Za svou více než dvacetiletou kariéru se etablovala jako všestranná herečka, která se dokáže vžít do rozmanitých postav a žánrů s jemným porozuměním a umem. Johansson se vydala na hereckou dráhu již v útlém věku. V devíti letech debutovala ve filmu North (1994), kde prokázala talent, který sliboval další rozvoj. Nicméně to byla její role Grace MacLean ve filmu Zaříkávač koní (1998), která jí přinesla první uznání a ukázala hloubku jejího hereckého umění i v tak mladém věku.
Její postup k vyzrálejším rolím byl plynulý a počátkem roku 2000 se začala prosazovat jako schopná herečka v nezávislé i mainstreamové kinematografii. Rok 2003 byl v kariéře Johanssonové pozoruhodný: hrála ve filmu Sofie Coppoly Ztraceno v překladu po boku Billa Murrayho, kde její ztvárnění Charlotty, mladé ženy procházející osobní a existenciální krizí, bylo chváleno pro svou hloubku a autentičnost. Ve stejném roce si zahrála roli Griet ve filmu Dívka s perlou, historickém dramatu, které dále ukázalo její schopnost překonat současné role a ponořit se do složitých charakterů v dobových dílech.
V následujících letech se Johansson věnovala různým žánrům, od akčních superhrdinských ság přes dramata nutící k zamyšlení až po odlehčené komedie. Její účast v Marvel Cinematic Universe v roli Nataši Romanoff/Černé vdovy ji vynesla do světového povědomí a ukázala, že se jí daří v intenzivních akčních scénách a zároveň podává emotivní výkony.
Její herecké schopnosti se neomezují pouze na živé herecké výkony; její „dabingová“ role Samanthy ve filmu Her (2013) je důkazem její všestrannosti. Její hlas v sobě nesl celou škálu emocí a vytvořil přítomnost ve filmu, kde fyzicky chyběla, čímž prokázala jiné spektrum svých hereckých schopností.
Pojďme si tak společně projít klíčové fáze kariéry Johansson a zdůraznit významné role, které ukazují její herecký rozsah a přínos filmovému světu.
Průkopnické role
zdroj: Focus
Rané angažmá Scarlett Johansson ve světě filmu nejen připravilo půdu pro její pozdější rozsáhlou kariéru, ale také ukázalo hluboké porozumění pro složitost postav a vyprávění. Dva konkrétní filmy na úsvitu její kariéry významně podtrhují její schopnost vžít se do postav, které ztvárnila, a podat výkony, které rezonovaly u diváků i kritiky.
Rok 2003 znamenal v kariéře Johansson klíčový bod, když byl do kin uveden film Ztraceno v překladu režisérky Sofie Coppoly. Ve filmu si zahrála Charlottu, mladou ženu, která prochází osobním a existenciálním marastem, po boku Billa Murrayho, Boba Harrise. Na pozadí tokijských neonových nocí a tichého nesouladu ztracenosti v cizí zemi, doslova i metaforicky, ztvárnila Johansson Charlottu jako studii nenápadných emocí a vybroušeného výkonu. Její schopnost vyjádřit hlubokou osamělost a snahu o porozumění jemným, tlumeným způsobem ukázala hereckou vyzrálost, která daleko přesahuje její léta. Chemie mezi Johansson a Murrayem byla hmatatelná a vytvořila dojemný příběh, který zkoumal lidské vztahy v rozčarovaném světě. Její výkon jí vynesl cenu BAFTA za nejlepší ženský herecký výkon a upevnil její postavení na mezinárodní filmové scéně.
V roce 2003 se Johansson jedním dechem vžila do role Griet ve filmu Dívka s perlou režiséra Petera Webbera, který se odehrává v Holandsku v 17. století. Toto historické drama inspirované stejnojmenným obrazem Johannese Vermeera vyžadovalo, aby Johansson prošla postavou zatíženou nevyslovenými emocemi a jemnými gesty. Její ztvárnění Griet, mladé služebné, která se stane Vermeerovou múzou, bylo výmluvné a sugestivní. Díky minimu dialogů a zdrženlivému chování Johansson úspěšně vystihla napjatý, nevyřčený vztah mezi Griet a Vermeerem, kterého hrál Colin Firth. Tento film dále zdůraznil schopnost Johansson ztělesnit postavy z velmi odlišných epoch a společenských prostředí, což ukázalo její všestrannost a pronikavé porozumění lidskému stavu bez ohledu na prostředí.
