Jádrem filmu, nikoliv nepodobně jako před pár lety v případě Černé labutě, je pak snaha uspět ve vysoké lize navzdory okolnostem.
Oproti tematicky podobné Černé labuti má ovšem Whiplash výhodu ve ztělesnění nepřízně osudu právě v roli J. K. Simmonse. Rozličné recenze na film, které se objevily po loňské premiéře na filmovém festivalu v Torontě, vyzvedávají právě jeho fenomenální výkon. "Nejsem si jistý, jestli mě někdy v životě někdo vyděsil tak moc jako J. K. Simmons," tvrdila tehdy recenze serveru Cinemablend. I ta snímek přirovnala k Černé labuti, zároveň však za spojení s Ocelovou vestou - důvodem netradiční interpretace je nápadná podobnost mezi Simmovovým učitelem hudby a obdobně strašidelným, dodnes kultovním mariňáckým výcvikovým důstojníkem v Kubrikově válečném dramatu…
zdroj:
tisková zpráva
Už na festivalu v Torontu zaujal Whiplash svými kvalitami místní porotu, zdejší věhlas měl však být jen předzvěstí věcí příštích. Ne nadarmo film do distribuce vyrazil koncem roku (respektive 10. října v USA, 22. ledna u nás), právě poslední kvartál roku je obdobím nejčastějšího uvádění očekávaných oscarových kandidátů. Ruku v ruce s tím jsou jak vyšší příběhové a filmové kvality, tak i náročnější divácká látka – českou distribucí ještě zahuštěna nepřeloženým původním názvem.
Nečekaná inspirace debutanta
Whiplash však nepřekvapí jenom pohledem na zuřícího J. K. Simmonse, ale i personou jeho režiséra. Není zvykem, aby tíživá dramata podobného charakteru přicházela od mladých debutantů, od ledna tohoto roku teprve třicetiletý režisér filmu Damien Chazelle však pravidlo úspěšně boří. Svůj první, studentský krátký film Guy and Madeline on a Park Bech napsal a natočil teprve před pěti lety, od té doby si prošel pomocnou režií či spoluautorstvím na scénáři průměrných filmů. K Whiplash si krom své první samostatné celovečerní režie i sám sepsal scénář.
zdroj:
tisková zpráva
Není proto divu, že zápletka je do značné míry inspirována jeho vlastním zážitkem ze střední školy, kde byl členem „velmi soutěživé“ jazzové kapely. Značná část filmu vychází právě z jeho let v jejích řadách, taktéž postava J. K. Simmonse je inspirovaná hlavním vedoucím formace – byť Chazelle zároveň diplomaticky dodává, že byl inspirační zdroj pro filmové účely notně přetažen za hranu snesitelnosti.
Přesto jeho debut neplatí za natolik překvapivý hit. Chazelle totiž sklidil úspěch s ideou na Whiplash už v roce 2012, kdy se 85 stran dlouhý scénář umístil na seznamu nejlepších amerických scénářů, které nebyly přetaveny do filmové podoby. Rok na to Chazelle scénář zrealizoval v osmnáctiminutový krátký film, díky jehož promítání na festivalu v Sundance nakonec získal zájem investorů i herců pro celovečerní verzi. Ta zřejmě bude nejenom jeho průlomem do vysoké ligy ve stylu hrdiny Whiplash, ale i průlomem J. K. Simmonse. Ten totiž vzdor zaslouženým letům na svou zlatou sošku stále čeká, o jeho nominaci na Oscary však momentálně pochybuje málokdo.
