Co následovalo? Seriály, které jsou i nejsou fajn, ale především na ně legálně půlka světa nemůže koukat. Představovačky nových hrdinů, u nichž je diskutabilní, jestli o ně někdo vůbec stojí, loučení s Black Widow a samozřejmě Covid. A ten Hollywoodu pořádně zavařil.
Nedávný Spider-Man: Bez domova ovšem ukázal, že staré známé, zvlášť, když jsou v dobrých filmech, publikum rádo napochoduje v davech. Doctor Strange tak může doufat, že skončí (a pravděpodobně opravdu skončí) jako velký úspěch, protože pracuje se známým hrdinou, jenž se navíc připomněl ve Spideym, diváci vědí, co od něj čekat a Sam Raimi za kamerou sliboval audiovizuální hody. A ty dorazily. Bohužel nic moc dalšího dvojka Doctora Strange nenabízí.
zdroj:
Foto: Marvel
Mág z marvelovského universa má nečekaný problém, do jeho života totiž vpadne mladá America Chavez, dívka schopná cestovat multivesmírem a různými dimenzemi a cosi nebo kdosi jí jde po krku. Doctor Strange z jiné reality se jí pokoušel pomoci, nedopadlo to pro něj však úplně dobře, takže teď je na řadě ten náš.
A i když se mu do toho moc nechce, tuší, že před svou povinností neuteče, protože nebezpečí, které pronásleduje Americu, si pomalu nachází cestu i do našeho světa. Ti dva se tak vydávají napůl nedobrovolně na divokou jízdu alternativními dimenzemi a multivesmírem a navštíví reality, jaké na první pohled vypadají jako ta naše, ale i takové, v nichž to s hrdiny ani se Zemí nedopadlo moc dobře. A nebezpečí pořád sílí. A navíc nabývá čím dál tím konkrétnější a děsivější podoby. Děsivější proto, že Doctor Strange si není jistý, jestli se mu dokáže postavit.
zdroj:
Foto: Marvel
Původně se ke dvojce Doctora Strange měl vrátit režisér jedničky Scott Derrickson, brzy bohužel on a Disney zjistili, že mají trochu odlišné představy, kam a jak by se příběh měl odvíjet, a tak Derrickson projekt opustil a šanci režírovat dostal Sam Raimi. Filmař, jehož přívlastek „legendární“ ne úplně vystihuje.
Raimi v osmdesátých letech přinesl nový vítr do hororového žánru a jeho série Evil Dead je kultovní podívaná, která ukázala, jak moc se při strašení dá šlápnout na plyn a že děs může připomínat jízdu na horské dráze. O nějakých dvacet let později pak natočil trilogii Spider-Man s Tobeym Maguirem, která nejen že prakticky nezestárla, ale především nastavila pravidla, podle nichž hrají komiksovky dodnes. Raimi je zkrátka vizionář, jenž pomáhal utvářet tvář moderního blockbusteru. A tady se urval ze řetězu.
V jeho podání je příběh Doctora Strange audiovizuálním nářezem plným naprosto šílených nápadů, který se navíc nebojí být v těch správných místech řádně brakový a v rámci možností marvelovek a přístupnosti PG-13 i hororový a vesele nechutný. Momenty se zrcadly, z nichž se plazí polámaná těla, kouzelnické lekačky nebo pekelní démoni sužující hrdinu připomenou Evil Dead, úvodní akce svou barevností a nápaditostí zase prvního Spider-Mana. Raimi se baví.
Nesundá nohu z pedálu až do samotného konce a občas člověka až zamrzí, že ho Disney musel hlídat (pořád jde o rodinný film) a on v jistých scénách musí dělat kompromisy. Je radost sledovat režiséra, který se ocitl ve svém živlu a na svoje blbnutí dostal nejen podporu od studia (víceméně), ale i hromadu peněz. Pořád se tu něco děje. A díky bohu za to, protože jakmile začnete řešit příběh, Doctor Strange se začne rozpadat na kousky. A není to hezký pohled.
Druhý Doctor Strange je totiž pod tou vrstvou barviček, vizuálních nápadů a Raimiho blbnutí nečekaně plytký film. Jen těžko se tu hledají momenty, kdy by se člověk o postavy skutečně bál a kdy by bylo v sázce něco podstatného. Bez znalosti televizního seriálu WandaVision prakticky nebudete mít jasno v motivech hlavních postav, ale i s nimi zjistíte, že tu tvůrci scénář jednoduše odflákli a doufali, že všechno ubijí atrakcemi.
Jenže ono je celkem k ničemu, když to všechno pěkně vypadá, po plátně se však pohybují postavy, které nejsou zajímavé, protože neřeší zajímavé problémy, které by měly nějaký opravdový a viditelný dopad na svět kolem nich, nebo alespoň na jejich morální kompas nebo charakter.
zdroj:
Foto: Marvel
Je vlastně docela šokující, že právě tohle Marvel tak nezvládl. Přitom by stačilo přidat pár minut navíc a občas trochu zabrzdit a zkusit nechat herce hrát a pracovat s jejich hrdiny. Aby jim člověk víc porozuměl a aby bylo v sázce něco, o co se dá bát.
Nejen barevní paňácové a barevných světech. Doctor Strange v mnohovesmíru šílenství je krásný film a pastva pro oči. Ale strašlivě prázdná. Tohle mělo být o dost lepší.