Tyto dvě kontrastní role, z nichž jedna se odehrává v moderní, odcizené městské krajině Tokia a druhá v umělecky nabitém prostředí Delftu 17. století, zdůraznily pozoruhodnou schopnost Johanssonové přizpůsobit se a podat přesvědčivý výkon. Její ztvárnění složitých emocí prostřednictvím jemných výrazů a gest v těchto filmech podtrhlo její rostoucí zdatnost ve filmové oblasti a připravilo jí cestu k široké škále rolí v její další kariéře. Díky filmům Ztraceno v překladu a Dívka s perlou zahájila Johansson cestu rozmanitých charakterů, z nichž každý dále přispěl k bohaté tapiserii její význačné filmografie.
Průlom ve velkých filmech
zdroj: Vlastní
Jak kariéra Scarlett Johansson stoupala, její zakotvení ve sféře velkých filmových produkcí se stalo důkazem její herecké všestrannosti a tržního půvabu. Její účast v prestižních franšízách a samostatných blockbusterech byla jedním z rozhodujících momentů její kariéry, který předznamenal novou éru a ukázal Johanssonovou jako hvězdu schopnou přilákat diváky do kin.
V roce 2010 byla Johansson obsazena do role Nataši Romanoff, neboli Černé vdovy, ve filmu Iron Man 2, čímž vstoupila do kolosálního filmového světa Marvelu (MCU). Svou pozici klíčové postavy v tomto slavném hereckém ansámblu si však upevnila až ve filmu Avengers z roku 2012. Pod vedením Josse Whedona nebyla Černá vdova v podání Johansson pouhou pomocnicí, ale impozantní agentkou S.H.I.E.L.D.u se složitou minulostí. Její ztvárnění ukázalo směs stoické profesionality spolu s jemným pochopením základní zranitelnosti postavy. Vrstevnatý výkon umožnil nahlédnout do bouřlivé minulosti a morálního kompasu Černé vdovy a učinil z ní přesvědčivou postavu v rámci řady bohů a supervojáků. Johansson si tuto roli zopakovala v několika následujících dílech MCU a pokaždé rozšířila hloubku a příběhový význam postavy.
Souběžně se svým počinem v superhrdinském žánru se Johansson ujala titulní role ve filmu Lucy (2014) Luca Bessona, který spojil sci-fi s vysokooktanovou akcí. V roli Lucy, ženy, která získá výjimečné kognitivní a fyzické schopnosti, podala Johansson výkon, který vyvážil proměnu ze zranitelnosti ve všemocnost a zároveň zpochybnil podstatu lidské existence. Komerční úspěch filmu, který celosvětově vydělal přes 463 milionů dolarů, a ústřední výkon Johansson ukázaly, že je schopna jako hlavní hrdinka utáhnout velký trhák, a ještě více zdůraznily její všestrannost a hvězdnou sílu.
Tyto projekty ve velkých produkcích nezastínily schopnost Johansson proniknout do emocionálního a psychologického rozměru jejích postav. Naopak, poskytly jí širší prostor k prozkoumání a předvedení mnohostrannosti jejího hereckého umění. Ať už Johansson procházela morálními otázkami superhrdinky, nebo se potýkala s existenciálními krizemi všemocné bytosti, její výkony v těchto významných produkcích měly u diváků ohlas a potvrdily její postavení jako impozantní herečky schopné prosadit se v různých filmových krajinách.
Ve filmech Avengers a Lucy prokázala Johansson herecký rozsah, čímž potvrdila nejen svou schopnost ztvárnit složité postavy, ale také schopnost obstát uprostřed velkolepé podívané filmových trháků. Její cesta těmito významnými produkcemi podtrhuje významnou etapu její kariéry a odráží její široký herecký záběr a komerční přitažlivost, kterou přináší na světovou filmovou scénu.
Dramatické a komediální role
zdroj: Cinemart
Schopnost Johansson procházet dramaty a vůbec všemožnými žánry s lehkostí a autenticitou podtrhuje její mnohostranný talent. Dvě výrazné role, které podtrhují její zdatnost v dramatické i komediální oblasti, jsou ty ve filmech Manželská historie (2019) a Králíček Jojo (2019). Tyto filmy ukazují schopnost Johansson ponořit se do složitých lidských emocí a také prozkoumat humor uprostřed tíživých okolností.
