Není totiž pravda, že malý filmový divák snese cokoliv, jen když je to hodně barvené a postavičky se pořádně pitvoří. Opravdu ne. Naše děti nejsou hloupé, jen si to o nich myslíme. Sám jsem si na hodně animáků z posledních deseti let opravil názor – to když je viděl můj malý syn. I proto recenzi na volné pokračování Příšerek s.r.o. píši až po týdnu – to když jsem Univerzitu pro příšerky zhlédnul smalým klukem, který vtípky dvou strašidel Wazovského a Sullivana zbožňuje už druhým rokem a jejich snaha zachránit malou holčičku ho i v ranném věku opravdu dojímala.
Naivní příběh
Pixar tehdy přišel s docela zajímavým paralelním světem, v němž žijí strašidla všeho druhu a jejichž města pohání energie kumulovaná z křiku malých dětí. Strašením se zde zabývá dokonce velká firma a naši dva zmiňovaní hrdinové patří k nejlepším. Geniální nápad, který by zcela jistě stál za nějaké další rozvinutí, však zmizel v nenávratnu. Univerzita pro příšerky je totiž prequelem původního filmu. Několik rodičů v sále tak muselo velmi trpělivě a opatrně svým ratolestem vysvětlovat, kam zmizela malá Boo. Je zvláštní, že tvůrci animovaných filmů pro děti na tyto důležité otázky nemyslí. Ve snaze vyhovět všem – totiž rodičům (dospělým) a dětem, tak mnohdy vytvoří dokonalý paskvil, který postrádá mnohdy i logiku. A novinka Pixaru je v tomto ohledu docela silná káva. Poslední filmy Pixaru jsou až děsivě naivní, jakoby tvůrci své nejmenší diváky podceňovali. V Rebelce se hrdinka nechce vdávat, dá matce koláček a ta promění v medvěda. Hlavní zápletkou Univerzity příšerek je informace o tom, jak se ústřední dvojice potkala a seznámila. To není zrovna zápletka vhodná pro celovečerní film. Příběh by klidně šlo shrnout v krátkém animovaném předfilmu, které v Pixaru také s oblibou dělávají. Svět příšerek jako univerzum zde vůbec nehraje žádnou roli. Kdyby byly hlavní postavičky nahaté a mluvili více o sexu, mohla by to být klidně Zmrzlina na klacku nebo AmericanPie. Jediné, co ve filmu trochu připomíná první díl, jsou dveře do lidského světa. Jenže jejich význam je zde nanicovatý, hloupý a vlastně spíš žádný. Kdyby se snímkem mihla jen tak postava z jiného pixarovského filmu, komunita fanoušků by alespoň mohla přemýšlet nad tím, proč tvůrci do filmu umístili takové netradiční cameo.
Nuda v sytých barvách
Univerzita příšerek baví přebarvenými efekty, hopsáním pitvořením a banálními dialogy, které jako rodič musíte přetrpět až do úplného konce. Děti většinou vydrží bez problémů. Jenže tentokrát se v sále děla velmi zvláštní věc. Pětileté i starší ratolesti se začali ošívat už po 30 minutách. Jakmile sále téměř sborově zazní „Tati, mami, kdy půjdeme domů?“, je opravdu něco špatně. Myšlenka natočit prequel je v pohodě. Pokud se vám navíc předškolnímu dítěti podaří vysvětlit, co to znamená, máte bod i jako rodič nadprůměrně inteligentního dítěte.