru, polovina plátna je totálně černá. V kombinaci se zbytečným 3D to má za následek, že je mnoho scén málo vizuálně zajímavých.
Hodnocení: 60%