Ve filmu Noaha Baumbacha Manželská historie se Johansson ujímá role Nicole, ženy, která se pohybuje v bouřlivých vodách rozvodu a zároveň se snaží udržet si smysl pro sebe a mateřství. Její ztvárnění je mnohovrstevnatým zkoumáním lásky, ztráty a složitostí lidských vztahů. Emocionální váha, kterou Johansson do role vnáší, zejména v intenzivních konfrontacích se svým manželem na plátně, jehož ztvárnil Adam Driver, ukazuje hluboké pochopení emocionální krajiny postavy. Scéna, v níž Nicole vysvětluje své neštěstí a touhu po jiném životě, zachycuje schopnost Johansson vyjádřit škálu emocí, od naděje po zoufalství, s hlubokou autenticitou. Její výkon jí vynesl nominace na Oscara, Zlatý glóbus a cenu BAFTA za nejlepší ženský herecký výkon, čímž se zapsala do povědomí dramatického žánru.
Na druhou stranu, role Rosie ve filmu Taiky Waititiho Králíček Jojo poskytuje Johansson optiku, skrze kterou vyniknou její komediální schopnosti. Ve vyprávění protkaném černým humorem a ponurou realitou nacistického Německa vdechla Johansson Rosie rozmarný šarm a pevné morální jádro. Její schopnost vyvažovat komediální a vážné, zejména v roli matky, která se snaží ochránit svého syna před drsnou realitou, která je obklopuje, je chvályhodná. Ve scéně, kdy se Rosie a Jojo hádají o válce a Johansson si nasadí falešné vousy, aby ztvárnila Jojova nepřítomného otce, se projevuje její komediální talent a zároveň zachovává emocionální podtext scény.
Dichotomie mezi těmito rolemi ukazuje všestrannost Johansson a její schopnost přepínat emocionální rejstříky. Ať už se jedná o otřesnou realitu rozpadajícího se manželství nebo rozmarnou, ale dojemnou atmosféru válkou zmítaného světa, Johansson prochází těmito příběhy s opravdovým pochopením pro těžkosti a touhy svých postav.
Ve filmech Historie manželství a Králíček Jojo Scarlett Johansson ukázala šíři svého hereckého záběru a zvládla umění vyvolat smích i slzy jedním dechem. Její schopnost plynule přecházet mezi dramatickou intenzitou a komediálním načasováním nejen obohacuje už tak skvělé filmy, ale pozvedává je ještě o kus výš.
Experimentální a hlasová role
zdroj: Warner Bros.
Kariérní dráha Scarlett Johansson vykazuje výraznou ochotu zkoumat netradiční vypravěčské prostředky a role. Tento příklon k experimentálnímu žánru se výrazně projevuje v její práci ve filmu Her (2013) režiséra Spikea Jonzeho, kde namluvila umělou inteligenci jménem Samantha. Tento film je důkazem rozsáhlých hereckých schopností Johanssonové a ukazuje její schopnost vyvolat hluboké emoce bez fyzické přítomnosti na plátně.
Ve filmu Her se hlas Johansson stává základním kamenem vyprávění a vytváří postavu, která je stejně komplexní a emocionálně silná jako kterákoli jiná postava fyzicky ztvárněná na plátně. Díky hlasové modulaci a emotivnímu projevu vdechuje Samantě život a vytváří postavu, která v divácích vyvolává empatii, pochopení a nespočet dalších emocí.
Her zkoumá složitá témata lásky, lidského spojení a podstaty vědomí. Jak se Samantha vyvíjí, její interakce s Theodorem se prohlubují a prozkoumávají spektrum emocí od zvědavosti, radosti, lásky až po existenciální úzkost. Johansson se díky svému vybroušenému hlasovému výkonu pohybuje v těchto emocionálních oblastech s hloubkou, která pohání vyprávění kupředu a nutí diváky přemýšlet o povaze lidských vztahů a podstatě spojení.
Chemie mezi hlasem Johansson a výkonem Phoenixe na plátně je navíc hmatatelná. Dialogy, společné zážitky a citové pouto, které se mezi Samanthou a Theodorem rozvíjí, svědčí o autentičnosti, kterou Johansson do své role vnáší. Film se noří do oblasti futuristické romantiky a Johanssonové ztvárnění je stěžejní pro uzemnění tohoto vyprávění v emocionální autenticitě.
Složitost ztvárnění vyvíjející se umělé inteligence, zejména pouze prostřednictvím hlasu, nelze přeceňovat. Schopnost Johansson vtisknout Samantě lidskost, zvědavost a nakonec i touhu po transcendenci ukazuje rozsah hereckých schopno. Její výkon si vysloužil uznání kritiky, přičemž mnozí tvrdili, že si zaslouží ocenění, a to i přes nedostatek fyzické přítomnosti na plátně.
