Přízraky (Gespender)

27. 1. 2006 - 4:16 | Téma | red

Přízraky (Gespender) Placeholder | zdroj: tisková zpráva

Zpěvačka Julia Hummer v hlavní roli psychologického dramatu ze současného Berlína od Christiana Petzolda. Berlínské drama Přízraky (Gespender) režiséra Christiana Petzolda (Wolfsburg) vyžaduje od diváka vyšší dávku pozornosti, pomalé tempo se ale odmění křehkým charakterem s uspokojivě překvapivým závěrem

Berlínské drama Přízraky (Gespender) režiséra Christiana Petzolda (Wolfsburg) vyžaduje od diváka vyšší dávku pozornosti, pomalé tempo se ale odmění křehkým charakterem s uspokojivě překvapivým závěrem. Přízraky byly loni na Berlinale promítány v soutěžní sekci.

Introvertní Berlíňanka Nina (Julia Hummer) vyrůstá v dětském domově a od prvního momentu je jasné, že sem nepatří. Nina tu sotva přežívá, bez víry nebo touhy po téhle nebo jiné společnosti. Při zahradních pracích v rozlehlém městském parku Tiergarten je svědkem toho, jak parta chlápků zmlátí jinou holku. Holka se jmenuje Toni (Sabine Timoteo) a Nina jí v nesnázích pomůže. Toni je typická dívka odkojená ulicí, její lokty tvrdší betonu. S nonšalancí zvířete, které nemá co ztratit předvede Toni Nině svoje triky pro svobodné přežití a Nina je z Toni úplně vedle.

Uteče kvůli ní z děcáků a holky se začnou protloukat společně. V mírné variaci na „kluk potká holku“ se hrdinky poflakují po ulicích, kradou trička v supermarketech a zabíjejí odpolední nudu. Pak jim cestu zkříží bizarní štěstí, když se zúčastní castingu do zábavné televizní soutěže „Nejlepší kamarádky všech dob“. Tenhle obraz patří v Přízracích k nejlepším, Hummerová s Timoteovou tu odkrývají rozdílnou podstatu svých charakterů. Účinek segmentu je podtržen následující scénou z filmové párty s Ninou bloudící pekelně rudě osvětlenými pokoji noblesní rezidence.
Osud dívek se navíc protne s druhou linkou snímku - francouzskými manželi Françoise (Marianne Basler) a Pierrem (Aurélien Recoing), kteří jako kdyby žili v zajetí bohatství a vysoké hudby, v kleci hotelů a za okenním sklem auta. Kdysi v berlínském supermarketu přišli o dcerku. Neznámí pachatelé jí unesli přímo z nákupního vozíku. I po deseti letech je to pro Françoise těžké trauma a každoročně se do německé metropole vydává, aby se pokusila dítě najít. Pierre Françoise podporuje, ovšem z jeho sevřeně prázdných očí je jasné, že by byl raději, kdyby Françoise na nešťastnou událost už pro jednou zapomněla.

Při nynější návštěvě Françoise na ulici zahlédne Ninu s Toni a uvěří, že Nina je její ztracenou dcerkou. Pierre ani Toni ale její nadšení nesdílejí a Nina, kterou spojenectví s Toni dostalo ze závětří do běhu života, se náhle ocitá na rozcestí.

Julia Hummer podává Ninu civilně, s citem pro vnitřní plachost a zranitelnost hrdinky. Letos pětadvacetiletou Hummerovou, objevil pro film Sebastian Schipper v úspěšné komedii Absolute Giganten z roku 1999. Od té doby se objevila v množství filmů, Nina v Přízracích je však její největší, a na nějakou dobu také poslední rolí. Hummer se totiž začala naplno věnovat muzice s kapelou Julia Hummer and Too Many Boys.
Svižnou přitažlivostí i tragičtějším osudem v Přízracích zaujme Sabine Timoteo jako štičí rebelka Toni. Její nový film Der Freie Wille byl vybrán do soutěže na Berlinale 2006.
Představitelé dospělých rolí, Marianne Basler a Aurélien Recoing, jsou řemeslně přesní, ale ničím příliš nevybočují z modelu, kdy světy dětí a rodičů jsou od sebe vzdáleny přes celý vesmír.

Christian Petzold vychází z myšlenek o „přízracích, které jsou dušemi těch, kteří odmítli zemřít.“ Zdá se mi ale, že do příběhu své téma promítnul na jednu stranu možná až příliš jemně a na druhou zase nepříliš napadnutě – figury pocházejí z velmi rozdílných prostředí a režie téměř všechno sleduje s chladným odstupem, bez ochoty diváka v Přízracích hlouběji angažovat. Na druhou stranu právě tohle se může obrátit v dobré při dalším shlédnutí Přízraků.