Korpulentní černoška z Newarku nemá potíže se sebevědomím. Koneckonců: uspěla v každé činnosti, do níž se pustila, ať to byl basket, zpěv, nebo hraní. Pro Američany je především hiphopovou hvězdou, my v Evropě ji vnímáme hlavně jako herečku. Známe ji jako žalářnici Mamu Mortonovou z muzikálu Chicago (2002) anebo agilní Belle z akční veselohry Taxi (2004). Ať se představuje v komedii (což je ten častější případ), anebo v dramatu, snad pokaždé z její postavy vyzařuje nakažlivý optimismus. Queen Latifah je zkrátka synonymem radosti ze života, lhostejno, zda máte za sebou kriminál, anebo před sebou vidinu smrti.
V řidičáku má napsáno Dana Elaine Owens, showbusiness ji ale zná a respektuje pod pseudonymem Queen Latifah. Sebevědomé umělecké jméno dokázala naplnit bezezbytku, dnes je považována za královnu amerického hip hopu. (Mimochodem, latifah v arabštině znamená citlivá či něžná). Narodila se 18. března 1970 v tuctově předměstském Newarku (stát New Yersey), odmala pokukovala po scénách nedalekého New Yorku. Přitom to zpočátku vypadalo hlavně na slibnou basketbalovou kariéru. 178 centimetrů vysoká a silná dívka těžila z velkého sportovního talentu a měla šanci získat vysokoškolské stipendium. Přednost ale dostala hudba.
Vyrostla ve spořádané rodině (otec i starší bratr byli policisty, matka vedla jazzový klub), ani jí se ale nevyhnuly aférky s kriminálním podtextem, tak typické pro mnohé z jejích pěveckých kolegů, často vzešlých z prostředí velkoměstských gangů. S vražděním sice nic společného nemá, avšak zatčena již několikrát byla, ať už za napadení fotografa, anebo za držení marihuany a střelné zbraně. Na hudební scéně se prosadila už ve svých osmnácti letech singlem Wrath of My Madness (1988) a dodnes je opěvována za schopnost skloubit prvky jazzu, reggae a soulu. Během své kariéry vydala sedm desek: All Hail the Queen (1989), Nature of a Sista (1991), Black Reign (1993), Order in the Court (1998), She's the Queen: A Collection of Hits (2002), The Dana Owens Album (2004) a Trav'lin' Light (2007). V roce 1994 obdržela cenu Grammy za píseň U.N.I.T.Y.
Po filmu začala Queen Latifah pokukovat na počátku devadesátých let. Nejprve po očku, když nazpívala písně do snímků New Jack City (1991) a Bílí muži neumějí skákat (1992). Zakrátko už ale sbírá herecké zkušenosti malými epizodami. Začíná klasicky: úložkami ukřičených černošek v dramatech Horečka džungle (1991) a Juice (1992). Brzy ale poprvé skutečně hraje, když ztělesní přívětivou zdravotní sestru Theresu v melodramatu Můj život (1993). Vzápětí je ale svedena na živelně komediální kolej; může za to sitcom Living Single (1993-97). Svoji sebevědomou editorku Khadijah Jamesovou si v obměnách zopakuje ještě mnohokrát, i když to bude v o poznání lidovějším pojetí. Je zpěvačkou Liz Baileyovou v romanci Polibek (1998) či lesbičkou Cleo, jednou ze čtyř bankovních lupiček v krimithrilleru Vabank (1996).
Nechybělo mnoho a Queen Latifah si herecké uznání vysloužila za sociální drama Ples příšer (představit se měla po boku Roberta De Nira a Seana Penna). Film však vznikl až o pár let později, kdy ovdovělou černošku Leticii hrála Halle Berryová. Za roli pak obdržela Oscara. Na průlom si Queen Latifah musela počkat až do roku 2002. Přitom už dříve jedno překvapení uchystala, když nečekaně civilním a úsporným projevem ztělesnila v thrilleru Sběratel kostí (2002) ošetřovatelku ochrnutého detektiva (Denzel Washington). Nejvíce uznání ji ale přirozeně přinesla žalářnice Mama Mortonová v oscarovém muzikálu Chicago (2002) – také Queen Latifah se tehdy dočkala nominace na Oscara (a k tomu i na Zlatý glóbus).
Z Queen Latifah se stává uznávaná herečka, přesto ona sama volí cestu žertovných veseloher, v nichž by roztančila své četné kilogramy a dala průchod lavině prostořekých průpovídek. Zpočátku jí tato sázka vyšla: komedie Dům naruby (2003) s Queen Latifah jakožto čerstvě propuštěnou kriminálnicí Charlene, jež si pohraje se životem usedlého právníka (Steve Martin), znamenala hit světových kin. Jenže když svou úlohu obratem hned několikrát zopakovala, diváci se již tolik neveselili. Jen pro pořádek: týká se to parodie Scary Movie 3 (2003), komedie Holičství 2 (2004) a jejího pokračování Salon krásy (2005) i akční komedie Taxi (2004) – v remaku francouzského originálu hraje upovídanou taxikářku Belle. (V bláznivých komediích se nejspíš bude objevovat i nadále, jak naznačuje menší rolička v Mejdanu v Las Vegas, 2008).
Obměna stereotypu přišla až s melodramatem Poslední prázdniny (2006), kde představuje na smrt nemocnou prodavačku Georgii, jež si své poslední dny hodlá užít v Karlových Varech (sic!). Jako americký symbol sebejistoty a pozitivního naladění ji režisér Marc Forster obsadil do hořké komedie Horší už to nebude (2006). Vždyť zde hraje osobní asistentku Penny, jejímž úkolem je připravit spisovatelku (Emma Thompsonová) o autorský blok. Vidět ji můžeme také v dalším opulentním muzikálu – Hairspray (2007). Ukazuje tu své nezpochybnitelné pěvecké umění, ale po čase má opět šanci vyniknout také herecky.
Hlasu Queen Latifah využívají i autoři animovaných snímků. Namluvila třeba mamutku Ellie v komedii Doba ledová 2 – Obleva (2006) anebo Holubici v americké verzi Benigniho Pinocchia (2003). Využil ji ale také režisér Martin Scorsese. V jeho dramatu Počítání mrtvých (1999) jejím prostřednictvím promlouvá dispečerka Love. V letech 1999 až 2001 vedla vlastní talk show, příznačně nazvanou The Queen Latifah Show. Vydala též autobiografii Ladies First: Revelations of a Strong Woman, v níž se zpovídá ze své někdejší drogové závislosti či depresí z bratrovy smrti (zemřel při motocyklové nehodě).
