S tváří anděla popisuje příběh režiséra Thomase Langa (Daniel Brühl), který dle poznámek novinářky Simone Fordové (Kate Beckinsale) natáčí reportáž z případu s jistou americkou studentkou obviněnou z vraždy jisté britské studentky. Ať už se však hlavní postavy S tváří anděla jmenují jakkoliv, psychologickému snímku režiséra Michaela Winterbottoma (Tristram Shandy, Vítejte v Sarajevu) neřekne jinak, než "film postavený na procesu s Amandou Knox".
O tomto mediálně velmi exponovaném případu byly již popsány stohy papírů a terabajty dat, proto jen ve stručnosti: jako studentka v Itálii byla Knox obviněná ze sexuálně motivované vraždy své britské spolubydlící Meredith Kercher, kterou měla se svým přítelem Raffaelem Sollecitou spáchat v listopadu 2007. Dva roky na to poslal italský soud pár na 26 a 25 let do vězení, pochybnosti nad celou interpretaci však zůstávaly – vlastně se zdálo, jakoby nebylo jasné, je-li Amanda Knox (jako ústřední tvář procesu) obětí monstrprocesu či naopak bestií v rouše beránčím…
zdroj: Cinemart
Vražda Kercherové byla během soudu jeden čas interpretována jako satanistický rituál, posléze zase jako výsledek brutálních sexuálních praktik. Bulvární tón celého případu neunikl nejen pozornosti médií, ale i autorů částečné fikce, například románu Angel Face: The Real Story of Student Killer Amanda Knox od Barbie Latzy Nadeau, který byl právě předloho pro S tváří anděla. Podle knihy vydané už v roce 2010 je Knoxová spíše vinna. Ke smůle Winterbottoma, který je o něco zdrženlivější a nechává verdikt nejasným, však byla právě Amanda Knox (a její tehdejší přítel) letos v březnu nejvyšším italským soudem definitivně všech obvinění sproštěna.
Mediální hysterie
Problém celého případu byl, že v jeho průběhu vyšetřovatelé učinili celou řadu omylů a přešlapů. Už rok před prvním verdiktem soudu proti Knoxové byl například z vraždy Kercherové odsouzen africký přistěhovalec Rudy Guede, stalo se tak ovšem v separátním procesu, přičemž vyšetřovatelé dále trvali na tom, že Knox musela na vraždě mít podíl, navzdory chybějícím přímým důkazům i její výpovědi. Než byla před pár týdny osvobozena rozhodnutím pěti soudců, odseděla si Knox čtyři roky ve vězení.
Dávno před verdiktem natočený S tváří anděla, nota bene podle senzacechtivé knižní předlohy, se přitom dle dosavadních ohlasů sice snaží být relativně vyvážený, právě pro absenci zakončení ale snímek působí jalovým dojmem. Příznivě nepůsobí ani jeho zjevná (např. prý dle podobnosti soundtracků) snaha evokovat podobnost s legendárním dokumentem Thin Blue Line režiséra Errola Morrise, který po své premiéře v roce 1988 vedl k otevření případu, přehodnocení závěrů a následně propuštění neprávem odsouzeného Randalla Dalea Adamse. Thin Blue Line je proto citován jako ojedinělý příklad dokumentu, který svým vyléčením důkazů skutečně změnil trestní rozhodnutí.
Jakkoliv se však S tváří anděla údajně líčí jako podobné dílo, ve svém důsledku jeho nejasné vyprávění a záměr mohly stěží kdy případ Knoxové změnit. I kdyby navíc Winterbottom nechtěl natáčet dokument ale čirou fikci, jeho líčení soudního procesu jako situace přespříliš závislé na mediální reprezentaci obviněné osoby selhává ve srovnání s loňskou Zmizelou. Ta totiž zvládla mnohem lépe – a bez navíc urážení skutečných obviněných či pozůstalých – vykreslit až příliš snadnou cestu nevinného člověka do vězení na zločin, který nespáchal.