Berlínské drama Přízraky (Gespender) režiséra Christiana Petzolda (Wolfsburg) vyžaduje od diváka vyšší dávku pozornosti, pomalé tempo se ale odmění křehkým charakterem s uspokojivě překvapivým závěrem. Přízraky byly loni na Berlinale promítány v soutěžní sekci.

Introvertní Berlíňanka Nina (Julia Hummerová) vyrůstá v dětském domově a od prvního momentu je jasné, že sem nepatří. Nina tu sotva přežívá, bez víry nebo touhy po téhle nebo jiné společnosti. Při zahradních pracích v rozlehlém městském parku Tiergarten je svědkem toho, jak parta chlápků zmlátí jinou holku. Holka se jmenuje Toni (Sabine Timoteo) a Nina jí v nesnázích pomůže. Toni je typická dívka odkojená ulicí, její lokty tvrdší betonu. S nonšalancí zvířete, které nemá co ztratit předvede Toni Nině svoje triky pro svobodné přežití a Nina je z Toni úplně vedle. Uteče kvůli ní z děcáků a holky se začnou protloukat společně. V mírné variaci na „kluk potká holku“ se hrdinky poflakují po ulicích, kradou trička v supermarketech a zabíjejí odpolední nudu. Pak jim cestu zkříží bizarní štěstí, když se zúčastní castingu do zábavné televizní soutěže „Nejlepší kamarádky všech dob“. Tenhle obraz patří v Přízracích k nejlepším, Hummerová s Timoteovou tu odkrývají rozdílnou podstatu svých charakterů. Účinek segmentu je podtržen následující scénou z filmové párty s Ninou bloudící pekelně rudě osvětlenými pokoji noblesní rezidence.

Osud dívek se navíc protne s druhou linkou snímku – francouzskými manželi Françoise (Marianne Baslerová) a Pierrem (Aurélien Recoing), kteří jako kdyby žili v zajetí bohatství a vysoké hudby, v kleci hotelů a za okenním sklem auta. Kdysi v berlínském supermarketu přišli o dcerku. Neznámí pachatelé jí unesli přímo z nákupního vozíku. I po deseti letech je to pro Françoise těžké trauma a každoročně se do německé metropole vydává, aby se pokusila dítě najít. Pierre Françoise podporuje, ovšem z jeho sevřeně prázdných očí je jasné, že by byl raději, kdyby Françoise na nešťastnou událost už pro jednou zapomněla. Při nynější návštěvě Françoise na ulici zahlédne Ninu s Toni a uvěří, že Nina je její ztracenou dcerkou. Pierre ani Toni ale její nadšení nesdílejí a Nina, kterou spojenectví s Toni dostalo ze závětří do běhu života, se náhle ocitá na rozcestí.

Julia Hummerová podává Ninu civilně, s citem pro vnitřní plachost a zranitelnost hrdinky. Letos pětadvacetiletou Hummerovou, objevil pro film Sebastian Schipper v úspěšné komedii Absolute Giganten z roku 1999. Od té doby se objevila v množství filmů, Nina v Přízracích je však její největší, a na nějakou dobu také poslední rolí. Hummer se totiž začala naplno věnovat muzice s kapelou Julia Hummer and Too Many Boys. Svižnou přitažlivostí i tragičtějším osudem v Přízracích zaujme Sabine Timoteo jako štičí rebelka Toni. Její nový film Der Freie Wille byl vybrán do soutěže na Berlinale 2006. Představitelé dospělých rolí Marianne Basler a Aurélien Recoing jsou řemeslně přesní, ale ničím příliš nevybočují z modelu, kdy světy dětí a rodičů jsou od sebe vzdáleny přes celý vesmír.

Christian Petzold vychází z myšlenek o „přízracích, které jsou dušemi těch, kteří odmítli zemřít.“ Zdá se mi ale, že do příběhu své téma promítnul na jednu stranu možná až příliš jemně a na druhou zase nepříliš napadnutě – figury pocházejí z velmi rozdílných prostředí a režie téměř všechno sleduje s chladným odstupem, bez ochoty diváka v Přízracích hlouběji angažovat. Na druhou stranu právě tohle se může obrátit v dobré při dalším shlédnutí Přízraků.