Kontroverze kolem Black Widow a vývoj dynamiky odvětví
zdroj: Falcon
Vývoj kariéry Scarlett Johansson se neobešel bez sporů, zejména v souvislosti s kontroverzí kolem uvedení filmu Black Widow. Tento spor přesáhl osobní rovinu a zasáhl do širšího paradigmatu vyvíjející se dynamiky mezi tradičním uváděním filmů v kinech a rozvíjejícím se trendem uvádění filmů na streamovacích platformách, který se ještě zhoršil v důsledku celosvětové pandemie Covid-19.
Spor se rozhořel, když Johansson podala na společnost Disney žalobu pro porušení smlouvy, v níž tvrdila, že současné uvedení filmu Black Widow na Disney+ vedle jeho uvedení v kinech porušilo smluvní dohodu o exkluzivním uvedení v kinech. To podle Johansson negativně ovlivnilo její příjmy z filmu, které byly významně vázány na jeho kasovní úspěch, a připravilo ji to o potenciální příjmy ve výši odhadem 50 milionů dolarů. Tato právní tahanice poukázala na nuance smluvních ujednání mezi herci a filmovými studii a na to, jak mohou být ovlivněny pohyblivými podmínkami filmové distribuce v digitálním věku.
Společnost Disney ve svém vyvrácení žaloby tvrdila, že žaloba je neopodstatněná, a zdůraznila, že dodržuje smluvní dohody. Zdůraznili, že vydání filmu v rámci služby Disney+ s přístupem Premier Access zvýšilo možnost Johansson získat další odměnu kromě 20 milionů dolarů, které již obdržela. Toto tvrzení poukázalo na rozdílné pohledy jednotlivých herců a velkých studií na modely sdílení příjmů, zejména s ohledem na vyvíjející se distribuční strategie.
Tento spor zdůraznil vznikající napětí mezi tradičními a digitálními distribučními kanály. Přechod ke streamovacím platformám, uspíšený pandemií a uzavřením kin, podnítil diskusi o přehodnocení stávajících smluvních modelů a modelů sdílení příjmů. Spor Johansson a Disneyho lze považovat za příznačný pro širší dynamiku odvětví, která je katalyzátorem nezbytného dialogu o zajištění spravedlivé odměny tváří v tvář měnícím se distribučním podmínkám.
Tato epizoda v kariéře Johanssonové odráží širší posuny ve filmovém průmyslu a ukazuje ji nejen jako vynikající herečku, ale také jako významného hráče v rámci filmového byznysu. Obě strany se nakonec udobřili, k soudu nic nešlo a Johansson si podle některých zákulisních spekulací přišla díky sporu na opravdu hromadu peněz.
Závěr
Hloubka a šíře kariéry Scarlett Johansson svědčí nejen o skvělém porozumění jejímu řemeslu, ale také o ochotě zkoumat mnohostrannou lidskou zkušenost optikou filmu. Od prvních rolí, které ukázaly její začínající talent, až po účast ve velkých produkcích a výpravy do dramatické, komediální a experimentální oblasti, Johansson ilustruje robustní a vyvíjející se příběh prvotřídní herečky.
Její ztvárnění přesahuje povrchnost a často se noří do složitých emocionálních a psychologických krajin svých postav. Ať už jde o hlubokou osamělost, kterou prožívá Charlotte ve filmu Ztraceno v překladu, morální dilemata, kterým čelí Natasha Romanoff v MCU, nebo o nuancované zkoumání lásky a vědomí v roli Samanthy ve filmu her, Johansson neustále nabízí výkony, které rezonují na lidské úrovni. Její schopnost vystihnout podstatu svých postav, zprostředkovat jejich emoce, touhy a konflikty, podtrhuje jemné porozumění lidskému stavu.
Komerční úspěch a uznání kritiků, které sklidila v mnoha filmech, jichž byla součástí, odráží nejen její herecké schopnosti, ale také její schopnost vybírat si role, které jsou pro ni výzvou a rezonují s diváky.
Navíc schopnost Johansson plynule přecházet mezi žánry – akčními, dramatickými, komediálními a experimentálními – svědčí o její všestrannosti, která je chvályhodná. Její výkony vybízejí diváky k zamyšlení, procítění a hlubšímu zapojení do vyprávění. Její postavy často zpochybňují konvenční normy a zkoumají složitá témata, čímž přispívají k širšímu diskurzu současné kinematografie.
Vliv Scarlett Johansson na filmové prostředí je zásadní a trvalý. Během své kariéry, která se vyznačuje rozmanitými rolemi, si vydobyla místo v průmyslu, který je známý svou pomíjivostí. Její cesta odráží vášnivé zaujetí pro vyprávění příběhů a hlubokou schopnost vnést do svých postav autenticitu, což z ní činí významnou osobnost současné kinematografie.
