Filmové triky ušly hodně dlouhou cestu a dnes mají tisíce různých podob. Od správného úhlu kamery, kdy vás tvůrci přesvědčí o tom, že herec během hospodské rvačky skutečně ránu schytal, přes šikovný střih z jedné lokace do druhé až po skutečné vizuální efekty. Ty byly zprvu praktické, ať už šlo o kouzla s perspektivou, nebo skutečné miniatury - jedině tak bylo možné na stříbrném plátně znovu oživit stavby slavného Říma, nebo divákům představit třeba mimozemské kolonie na vzdálených planetách.
Dinosauři a další roztodivní tvorové se ve filmech objevili díky kouzlu stop-motion animace a od osmdesátých let začaly trikařům do práce mluvit počítače a s nimi i programátoři a animátoři. Nejdřív krůček po krůčku, ale zhruba od poloviny devadesátých let stále výrazněji. A dnes už se bez digitálních triků alias CGI (computer generated image) neobejde ani ten nejnevýznamnější televizní seriál, zatímco hollywoodské blockbustery mají seznam pracovníků trikových dílen tak dlouhatánský, že závěrečné titulky pravidelně přesahují deset minut a tapetují plátno jmény trikových kouzelníků tak hustě, že to zkrátka nejde učíst.
Ve druhém Jurském světě, tentokrát s podtitulkem Zánik říše, se opět setkáváme s dinosaury, které před 25 lety oživila triková firma ILM pod taktovkou Stevena Spielberga. A ten okamžik němého úžasu, když se prehistoričtí tvorové procházejí po plátně, se spolehlivě dostaví i dnes, ať už jste dítě, nebo vám zůstala dětská už jen duše. Pro malé i velké kluky je určen následující článek o tom, jak jsme se vlastně k fotorealistickým dinosaurům dostali.
Cesta na Měsíc (1902)
zdroj:
tisková zpráva
Legendární fantazie Georgese Meliése je dost možná i historicky prvním blockbusterem - přesto, že je dlouhá 14 minut a dnes ji považujeme spíše za večerníček. Nejen v rámci dobového kontextu jde ovšem o úchvatné dílo, které je k vidění v černobílé nebo kolorované verzi. Využití optických efektů, vrstev a miniatur umožnila statická kamera a ve čtrnácti záběrech snímku se skutečně dějí věci nevídané. Slavný záběr s Měsícem, kterému se raketa zapíchne do oka možná znáte, ale vzpomenete si na design vesmírného plavidla nebo vzhled Měsíčňanů? Meliésovo dílo si zaslouží čas od času oprášit. A člověk na něj stejně kouká bez dechu, ať už poprvé nebo podesáté.
King Kong (1933)
zdroj:
tisková zpráva
Trikový guru Willis O’Brien byl považován za otce stop-motion animace. Vyzkoušel si ji už ve Ztraceném světě v roce 1925, což je samozřejmě předchůdce Jurského parku, ale modelínoví dinosauři byli oproti humanoidní přerostlé opici trochu nižší liga. O’Brien vyrobil polohovatelný skelet, který obalil hlínou a srstí. King Kong byl na světě. Zbytek triků zajistila zadní projekce, miniatury a optické efekty. O’Brien využil i své dinosaury, když se s nimi King Kong utkal ve svém domácím prostředí, ale většina publika si pamatuje hlavně interakci s herečkou Fay Wray a závěrečný boj o život na Empire State Building. King Kong byl několikrát zremakován, naposledy v roce 2005 Peterem Jacksonem a v roce 2017 Jordanem Vogt-Robertsem. Trikově si vždy polepšil, ale v jádru zůstal stejný, takže noví režiséři v podstatě jen znovu inscenovali slavné scény (ta Jacksonova s dinosaury ale opravdu stojí za to).
Godzilla (1954)
zdroj:
tisková zpráva
Teď si určitě říkáte, co je výjimečného na chlápkovi v latexovém kostýmu, co chodí po zmenšeném papundeklovém městě a dělá brajgl. Godzilla možná nebyla trikově vyloženě pokročilá, ale stejně se jí podařilo odstartovat mánii tzv. Creature feature filmů. U papundeklu a latexu zůstali japonští filmaři následujících pět dekád a s Godzillou a jejími kolegy i nepřáteli natočili desítky filmů. Z původně zhmotněné obavy před jadernou apokalypsou se vyklubal přerostlý ochránce pozemšťanů a kultovní charakter, jež se prostřednictvím hned dvou remaků (ve kterých už ovšem úřaduje CGI) zapsal i do myslí západního publika. Původní Godzilla trikově zestárla asi nejvíc ze všech filmů v tomhle seznamu, ale její drtivý dopad na filmový svět nemůže nikdo rozporovat.
