U počátku zrodu snímku Taking Off stál francouzský režisér a producent Claude Berri. Ten Miloše Formana zachránil v době, kdy Carlo Ponti žádal vrácení investovaných peněz za film Hoří, má panenko. Berri odkoupil distribuční práva a zároveň si zajistil práva na další režisérův film. Forman se v té době často pohyboval v zahraničí, kde také získal námět pro svůj plánovaný snímek. Inspirovala jej skutečná událost – tragická smrt dvou mladých hippies, o které se dočetl v novinách. Scénář filmu pak několikrát přepracoval. První verze vznikla ve spolupráci s Jeanem-Claudem Carrierem během Formanova několikaměsíčního pobytu ve Francii. Na další variantě se podílel začínající americký režisér John Klein, který s Milošem Formanem konzultoval především příslušné newyorské reálie a atmosféru doby. To bylo již poté, co Forman odešel do Spojených států. Československo opustil legálně, což mu umožnila smlouva mezi Filmexportem a americkou distribuční společností Paramount. Nicméně právě v Paramountu scénář pro údajnou náročnost odmítli, Forman jej ještě jednou upravil a nakonec realizoval ve společnosti Universal Pictures.
Film vypráví o neporozumění rodičů s generací vlastních dětí. V příběhu dívky Jeannie, která odchází z domova, pak významnou roli tvoří zvukově-obrazová skladba. Díky ní se prolínají dvě paralelně probíhající události: pátrání po zmizelé dceři a dokumentárně laděné záběry muzikálového konkursu, kterého se dívka účastní. Hudebně-obrazová kompozice umožňuje vytvářet asociace mezi dvěma skutečnostmi a prostřednictvím písňových vystoupení dívek v konkursu tu symbolicky komunikuje svět dospělých se světem dospívajících. Rodiče se o dceru obávají, jsou poměrně bezradní, ovšem v zásadě si neuvědomují to podstatné: proč je dívka opouští! Forman do kontrastu kriticky staví puritánství rodičů s vnitřním nadšením pro každou nemravnost. Zatímco otec s rodinným přítelem odchází dceru hledat, konzultují jejich manželky se zájmem sexuální nároky manželů a spokojeně při tom zapomínají na dceru. Když se Jeannie náhle pozdě v noci vrací, není tu nikdo, kdo by jí byl ochoten naslouchat. Následuje výslech a další hádky. Rodiče řeší především své problémy a opět nedokáží navázat kontakt s vlastní dcerou, která až v tomto okamžiku skutečně opouští domov. (Mimochodem, titulní sousloví taking off lze interpretovat nejen jako odejít, ale např. i jako vysvléci se, uvolnit se, vznést se nebo napodobovat. Všechny tyto výrazy odkazují k jednotlivým motivům filmu.)
Snímek bývá často připodobňován k Formanovu debutu Konkurs. Právě mezi scénami filmového konkursu lze vypozorovat mnoho obsahových i formálních souvislostí. Významným odkazem je sekvence analogická se střihovou pasáží písně Oliver Twist. Píseň amerického konkursu je tentokrát sestříhána celkem z padesáti výstupů a působí již profesionálním klipovým dojmem, nicméně ve výsledku i zde Forman odkazuje k naivitě dívek a jejich přebujelému sebevědomí. Na rozdíl od československého Konkursu, kde jsou hlavními hrdiny mladí lidé, je však Taking Off především příběhem dospělých. Jeannie (Formanovi se podařilo najít herečku Linneu Heacock, která svou podobou připomíná Hanu Brejchovou) není vlastně hlavní hrdinkou filmu, objevuje se jen v některých klíčových scénách, i když je v průběhu filmu vlastně neustále symbolicky zastoupena v písních jednotlivých dívek.
Následující část filmu tvoří řada drobných epizod, které rodiče zažívají při hledání dcery. Jako by se jí však na této cestě ještě více vzdalovali. Groteskní, až absurdní situace (marná honička v newyorských ulicích, členství rodičů ve Společnosti rodičů uprchlých dětí, kde se na tajných dýcháncích rodiče učí kouřit marihuanu, aby se co nejblíže přiblížili svým dětem…) vyvolávají v divákovi mrazivý smích. Závěrečná scéna jakéhosi smíření rodičů s dcerou však poněkud zeslabuje celkové kritické vyznění předcházejících pasáží. V okamžiku, kdy se rodiče ptají Jeannina excentrického – a pro maloměšťáky svým zjevem nepřijatelného – přítele, kolik ročně vydělává, udiví především výše finanční částky, která je pro obyčejného smrtelníka nedosažitelná.
V ohlasech na film Taking Off získal Miloš Forman jistou představu, co filmová Amerika žádá, a velice brzy pochopil, že bude-li chtít uspět, musí změnit svůj přístup k filmu a divákovi – a vzdát se především formální náročnosti.
