Kameraman Miroslav Ondříček nakonec do Varů nedorazil, spolu s Formanem se však objevil v krátkém dokumentu uvedeném před projekcí. Vznikl v USA, ale i na autentickém místě, kde se hořká komedie před 45 lety natáčela - v kulturním domě ve Vrchlabí. Oba tvůrci v něm vzpomínají spolu s pamětníky a jak to tak bývá, jejich výpovědi se liší. Například Forman popírá, že by scénář nebyl připravený. "Věděli jsme, že se řada věcí nebude líbit. Proto jsme je do scénáře nenapsali, ale věděli jsme, že to natočíme," uvedl.

Film Hoří, má panenko byl jedním z vrcholů nové vlny československého filmu 60. let. Uzavřel domácí kariéru tohoto filmaře, který v další tvorbě pokračoval za oceánem. Je svědectvím invence Miroslava Ondříčka, připomíná i Jaroslava Papouška a Ivana Passera, kteří na něm měli autorský podíl.

Digitální zpracování Formanova filmu zaštítila Nadace České bijáky, která plánuje ve spolupráci s NFA a karlovarským festivalem financovat další snímky. Restaurování se uskutečnilo ve spolupráci se společnostmi Universal Production Partners a Soundsquare.

Ředitel NFA Michal Bregant ale upozorňuje na úskalí restaurátorských prací. "U všech digitálních nosičů je velká nejistota - to, co z těch dat zůstane za pár let, a jakou mají životnost. Dlouhodobé udržování dat je nejméně tak nákladné, jako udržování analogových nosičů," řekl ČTK. Podle něj je nutné vymyslet optimální způsob a poučit se z chyb, které udělaly archivy před nimi.

"Snímek, odehrávající se na venkovském hasičském bále spojeném s volbou královny krásy a rozkradenou tombolou, vyvolal v době vzniku skandály doma i v zahraničí. Odstoupil od něj italský koproducent Carlo Ponti, který Formanovi poskytl 80.000 dolarů, aniž viděl scénář. Svou investici chtěl zpět a tvrdil, že "takovou krutost nemůže pustit do kin". Světová práva pak odkoupili režisérovi francouzští známí a radovali se z nominace na Oscara. Zatímco v Československu se film prodával do světa i v době normalizace, pro domácí publikum skončil v trezoru.