Návrat klauna Pennywise je hororovou událostí roku 2019. První To se stalo komerčně nejúspěšnějším hororem všech dob, a navíc se i dost povedlo, takže od dvojky se čekaly velké věci. A nebyl důvod bát se, že bychom je neměli dostat. Na sequelu totiž pracovali ti samí lidé co na jedničce a moc dobře věděli, co na diváky prve fungovalo, tak proč to měnit? Nikdo to po nich navíc ani nechtěl, takže všichni počítali s tím, že stačí hrát na jistotu a zase z toho určitě vyleze hit. No… hit to je. O tom, jestli jde i o dobrý film, ale úplně přesvědčený nejsem.
Od událostí z prvního To uběhlo už pěkných pár let. Parta děcek, které se tehdy porvaly s klaunem Pennywisem a zastavily jeho teror, stihla dospět, žádný happy end ovšem neproběhl. Všichni mají životy víceméně v háji, i když to tak na první pohled možná nevypadá. Pět ze šesti hrdinů se navíc z města Derry odstěhovalo a zůstal tam jen Mike, jenž pracuje v knihovně. A právě on jako první zjistí, že zlo se vrátilo.
Pennywise je zpátky, a nejen že má chuť opět zabíjet, ale navíc se chce pomstít i těm, kteří ho před lety téměř zlikvidovali. Přišel čas na druhé kolo. V Derry se tak opět setkávají staří přátelé, a i když zpočátku nikdo nevěří tomu, co jim Mike tvrdí a vlastně si ani nejsou jisti, co se před lety událo, rychle jim dojde, že se octli podruhé přímo uprostřed noční můry. A jestli chtějí přežít, musí tentokrát Pennywise zastavit definitivně. A k tomu se musí vyrovnat s vlastními děsy a vzpomínkami. A taky přežít setkání s monstry, jaká si ani nedovedli představit.
Takže takhle – jsme v Derry, hrdinové jsou dospělí a zpátky a čeká na ně Pennywise. A tím víceméně končíme. Jo a má to skoro tři hodiny. Jo, tři hodiny! Sakra, horor nemůže mít tři hodiny! A zvlášť ne takový, jako To Kapitola 2, kde je toho děje tak na devadesát minut, protože tvůrci evidentně neměli moc jasno v tom, co by vlastně měli divákům naservírovat.
Jednička byla povedená nejen proto, že v ní byl skvělý Bill Skarsgård (jeho Pennywise je super i teď), ale především zajímaví hrdinové. Nešlo jen o hromadu lekaček a děsu, ale o chytrý a strhující příběh o dospívání, traumatech dětství i o tom, jak vzniká opravdové kamarádství. Nic z toho ve dvojce není.
Ta se odehrává na prostoru pouhých několika málo hodin, takže krom úvodu, kdy se hrdinové opět sejdou a vzpomínají na staré časy, tu vlastně není vůbec žádný vývoj postav. Prostě jsme v Derry, máme tu Pennywise a bude strašit. A bohužel režisér si asi řekl, že to ke spokojenosti divákům bude stačit.
Celá struktura To Kapitola 2 je totiž jaksi odfláklá. Tříhodinová stopáž působí skoro až vražedně, mnohem větší potíž tkví v tom, čím se ji režisér Muschietti pokouší zaplácnout. Celá prostřední třetina totiž variuje jednu a tu samou scénu. Hrdina/hrdinka někam přijde a musí najít něco ze své minulosti. V ten okamžik se objeví bubák, hrdina/hrdinka chvilku bojuje o život a pak uteče. A tohle všechno vidíme šestkrát, jen se mění kulisy a bubák. Ale jinak je to naprosto stejné, absolutně repetitivní a unavující. Když takhle Pennywise vyděsí někoho poprvé, leknete se. Když to ovšem zkouší potřetí, už to logicky nefunguje. No a když to skončí po šesté, začnete nejspíš přemýšlet, jestli mají tvůrci diváky za blbce, kteří neprokouknou to, že na to na všechno trošku kašlou a vlastně se vůbec nesnaží.
Výsledku nepomůže ani přetrikované a skoro videoherní finále, a nakonec bohužel ani herci. James McAvoy nebo Jessica Chastain mají dost charismatu na to, aby utáhli i nudně napsané a nezajímavé postavy, ale musí se sakra snažit. Jediný, kdo vyloženě stojí za pozornost, je komik Bill Hader, jenž si pro něj dost neobvyklý žánr docela užívá.
zdroj: Vertical Entertainment
Celkově je to ale hodně špatné. Vlastně mnohem víc, než jsem si vůbec dovedl představit. To Kapitola 2 působí jako film, který vznikl s tím, že všichni na place věděli, že to bude hit. Tak proč se sakra snažit? Jenomže ve výsledku jsme dostali jen nudu s přepálenou délkou, nezajímavými hrdiny a hromadou lekaček, co se stihnou okoukat po první hodině. Jediným výrazným kladem téhle odfláklé hororové šmíry je to, že po ní člověk ještě víc ocení první díl. Škoda. Velká škoda.