Na jeho loučení s postavou agenta 007 jsme si museli počkat nejen kvůli covidu a odkládanému datu premiéry, ale i kvůli samotnému Craigovi a tvůrcům. Poslední bondovka Spectre totiž nesplnila očekávání ani diváků, ani samotného Craiga podle toho, jak nerad se k ní vyjadřoval a s jak očividnou nechutí v ní hrál. Jeho loučení naštěstí dostal na starost nováček Cary Joji Fukunaga, tvůrce seriálu Temný případ a s novou krví přišla i naděje, že loučení dopadne lépe. A dopadlo.
James Bond už není 007. Odešel do špiónského důchodu a schovává se před svými nadřízenými i před celým světem kdesi v Karibiku. Tady ho ovšem najde Felix Leiter, starý kamarád, jenž pracuje pro CIA a potřebuje od Jamese pomoc. Kdosi totiž unesl vědce, jenž se zabýval vývojem něčeho, co může být hodně nebezpečné. A najít by ho měl právě Bond.
zdroj: MGM
Zpočátku se mu do toho nechce, ale starým kámošům se „ne“ neříká a Bond se tak musí vrátit do světa, kde už na něj skoro zapomněli. Čeká ho střetnutí s novými i starými protivníky i bývalou domovskou organizací, která s ním už dávno nepočítá a kde číslo 007 a povolení zabíjet má někdo úplně nový. Bond však nepatří do starého železa. A navíc zjistí, že celá akce se ho osobně dotýká víc, než by si dokázal představit…
U Bondovek s Danielem Craigem platí, že ty liché jsou povedené, sudé pak méně. Casino Royale nastavilo nový styl a nabídlo dravější podívanou. Quantum of Solace se bohužel natáčelo během stávky scenáristů a je to na něm vidět. Skyfall pak přitlačilo na osobní linku a Spectre, paradoxně od stejného týmu, se utopil ve svých ambicích natočit „něco víc“.
Není čas zemřít naštěstí potvrzuje, že ty liché kousky jsou lepší. Na druhou stranu Fukunaga se pořád pochopitelně drží stylu, který nastavili jeho předchůdci, takže kdo čeká návrat k žoviálnímu Mooreovi nebo hláškujícímu elegánovi Brosnanovi, bude zklamaný i tentokrát, ale to asi nikoho nepřekvapí.
zdroj:
Foto: MGM
I v Není čas zemřít se tlačí na emoce, ale v tomhle případě se svět nijak zásadně nerozšiřuje jako ve Skyfall a Spectre a dějové linky načaté v předchozích filmech se uzavírají. Mnohdy dost razantně, často velmi nečekaně a obvykle definitivně. A nemám teď na mysli jen střet s organizací Spectre a superzloduchem Blofeldem, případně s novými nepřáteli, o nichž vlastně nikdo nic netuší.
Spíš samotného Bonda a jeho dlouholetou snahu vyrovnat se se zradou Vesper Lynd v Casino Royale a naučit se žít vedle Madeline Swan, své životní lásky, kterou potkal v minulém filmu, ale které se nikdy nenaučil plně důvěřovat. Anebo ho jeho profese semlela tak moc, že jednoduše není schopný věřit nikomu?
Fukunaga zvládá všechny dějové linky uzavřít, ale upřímně stopáž 163 minut je skutečně moc a některé momenty, kdy Bond řeší svoje emoce, minulost a možná i budoucnost po boku někoho, koho by mohl mít rád, se lehce táhnou. Na druhou stranu i přes tyhle slabší chvilky mně osobně přijde pořád lepší dovyprávět vše podstatné i za cenu občasné ztráty tempa než nechat věci nedořečené. A ono té akce je tam taky spousta.
zdroj:
Foto: MGM
Fukunaga a jeho kameraman Linus Sandgren dokázali vytvořit skutečně epickou podívanou a zasněžené pustiny, historická italská městečka nebo skandinávská divočina jsou vyloženě nádherné, atmosférou navíc občas připomínají velkolepé záběry ze snímků Christophera Nolana. Režisér navíc dovede být v akčních scénách neskutečně kreativní.
Hned ta úvodní připomene staré bondovky plné šílených vynálezů, a ještě šílenějších zloduchů (ideálně nějak zohyzděných), honička v norském lese je zase neskutečně nekompromisní a drsná. A ve finále si pak Fukunaga dovolí několikaminutovou přestřelku bez jediného střihu. Nápadů má spoustu, nebojí se je použít a umí je dávkovat tak, aby se jich člověk nepřejedl a nikdy se nederou dopředu na úkor celku.
zdroj: MGM
Není čas zemřít tak navazuje na styl a atmosféru předchozích filmů, zároveň ale nabízí dostatek atraktivně natočené a novátorsky vymyšlené akce a skvěle pracuje s hlavním hrdinou. Bond si lepší loučení přát nemohl. Možná, že si u něj oddychnete, že Craigovu dost specifickou sérii tvůrci konečně uzavřeli, možná vám z toho bude smutno.
Fukunagovi se ovšem povedlo vymáčknout z ní emoce, o jakých by se předchozím Bondům nemohlo ani zdát a poctivě celou tuhle kapitolu uzavřel. Bez kompromisů, sebevědomě, dojemně a nadmíru důstojně.
