Kromě toho jsou pro Iana oči také jeho koníčkem, tudíž všemožným lidem fotografuje detaily duhovek. Jednou si takhle vyfotí oči maskovaného děvčete, které se s ním náhodně vyspí na večírku. A pak se podaří ty oči vypátrat. Vypadá to, že je vypátral náhodou, ale těch náhod je přiliš mnoho najednou (stane se to 11. listopadu v 11:11 a pak v autobuse číslo 11)...
zdroj: Cinemart
Nicméně, dá se s děvčetem dohromady (je to supermodelka Sofi) a jeho vědecký mozek je konfrontován s jejím výrazně esoterištějším přístupem k životu. A to se dále pouze prohlubuje po jistých dramatických událostech...
Upozorňuji, že budou následovat spoilery, protože bez nich nemohu vysvětlit, proč film hodnotím tak, jak ho hodnotím.
Výchozí bod je (aspoň ze začátku) docela zajímavý tím, že více než polovinu filmu vůbec netušíte, na co se vlastně díváte a co tím chtějí tvůrci říct. Je to sci-fi? Je to nadpřiozený film? Je to horor? Je to něco filosofického? Je to něco jako Matrix? Je to všechno dohromady?
Téměř dvě třetiny své stopáže se film vyvíjí kličkami, které jsou místy trochu WTF, místy zajímavé, místy totálně vykolejené, ale většinou nikoliv nudné a téměř vždy slušně natočené. Například Sofi náhle zahyne velmi originálním a velmi netradičně natočeným způsobem při nehodě výtahu a Ian se musí vyrovnat se svým žalem a hledat zapomnění v práci se svou nerdy sexy asistentkou Karen.
Bohužel, když se asi po hodině filmu ukázalo, o co vlastně celou dobu jde, a kam to všechno směřuje, můj zájem velmi rychle opadl.
Ve své poslední třetině je film zcela předvídatelný, nudný a v některých okamžicích nechtěně vtipný, případně pedofilní v okamžicích, kdy rozhodně pedofilní být nechtěl.
Ian totiž zjistí, že žili různí lidé, kteří měli zcela stejné skvrny na očích, což je matematicky nemožné. Načež si vzpomene na věčnou pravdu "oči jsou okna do duše", a z toho si vyvodí, že evoluce je lež, Bůh existuje a shodné oči jsou důkazem reinkarnace!
Tedy, nevyvodí si to okamžitě, ale začne tuto možnost reálně připouštět a ztratí veškerou soudnost, jako kdyby mu nějaká sekta vypláchla mozek. Vydává se do Indie, kde podle databáze očí žije děvče, které má přesně stejné oči jako Sofi, tudíž je zřejmě jejím převtělením.
V Indii to malé děvčátko najde, odvede si ho do hotelového pokoje, a tam mu ukazuje sérii trojic obrázků, z nichž vždy jeden odpovídá něčemu, co měla ráda Sofi. Holčička z této série obrázků správně určí 44 procent, což je neprůkazné a je to v rozsahu náhodné statistické odchylky. Film výslovně upozorní na to, že je to neprůkazné. Následně ale holčička odmítné nastoupit do výtahu a začne křičet, což je pro Iana definitivním důlkazem, že jde o převtělenou Sofi, začne plakat dojetím a film skončí! (Sofi totiž, pokud si pamatujete, zemřela ve výtahu. Ovšem při jízdě nahoru, zatímco ta indická holčička vyjela nahoru bez problémů.)
Konec filmu asi podle tvůrců měl mít vyznění "Je možno vědecky dokázat, že může existovat něco víc, než logika a věda". Na mě ovšem působil podstatně jinak: "Pokud přestaneš uvažovat logicky a začneš slepě věřit, pak můžeš uvěřit čemukoliv a krásně se tím dojímat." Brutální potitulková scéna už je pak vyloženě parodická blbost (kdesi v supertajné nadnárodní společnosti začnou vyhledávat v databázi lidi, kteří mají stejné oči jako HItler, Lenin, JFK nebo Elvis).
Kromě toho, že mi závěr přišel jako sektářská propaganda (dost podobná tomuto veledílu), zcela popírající zajímavé myšlenky v předchozích scénách filmu, je hlavní problém v tom, že poslední cca třetina filmu je strašlivě zdlouhavá a strašlivě předvídatelná - což je opět v nepříjemném kontrastu s prvními dvěma třetinami.
Výsledný dojem pak v mém případě byl především ten, že se tvůrci snažili natočit něco hlubokomyslného, ale nakonec ukázali především to, že jsou fanatici. Nebo co jiného by měla znamenat jejich pointa "Pokud by oči byly unikátní a pokud by se objevilo více lidí se stejnýma očima, pak to znamená, že věda nemá pravdu, aha!"?
Zůstává tedy pár slušných audiovizuálních nápadů a snaživí sympatičtí herci...
Hodnocení: 50 %