Takeshi Kitano natočil tento samurajský film podle oblíbených příběhů Kana Shimozawy, které již inspirovaly více než dvacítku "béčkových" filmů. Kitano se ve svém "shrnujícím" přepisu vydal cestou zcela opačnou, než velí móda choreograficky propracovaných soubojů, pohybu znenadání zastaveného a téměř tanečního poletování postav vzduchem. Akční výjevy se naopak odehrávají bleskurychle – téměř ani nepostřehneme, jak hlavní hrdina vytasí zbraň, aby jí vzápětí porubal šiky protivníků. Kitano rovněž odmítl styl jakýchsi gymnastických cvičení, kdy protivníci vycházejí ze střetů téměř nezraněni. V jeho snímku každý úder přináší smrt, provázenou proudem krve. Ačkoliv pozvolné jízdy kamerou by měly vnášet zdání jakési důstojnosti, Kitano nezastírá, že tentokrát (po experimentálně zaměřených Loutkách) natočil ryze oddechový film na klasické žánrové bázi s modelovými postavami i situacemi, které není třeba nijak zvlášť vysvětlovat. Příznačná je netečnost, s níž Kitano celý příběh nahlíží, pomíjení motivace v ústřední dějové linii, zatímco ty vedlejší je někdy až v křiklavých obrysech vyjevují. Divákovi musí postačit pouhá fyzická akce.
Hlavním hrdinou je slepý masér (jen v jedné rozmluvě padne domněnka, že by se mohlo jednat o proslulého Zatoichiho), jenž se ve své holi skrývá samurajský meč, který bravurně ovládá. Slepec, mimořádně citlivý na každý zvuk (dokáže rozeznat, jaké kombinace padnou při hře s kostkami, jíž se rád účastní), zneškodní každého protivníka dříve, než by byl vážněji ohrožen. V japonských samurajských filmech není prvním slepým hrdinou, kdysi byla oblíbená slepá dívka, která se v jednom dílu svých dobrodružství (Mrtvou nebo živou) dostala i na naše plátna. Podobně jako americký westernový hrdina přichází i zde masér z neznáma (na začátku jej vidíme, jak odchází z posledního působiště, zanechávaje za sebou mrtvá těla útočníků, kteří se jej pokusili napadnout). Po příchodu do města ovládaného zločineckými gangy se angažuje v záležitosti, s níž nemá nic společného. Tentokrát se jedná o dvojici sourozenců: dívka živící se jako gejša a její bratr namaskovaný a ustrojený rovněž jako žena pátrají po pachatelích vyvraždění celé jejich rodiny - jak se ostatně dovíme z retrospektivní vsuvky.
Není důležitý přehledně plynoucí děj (hlavní hrdina se ani jednou neocitne přemožen či aspoň ve hmatatelném ohrožení) ani schematické a schematicky rozestavěné postavy. Ostatně i brutalita soubojů v sobě nese notné obřadní prvky, jak v závěru stvrzuje bezmála muzikálový, na stepování ve dřevácích soustředěný výstup s roztančeným davem. Hudba se ve filmu soustředila na rytmus dění již dříve (např. při zemědělských pracích či otesávání dřeva při stavbě nového domu), s využitím i zdánlivých ruchů provázejících tyto činnosti. Odlehčení prozrazuje občasný humorný záblesk - hned dvakrát se opakuje výjev, kdy neopatrně či nešikovně tasený meč poraní vedle stojícího bojovníka. Groteskní prvky obsahují i některé postavy (zejména mladík, s kopím v ruce pomateně pobíhající v nápodobě samurajského odění, ale také muž závislý na hře v kostky).
Samotný slepý hrdina, jehož představuje sám režisér, je na první pohled téměř plachý, ba ostýchavý člověk. Sedává bez hnutí, aniž by pronesl souvislejší větu. Jen se vědoucně usmívá, nanejvýš odhodlán k několika stručným, polohlasně a zklidněle pronášeným větám, většinou je zamýšlí jako výstrahu, osvětlení či jimi reaguje na předchozí dotaz. Jeho dočasné spojenectví se stárnoucí osamělou ženou, jejím synovcem, jenž propadl hráčské vášni, a již dříve zmíněnými gejšami je dočasné. Když dokončí své poslání, opět se hotoví k dalšímu putování.
Z dalších aktérů příběhu je výraznou postavou mladý nezaměstnaný samuraj Hattori. Donucen starostmi o svou nemocnou ženu přijme v gangu místo osobního strážce a jako takový likviduje veškeré odpůrce. Asi jen v tomto případě zůstávají nenaplněna divácká očekávání: jako jeden z posledních se utkává se slepcem (poté, co také zneškodnil šik protivníků). Jeho žena mezitím spáchá sebevraždu, aby manželovi nebyla na obtíž. Toto je jediný skutečně tragický motiv, jemuž však schází přiměřené rozpracování, zůstává na úrovni ostatních bojových střetů, kterými slepý bojovník prochází.
