Cameron to opět dokázal. To je asi to, co vás zajímá nejvíc, že jo? Na dvojku Avatara se čekalo třináct let a za tu dobu se toho stalo hodně. Dorostla nová generace filmových diváků, kina ovládly komiksy a Cameron si piplal svoji sérii a musel poslouchat od fanoušků, že mu to trvá a že by od něj spousta z nich vlastně chtěla vidět něco úplně jiného. Ideálně něco jako Terminátora nebo Vetřelce. Ale Cameron si dělal to, co chtěl. Mohl si to konec konců dovolit, když natočil komerčně nejúspěšnější snímek všech dob. Důležité však je, že to, co teď po letech čekání posílá do kin, nakopává většině blockbusterů zadek. S pořádným rozběhem.

zdroj: Foto: Disney

Od prvního filmu uběhlo několik let nejen u nás, ale i na Pandoře. Jake Sully a Neytiri mají několik dětí a už dávno jim došlo, že mír, který si minule vybojovali, když vyhnali pozemské vykořisťovatele, nebude mít dlouhé trvání. Lidé se totiž vrací. Je jich víc, jsou lépe vybavení, technologicky pokročili o notný kus dál, takže mohou oživit i zloducha Quaritche, jenž Na'vi posledně pořádně zatápěl, a navíc ho i trošku vylepšil. Na Pandoře se tedy opět rozhořela válka a i když partyzánské útoky domorodců lidem dost znepříjemňují život, Jake a jeho rodina se nakonec rozhodnou kvůli bezpečí odejít. Azyl najdou u sousedního kmenu, který žije u moře, má trošku jiné zvyky a bližší vztah ke všemu, co žije v oceánu, ovšem pomoc neodmítnou. Hrdinové si teď musí zvyknout na nový domov a nová pravidla, naučit se vycházet se svými hostiteli i odhalit krásu podmořského života. Přitom však tuší, že nebezpečí, před nímž utíkali, dřív nebo později dorazí i do tohohle ráje. A bude ho chtít spálit na popel.

zdroj: Foto: 20th Century Studios

Pokud patříte mezi diváky, kteří prvnímu Avatarovi vytýkali neoriginalitu, nebo jste se dokonce uchylovali k vtipům typu „je to modrá Pocahontas“, tady vám pšenka nepokvete. Cameron se ani tentokrát nepokouší vyprávět příběh, který by dějově nějak zásadně překvapoval nebo chtěl být odvážný. Ale chtít po něm něco takového by nebylo fér. Avatar: The Way of Water je především vizuální podívaná a i když tentokrát možná nepůjde o revoluci jako v prvním filmu, konec konců svět už tak trochu ví, co od Pandory a návratu na ni čekat, rozhodně je na co koukat. Cameron jako milovník podmořské fauny a flory se tu evidentně ocitl ve svém živlu a očividně si libuje v tom, jak může ukazovat nový kmen, prostředí inspirované Tichomořím a především všechno, co se pohybuje pod hladinou. Když se hrdinové seznamují s podmořským životem, režisér klidně na několik minut přestane cokoliv vyprávět a jen servíruje dech beroucí audiovizuální báseň. Jednoduše nádhera.

zdroj: Foto: 20th Century Studios

Tvrdit však, že Avatar nabízí hezkou podívanou na úkor příběhu, by byl nesmysl. Jak už bylo řečeno, na originalitu nedojde, to ovšem neznamená, že se na plátně neodehrávají velké a malé příběhy plné silných emocí. Prostoru paradoxně nejvíc nedostanou Jake Sully a Neytiri, ale jejich nejbližší. Zatímco rodičům jde především o bezpečnost potomků, mladší generace má vlastní problémy. Jeden chce vybojovat úctu otce, další má pocit, že je na něm, aby dohlížel na bezpečí sourozenců a jiní se zase pokoušejí najít svoje místo v tomhle divokém světě nebo si vyjasnit spojení se samotnou planetou a svou minulostí. Cameron vypráví hned několik menších a velmi osobních příběhů, které jsou všechny do jednoho zajímavé, k něčemu směřují a hrdinové z nich vycházejí změnění, poučení a zajímavější. A vzhledem k tomu, že jich dostaneme hned několik, je pořád o čem vyprávět. Jakmile se začne lehoučce okoukávat příběh rebelujícího synka, jenž našel v oceánu nečekané přátelství, začne se režisér věnovat jeho sestře zoufale hledající své místo ve světě. 

zdroj: Foto: 20th Century Studios

Díky častému střídání hrdinů a jejich menším, přesto však velmi zajímavým a působivým příběhům, to celé překvapivě rychle utíká. 192 minut je papírově smrtící délka, ale subjektivně musím říct, že díky tempu, střídání hrdinů a příběhů to celé utíká podstatně rychleji, než by se dalo čekat. A samozřejmě to vrcholí opulentní válečnou řežbou, v níž Cameron připomene i staré časy, kdy točil temné a drsné akčňáky.

zdroj: Falcon

Reálně moc nevím, co druhému Avatarovi vytknout. Absence originality je u sequelu vcelku logická a navíc Cameron už minule chtěl točit „jen blockbuster“, takže pokud i tentokrát k Avatarovi přistoupíte jako k čistě hollywoodskému velkofilmu, dostanete…. No prostě hollywoodský velkofilm. Jenže bezchybně odrežírovaný a odvyprávěný, bez jediného hluchého místa, s nádhěrným audiovizuálem a hrdiny, jejichž příběhy do jednoho fungují. Osobně jsem tam trošku postrádal silnější emoce a mrazení v zádech a finále měla jednička přeci jen trochu efektnější, ale jinak tu opravdu není nic, na co by se dalo stěžovat. Cameron se svým druhým Avatarem sebevědomě ukazuje celému Hollywoodu, jak se točí blockbustery a kupříkladu tvůrci posledních marvelovek by si měli dělat poznámky velmi pečlivě. Vynechat tohle dokonalé řemeslo v kině by byla sakra velká chyba. I pokud patříte mezi diváky, kteří mají potřebu posledních pár let všem tvrdit, že je Avatar nebaví a nezajímá. Ve svém žánru, měřítku a ambicích jde o prakticky bezchybný film.