Hercule Poirot je jméno, které zná každý. Nezáleží na tom, jestli máte nakoukaný seriál s Davidem Suchetem a milujete staré filmy s Albertem Finneym a Peterem Ustinovem, nebo jste nikdy nic s Poirotem neviděli.

S téměř absolutní jistotou ho znáte a mezi hrdiny detektivek mu může být konkurentem snad jen Sherlock Holmes. Gentleman s trochu přerostlým egem, epesním knírem a dokonale fungujícím mozkem je postrach každého zločince. Ale i filmaře. Fandové Poirota jsou totiž hodně konzervativní a Kenneth Branagh to zjistil na vlastní kůži. Před pár lety režíroval a sám sebe obsadil do hlavní role adaptace Vraždy v Orient expresu.

zdroj: Foto: 20th Century Studios

Ta celkově slavila úspěch, ovšem tradicionalisté brblali, že to není ono. Že to bylo moc moderní, moc akční, moc barevné a Branaghův Poirot má moc divný knír. Těmhle lidem se nejspíš Smrt na Nilu líbit moc nebude. Na druhou stranu je evidentní, že pro ně Branagh svou novinku nenatočil.

Poiorot se tentokrát vydává na dovolenou do Egypta, kde ho náhoda svede dohromady se starým přítelem Boucem. I díky němu se dostane do společnosti okouzlující bohaté dámy jménem Linnet Ridgeway-Doyle, která se čerstvě vdala, chystá se vyplout na parníku na Nil se svými přáteli a užít si líbánky a bojí se o život. Sama moc dobře ví, že když je člověk bohatý, nemůže se spolehnout na přátelství nikoho a že i její nejbližší jdou často hlavně po penězích.

A teď se navíc na scéně objevuje žárlivá Jacqueline de Bellefort, bývalá přítelkyně současného manžela Linnet. A ta se začíná bát o život. Poirota tedy požádá, aby na Nil vyplul spolu s ní a s celou společností a dohlédl na to, aby vše proběhlo tak, jak má. Jenže jedné noci někdo Linnet Ridgeway-Doyle v její kajutě zavraždí. A Poirot si rychle spočítá, že podezřelými mohou být úplně všichni na palubě. Navíc se brzy ukáže, že aby vrah unikl spravedlnosti, je ochotný zabíjet i dál…

zdroj: Foto: 20th Century Studios

Smrt na Nilu je jedním z nejslavnějších případů Hercula Poirota a byla zfilmovaná několikrát, Branagh se toho ovšem nebál. Ačkoliv se v základu pokouší držet předlohy a tradice, nebojí se párkrát uhnout jiným směrem a udělat věci po svém. V jeho adaptaci dostávají prostor jiné postavy a část těch starých je lehce upravená, a i když v tom zásadním zůstává režisér věrný tomu, co vymyslela Agatha Christie, rozhodně se nemusíte bát, že byste dostali jen starý známý příběh s novými herci.

Branagh se nepokouší od tradičního pojetí utéct, vysmívat se mu nebo ho „vylepšovat“, zároveň si je však vědom toho, že musí nabídnout něco víc a něco nového. Něco, čím by se jeho film lišil od toho, co diváci znají. A co se scénáře, napětí, samotného pátrání a postav týče, povedlo se mu vymyslet dost zajímavých novinek, díky kterém zvládne bez problémů zaujmout. Aniž by působil svatokrádežně.

Samotná postava Poirota se tu navíc divákům trochu víc obnaží a v Branaghově podání se konečně ukáže, že je víc než jen chladnokrevným a decentně namyšleným detektivem, ale člověkem, jehož život ovlivnila ošklivá tragédie, se kterou se vyrovnává tím, že se stal profesionálně nesnesitelným detektivem.

zdroj: Foto: 20th Century Studios

Pro tradicionalisty by ale mohlo být ještě větším problémem to, jak celá Smrt na Nilu vypadá. Ona totiž vypadá skvěle, jen možná až příliš odvážně. Záběry na parník Karnak, dech beroucí Nil a jeho okolí, staré hrobky a pyramidy… to vše působí nádherně. Trochu uměle a díky až do extrému vytaženým barvám skoro až komiksově, já osobně z toho ovšem mám radost.

Branagh pochopil, že lidem, kteří si stěžovali na špatný tvar jeho poirotovského kníru, se nezavděčí. A tak se o to ani nepokouší a ve Smrti na Nilu jde ještě dál než ve Vraždě v Orient expresu. A příběh svého Poirota zasadil do svého branaghovského světa, co se nebojí mít vlastní tvář. Možná trochu agresivní a rozhodně ne konzervativně působící, ale na pohled nádhernou.

zdroj: Falcon

K tomu si přičtěte velmi dobré herce, respektive ne úplně dobré herce obsazené do rolí, na které však bez problémů stačí (Gal Gadot nebude nikdy skutečně dobrá herečka), pár hodně napínavých scén, chytrý příběh i nečekaně osobní přesah pro hlavního hrdinu a výsledkem je hodně zajímavá detektivka.

Taková, co spoléhá na konzervativní zápletku, ale nebojí se od ní utéct a nabídnout svoje nápady a osobitý styl. V tom absolutním základu je to naštěstí pořád hlavně Poirot, spousta podezřelých, hromada zvratů, a hlavně jednoduše dobrá a zábavná podívaná pro fanoušky inteligentních detektivek.