Černobílé drama obsazené neherci a natočené ve španělštině nakonec vyhrálo tři Oscary a ukázalo Hollywoodu, že mu tu roste slušná konkurence. A navíc taková, která umí zlákat velká režisérská jména na zajímavé rozpočty, a především na fakt, že jim obvykle nechává na place volnou ruku. A to je něco, o co musí v Hollywoodu bojovat i ti největší filmaři.
Martin Scorsese se pokoušel drama Irčan natočit už spoustu let, ale špatně se mu na něj sháněly peníze a všichni se báli toho, jestli velkolepý příběh spoléhající do značné míry na digitální omlazování hereckých legend může v kinech uspět. Až Netflix mu dal důvěru i vše potřebné pro jeden z nejzásadnějších filmů jeho kariéry. A udělal dobře.
Irčan se točí kolem Franka Sheerana, chlapíka, jenž přežil druhou světovou válku, kde se naučil střílet a poslouchat rozkazy. A to se mu bude hodit, protože právě začal pracovat pro mafii a ve Filadelfii si rychle získal pověst člověka, na něhož se dá spolehnout. A který neváhá, když dostane za úkol střelit někoho dvakrát do ksichtu.
Z Franka se stal špičkový mafiánský hitman a na gangsterském žebříčku stoupal výš a výš. A pak dostal úkol, který všechno změnil. Měl dělat ochranku Jimmymu Hoffovi, šéfovi kamioňáckých odborů, před nímž se třásli i ve Washingtonu a po jeho boku Frank zjistil, že vysoká politika je stejně nebezpečná jako filadelfské podsvětí. A i když se z těch dvou stali kamarádi, brzy oba pochopili, že i v tomhle světě může přijít člověk o život rychleji, než by se mu líbilo.
O Irčanovi se mluví hlavně v souvislosti s technologií, díky níž vypadají Robert De Niro, Al Pacino, Joe Pesci, Harvey Keitel a další herecké legendy, jako kdyby byly o čtyřicet let mladší. A vypadají dobře. Občas si sice člověk uvědomí, že na tom „mladém De Nirovi“ je něco divného, rozhodně ale nejde o chyby, které by zkazily zážitek ze sledování filmu. Omlazování není dokonalé, je však natolik kvalitní, aby fungovalo, nerušilo a aby mohl Scorsese vyprávět svůj příběh tak, jak chtěl a bez nutnosti dělat nějaké ústupky.
To s těmi ústupky je mimochodem docela důležitá informace, protože Irčan je víceméně odmítá dělat na všech frontách. Stopáž 209 minut bude asi pro spoustu diváků dost velký problém, navíc po první hodně svižné hodině, v níž Frank zjišťuje, jak to chodí v mafii a stává se z něj profík na likvidaci nepohodlných lidí, přijde trochu nudnější část.
Scorsese zpočátku vypráví agresivně, dravě, rychle a na nic nečeká a Irčan připomíná jeho Mafiány nebo Vlka z Wall Street, jakmile se ale na scéně objeví Al Pacino jako Hoffa (je mimochodem skvělý, stejně jako všichni ostatní), mění se film víc v konverzační drama. Výrazně zpomalí a popravdě občas jsem se i lehce nudil.
Pořád jde samozřejmě o lahůdkovou podívanou, protože vidět vedle sebe ty nejlepší herce své generace, kteří ukazují, že pořád ještě zvládají zářit jako zamlada (bez ohledu na CGI omlazení), je prostě paráda. Na druhou stranu Scorsese se přeci jen v té hoffovské části možná až příliš zdržuje a nebylo by od věci malilinko ji prostříhat. Nečekaně pojaté a smutné finále ovšem Irčanovi zase přihraje pár pozitivních bodů, takže to vydržte.
I když ono asi není moc co vydržet. I přes pomalejší tempo a jistou rozvláčnost v prostřední části jde pořád o dechberoucí filmařinu. Irčan je gangsterka ze staré školy, kde se nešetřilo na ničem. Výprava je dokonalá, stejně jako atmosféra šedesátých let v Americe. Scorsese si užívá dlouhé scény natočené na jeden záběr, stejně jako mrazivé dialogy, při nichž hrdinům i diváků dochází, že život gangstera může působit lákavě, ale že taky dovede zatraceně rychle skončit, když člověk udělá malou chybu a šlápne na kuří oko někomu, kdo stojí nad ním.
Svou velkolepostí, poctivostí a epičností se Irčan řadí vedle Kmotra, Tenkrát v Americe, ale i Scorseseho Casina a Mafiánů. Scorsese si tu však víc hraje s tempem vyprávění, a i když jsem výše psal, že to může být problém hlavně v té střední části, je vlastně dost zajímavé sledovat, jakými různými způsoby se dá přistupovat ke gangsterskému žánru.
zdroj: Netflix
Nemůžu zaručit, že vás bude Irčan bavit celých 209 minut, protože občas se skutečně hodně táhne, na druhou stranu takhle sebevědomě natočený film, na kterém je vidět nulová nutnost dělat kompromisy, tu nebyl už opravdu hodně dlouho.
Scorsese patří mezi největší filmaře všech dob. A tady dostal prostor dokázat to bez toho, aby se musel komukoliv a čemukoliv přizpůsobovat. Nemusíte s ním být naladění na stejné vlně, rozhodně ale stojí za to vidět, co tenhle veterán dokáže, když dostane spoustu peněz, herecké legendy a volnou ruku.