Jáson a Argonauti (1961)
zdroj:
tisková zpráva
Ray Harryhausen je jedním z nejzvučnějších jmen v trikové branži. A přitom nikdy nedostal Oscara. Život je prostě občas nefér. Jeho kariéra začala ve chvíli, kdy viděl na plátně King Konga. Okamžitě běžel za Willisem O’Brienem a řekl mu, že chce dělat přesně to, co dělá on. Willis zkritizoval jeho práci s modelínou a poslal ho zpátky do školy. Tu Harryhausen poctivě vystudoval, ale na začátek kariéry si musel počkat, začala totiž druhá světová. Po ní vyrazil do Hollywoodu na zkušenou rovnou pod O’Brienovo křídlo a společně udělali snímek Mighty Joe Young o další přerostlé opici, za který pak dostal O’Brien Oscara, i když většinu práce odvedl právě Harryhausen. Ten zdokonalil stop-motion techniky komplexnějším nasvícením modelů, a především zadní projekcí z miniaturních obrazovek umístěných přímo za postavami. Díky tomu bylo možné na optické kopírce tyto záběry lépe vyklíčovat a vložit stop-motion postavy do záběru s živými herci, a dokonce je nechat na sebe vzájemně reagovat. Pomyslným vrcholem této technologie je snímek Jáson a Argonauti, kde hlavní hrdina bojuje se sedmi stop-motion kostlivci. Takhle jemná práce s triky doposud nebyla myslitelná a inspirovala celou řadu dalších filmařů, včetně britských modelínových gigantů Aardman Studios. Harryhausen tvořil od padesátých do osmdesátých let, kdy mu práci postupně braly sofistikovanější animatronické loutky.
Hvězdné války (1977)
zdroj:
tisková zpráva
Pro spoustu filmových fanoušků se historie dělí na období před Hvězdnými válkami a po nich. Lucasova vize by nikdy nevznikla nebýt jeho vlastní firmy ILM alias Industrial Light & Magic. Komplexní modely a miniatury snímané rychloběžnými kamerami, ale hlavně skvělé masky a světelné meče, které vznikly díky technice rotoskopie (náročnému obkreslování snímek po snímku). V podstatě celá původní trilogie vznikla hlavně díky praktickým a optickým efektům, CGI je ve stopovém množství jen v Návratu Jediho. ILM se v průběhu osmdesátých let, i díky dočasnému působení Pixaru pod Lucasovým dohledem, transformovala v nejdůležitějšího hráče na poli digitálních efektů. U Hvězdných válek nemá smysl rozebírat jednotlivé efekty, ale diváky tehdy uchvátily především neskutečně dynamické scény vesmírných soubojů.
Falešná hra králíka Rogera (1988)
zdroj:
tisková zpráva
Osmdesátá léta byla plná trikových milníků, ať už šlo o rychlý rozvoj animatronických loutek (Terminátor (1984), Vetřelci (1986)), čím dál tím sofistikovanější miniatury (Vnitřní vesmír), nebo různé make-upové efekty (Total Recall). Robert Zemeckis (Návrat do budoucnosti) se ovšem rozhodl vyseknout poklonu animovaným groteskám a ve filmu Falešná hra králíka Rogera zkombinoval animované a hrané postavy způsobem, ze kterého všem spadla brada. Bezchybná interakce postav se svými okolím zamotá novým divákům hlavu i dnes. Špičková ruční práce, která za třicet let nezestárla ani o den.
Terminátor 2 (1991)
zdroj:
tisková zpráva
Stan Winston s Jamesem Cameronem piloval animatronické loutky už od začátku osmdesátých let a mnozí se nemohou rozhodnout, zda je vrcholem jejich spolupráce vetřelčí královna z Vetřelců (1986) nebo endoskeletony v Terminátorovi 2. Smetanu v tehdy nejdražším blockbusteru všech dob si ovšem slízly „tekuté“ digitální efekty, které byly vylepšenou verzí triků z Cameronovy Propasti (ILM za ně tehdy získala Oscara). Záporák T-1000 z tekutého kovu je dodnes ikonickou postavou a jeho ztvárnění se dočkalo několika citací i parodií ve filmech z následujících let. Triky tu zas a znovu pomohly k životu něčemu, co se divákům vrylo hluboko do paměti. A s mírně přimhouřenýma očima to dokáže oslovit i tu nejnovější, trikově už podstatně zhýčkanější generaci. T-1000 byl také historicky první celodigitální postavou, ačkoliv mu hodně pomáhala reálná předloha herce Roberta Patricka. Terminátor 2 otevřel stavidla blockbusterového CGI, ale na definitivní revoluci jsme si museli ještě dva roky počkat.
