Umět včas odejít je umění, které ovládá málo lidí. A nezáleží na tom, jestli je řeč o muzikantech, našem prezidentovi nebo hercích. Sylvester Stallone ho neovládá, ale fandové se úplně nedovedou shodnout na tom, jak moc velký problém to je. Sly už byl odepisovaný několikrát. Na začátku jednadvacátého století přestaly jeho filmy diváky zajímat a on zapadl do béčkových vod, odkud se dostal překvapivě tak, že natočil Rockyho Balbou.
Ten se povedl a uspěl i u diváků a následující Rambo: Do pekla a zpět také. Sly pak vsadil na nostalgii a díky sérii Expendables: Postradatelní se pořád držel mezi hvězdami a po Creedovi už byl zase zpátky na vrcholu. Přesto jsem já osobně začal být trochu nervózní, když se i v důchodovém věku zuby nehty držel svých nejslavnějších rolí. Teď se vrací k Rambovi. Je mu přes sedmdesát, formu pořád má a ví, co jeho fandové chtějí, takže by to mělo fungovat i napopáté. Nebo ne?
Rambo měnil svou podobu a styl během své kariéry několikrát. Začínal jako psychická troska a víceméně hrdina dramatu, změnil se v likvidátora vietnamských a sovětských vojáků, rozpoutal peklo v jihovýchodní Asii a občas si zafilozofoval o tom, že válka je svině a lidi jsou zlí. A fungovalo to. Tentokrát se podíváme do Ameriky, kde Rambo pracuje na svém ranči, láduje do sebe pilulky a má pocit, že konečně našel místo, kde může žít v míru. Spolu s ním tu bydlí stará kamarádka a kuchařka a její vnučka, která se chystá na vysokou. A obě jsou pro Ramba jako rodina.
Když se však mladá dívka dostane do rukou mexickým obchodníkům s bílým masem, rozhodne se bývalý voják jednat a situace se vyhrotí natolik, že vyhodí krabičky s léky, nabrousí kudlu a ukáže mexickým gaunerům, že veteráni z Vietnamu s věkem neuvadají, ale zrají. A bude to hodně krvavé…
Jo, zápletka je béčková. A nikomu to nevadí. Konec konců u Ramba se stejně čeká hlavně na tu akci, na moment, kdy se promění v běsnící stroj zkázy a rozstřílí, rozseká a rozdrtí všechny nepřátele. Jenže tady na ten moment čekáme dlouho. Jako že strašlivě dlouho.
Rambo první hodinu a čtvrt jen chodí, stařecky počumuje a člověk čeká, kdy se rozbrečí. Nic proti zkoumání nitra a emocí starého válečníka, jenže Rambo byl vždycky spíš stroj na zabíjení než zajímavý charakter, takže tahle postava fakt neutáhne sedmdesát pět minut dlouhé drama o tom, jak se mu zhroutil život a že na světě opravdu není místo pro dobro.
zdroj: Bontonfilm
Témata jako stárnutí a ztráta iluzí u drsňáka plus prostředí amerického jihu dost evokují nedávného comicsového Logana. Nebo by alespoň chtěly, jenže Logan byl mnohem vrstevnatější postava a upřímně Jackman umí hrát o dost lépe než Stallone. Než akce začne, je pátý Rambo dost velká nuda.
Na konci samozřejmě dojde na řežbu, ale je to takové to klasické „too little, too late.“ Finále přichází pozdě a tvůrci jako by si uvědomili, že zabili tři čtvrtiny stopáže něčím naprosto bezvýznamným a teď mají jen dvacet minut na to, aby z Ramba udělali Ramba. A spěchají. Vybíjení baráku mexických záporáků je vlastně jen sestřih způsobů, jak někoho vykuchat nožem a trvá asi dvě minuty. A samotné finále, ve kterém John nahání protivníky v podzemních chodbách pod svou farmou, se nakonec taky mění v koláž a spíš než klasickou akční scénu připomíná YouTube video se sestřihem nejlepších a nejkrutějších smrtí ze Saw.
Stallone tu navíc jede v módu Jasona Voorheese z Pátku 13. Pokaždé se schovává přesně za tím rohem, kam se zloduch nepodívá. Vždycky dovede protivníka překvapit, dostat se mu do zad nebo ho nahnat k nějaké smrtící pasti. Jak se v těch chodbách pohybuje tak, že ho nikdo nevidí, nikdo neřeší. Opět dostáváme spíš krvavou koláž nebo gradující akční scénu. A její závěr svou brutalitou působí skoro až absurdně.
Byl bych k Rambovi smířlivější, kdyby to nebyl Rambo. Pokud by šlo o další akční béčko s Liamem Neesonem, ve kterém někoho zachraňuje, a přitom zabíjí zlé lidi, docela bych si to asi užil, ale tohle má být Rambo. A není. Stallone se neúspěšně pokouší dělat ze svého zabijáka charakterově atraktivnější postavu a naprosto zklamává. Bohužel skoro všechno vsadil právě na tuhle kartu a když už se na to vykašle a rozhodne se dupnout na plyn a věnovat se akci, je už pozdě na to, aby získal znuděné publikum na svou stranu. Pátý Rambo mě zklamal a jde o bezdůvodný přílepek k sérii, kterou čtvrtý díl tak stylově a efektně uzavřel. Osobně bych se bez něj klidně obešel.