A hned první výběr ztělesňuje bizarnost celého žebříčku. Může se zdát klasické drama o až příliš vášnivé čtenářce brakové literatury, která shodou okolností zachrání svého nejoblíbenějšího autora a poté ho doma drží není tradičním zástupcem filmového hororu opak je však podle diváků pravdou. Misery nechce zemřít totiž sama využívá řadu technik, které se nápaditě podobají tradičním hororům, činí tak však v zápletce, která je (na rozdíl od duchařin) vzdáleně pravděpodobná.
Volba číslo 2 už do představy o hororech zapadá daleko lépe. Poltergeist sám o sobě vypráví příběh o rodině terorizované zlým duchem, čili zápletku, která se od té doby objevila na milion různých variací. S filmem ostatně souvisí pověra, že je sám zakletý a způsobil proto smrt několika členů štábu a produkce. Kdo z vás je líný nakoukávat původní, 32 let starý film, může se na příští rok (na rozdíl od nás) těšit na připravovaný remake.
Pták s křišťálovým peřím: Přízrak teroru
Chybět nemůže ani klasický italský krvákový horor zvaný giallo. Debut Daria Argenta s hudbou Ennia Morriconeho vyvolává očekávání jménem režiséra i jeho spolupracovníků, asociace Morriconeho například vedou k dalším vynikajícím hororům jako Carpenterově Věcí. Ukazuje se přitom, že střídmost formy opět vítězí nad balastem. Pták s křišťálovým peřím totiž vypráví nikterak šokantní příběh o "normálním" sériovém vrahovi, v němž explicitní scény spíše chybí než přebývají a atmosféru kouzlí především kamera a herecké výkony.
Také další volba zapadá do běžných představ o filmovém hororu - V zajetí démonů je dokonce filmem který přímo souvisí se Anabelle. Kromě toho, že je kameraman V zajetí démonů rovněž režisérem Anabelle, se ve filmu rovněž prominentni objevuje dřevěná loutka, jenž je právě nynější hlavní hrozbou hororu tohoto týdne. Na výskyt filmu vysoko v žebříčku má však pravděpodobně vliv i jeho nedávnost - při pohledu na další kultovky je tak trochu na pochybách, že bude na stejném místě trůnit i za deset let...
Zombies se mezi nejlepšími horory podle pro Rotten Tomatoes objevují překvapivě málo. Možná na tom má podíl i skutečnost, že jsou častou kulisou mnohého současného filmu, seriálu nebo videohry. Snímek 28 dní poté však přece jen rádi vezmeme na milost. Jako jeden z prvních totiž inovoval konstrukci zombies a pomohl tak nastartovat jejich nynější popularitu. Režisér Danny Boyle pojal potvory jako lidi nakažené virem, dodal jim schopnosti rychlého běhání a spojil je tak s řadou skutečných děsů 21. století.
Abyste netradičních hororů neměli málo, přehled končíme na stejné kvalitě, jakou jsme i začali. Animák Norman a duchové (neboli lépe v originále "Paranorman") by bylo možné přehlédnout v záplavě dalších digitálních rodinných filmů, zjevně by však šlo o chybu. Nejen, že zde najdeme animaci připomínající původní "trhanou" fázovou animaci, film sám se kloní spíše k hororové formě než parodické komedii. Svou roli v oblíbenosti však dost možná hraje i jeho časté citování řady dalších klasik.