Jurský park (1993)
zdroj:
tisková zpráva
To nejlepší z obou světů se sešlo v roce 1993 na place Spielbergova Jurského parku. Cílem nebylo nic menšího než oživit fotorealistické dinosaury. Pro film vzniklo čtrnáct minut s veleještěry, z toho 4 minuty byly digitální triky, ve kterých se pod taktovkou ILM promenádovaly dinosauři z jedniček a nul v takové kvalitě, že se film stal obrovským trhákem a o živých dinosaurech se mluvilo úplně všude. Zbytek triků zajistil Stan Winston a jeho neuvěřitelné animované loutky, včetně obřího Tyrannosaura Rexe. Spojení loutek a CGI umožnilo filmu vypadat realisticky i ve vypjatých scénách, kdy diváci koukají dinosaurům doslova až do chřtánu. Ve stejné době se začal v televizi vysílat sci-fi seriál Babylon 5, který CGI používal v každé epizodě a klesající ceny počítačů a jejich rychle rostoucí výkon umožnil aplikaci digitálních efektů i ve filmech s nižším rozpočtem (viz např. virtuální horor Trávníkář).
Forrest Gump (1994)
zdroj:
tisková zpráva
Robert Zemeckis si digitální efekty a manipulace vyzkoušel v roce 1992 v černé komedii Smrt jí sluší, ale v eposu o Forrestu Gumpovi využil výpočetní sílu k tomu, aby změnil historii. Prosťáčka Gumpa pomocí počítačových efektů nakopíroval, kam se dalo, Garyho Sinise připravil o nohy, a s relativně nenápadnými efekty vyhrál Oscara. Svým způsobem tak načrtnul budoucí směřování digitálních triků - na jedné straně mohou být použity k budování exotických světů a tvorů, na druhé mohou naopak zakrývat nedostatky nebo umožnit scény, jež by se standardním postupem mohly prodražit nebo zkomplikovat. Dnes je těchto neviditelných triků, kdy divák nepozná, zda se scéna opravdu natáčí v terénu nebo v ateliéru, plná i televizní tvorba. A nejlepším vysvědčením pro trikaře je to, že diváka ani nenapadne, že ho někdo podvádí.
Matrix (1999)
zdroj:
tisková zpráva
Na konci devadesátých let jsou počítače dostupnější než kdykoliv dřív. Trikových blockbusterů vzniká ohromné množství, standardem jsou CGI animáky, a dokonce i George Lucas připustí, že úroveň digitálních triků umožnuje natočit další kapitoly ze světa Hvězdných válek. Kýčovité CGI nové trilogie je ale „jen“ ukázkou neomezených schopností výpočetního výkonu. Matrix sourozenců Wachowských oproti tomu v roce 1999 předvedl, jak lze počítačové triky kreativně využít k budování nového světa. Na tomto místě bychom ostatně mohli zmínit celou trilogii Matrixů, protože zatímco jednička přinesla tzv. bullet-time, ve dvojce Wachowští experimentovali s virtuální kamerou, digitálními kaskadéry a mnoha dalšími aspekty, které se později staly nedílnou součástí hollywoodského řemesla.
Avatar (2009)
zdroj:
tisková zpráva
Cameronův magnum opus tu není kvůli jedinečnému využití 3D formátu, ale hlavně pro masové nasazení techniky motion capture, se kterou experimentoval např. Peter Jackson v trilogii Pána prstenů. Cameron ji zdokonalil a divákům představil mimozemský kmen Na’Vi, jež v předváděném spektru emocí a hereckých výkonů soupeřil s postavami z masa a kostí. Avatar položil základy pozdějšímu Úsvitu planety opic, ale třeba i Thanosovi v posledních Avengers a dalším digitálním postavám, ať už v hraných nebo animovaných filmech. V Avatarovi diváci přijali digitální postavy za své a Cameron je dotáhnul na úroveň těch lidských. To je milník, jemuž mohou být vděčné celé generace současných i budoucích filmařů.
