Nenechte se mýlit – příčinou sáhodlouhého natáčení je mnohdy autorská posedlost všemožnými detaily, často spojená s finančními potížemi začátečníků a/nebo překomplikovanou produkcí. Příkladem za všechny budiž natáčení Collopovy Apokalypsy, jejíž scénář vznikal už na konci 60. let a premiéra proběhla až v roce 1979. Zkušenějším filmařům se však podobné peripetie stávají zřídkakdy – mladí tvůrci však na ně trpí jako na mor. Začínající Guillermo Del Toro tak například svůj upírský Stroj času/Cronos tvořil dlouhých osm let, během nichž musel prodat svůj vůz, udat dům a půjčovat si peníze s nesolidním šedesátiprocentním úrokem.

zdroj: tisková zpráva

Jedním slovem, béčko. Ale nebýt filmu Cronos, možná by se z del Tora nestal uznávaný režisér.

Z podobných důvodů trvalo dlouho i natáčení snímku Eraserhead režiséra Davida Lynche. Původně studentský film totiž neustále bobtnal na velikosti, Lynchovi navíc to cesty přišly i problémy se zničenými kulisami, stejně jako finanční trable. Kvůli nim si ostatně při tvorbě musel najít brigádu jako poslíček s novinami. Nakonec trvala tvorbě pět zničujících let od roku 1972 do roku 1977, výsledek však nakopnul Lynchovu kariéru směrem ke kultovnímu filmaři, jakým je dnes.

zdroj: tisková zpráva

Eraserhead je jedním z nejlepších filmů Davida Lynche.

Rekordmanem v době produkce hraného filmu je však bezpochyby snímek Tiefland režisérky Leni Riefenstahlové, známé pro nacistickou propagandu Triumf vůle. Ačkoliv film vyšel v roce 1954, Riefenstahlová na filmu začala pracoval už o 20 let dříve skrze práci na scénáři. Do cesty se ji připletly jak autorské problémy (tak dlouho hledala herečku hlavní postavy, až si ji nakonec zahrála sama), tak i druhá světová válka. Po premiéře skoro dekádu po konci války pak filmu definitivně zlomila vaz pověst Riefenstahlové jako nacistiky. Moderní recenze film paradoxně shledávají být kritikou Třetí říše.

Problémy častěji než vypilovaná vize

Sáhodlouhá produkce samozřejmě nezaručuje šťastný konec celého dobrodružství. Příkladem toho je obskurní komediální sci-fi Vegas in Space, dost možná jeden z nejhorších filmů posledních dekád. Snímek inspirovaný sci-fi třicátých let a vytvořený prominentním sanfranciským transvestitou Doris Fishem vznikal dlouhých osm let, jenom aby po vydání v roce 1991 sklidil kritiku prakticky každého diváka a dočkal se distribuce rovnou na domácí video. Krom kolonky nejdéle vznikajících filmů je dnes Vegas in Space zcela neznámý.

zdroj: tisková zpráva

Spojení s Adolfem Hitlerem talentované režisérce na dlouhou dobu ublížilo.

Zcela výhradní postavení pak mají animované filmy. Produkce těchto často trvá déle než natáčení v reálu, několikero rekordmanů však nabízí verze varovné příběhy. Absolutním příkladem je animovaný film inspirovaný blízkovýchodními mýty The Thief and the Cobbler, který vznikal od roku 1964 do roku 1988 v produkci kanadského animátora Richarda Williamse, pozdějšího režiséra Falešné hry s králíkem Rogerem. Williams tvořil filmy i po dobu dlouhého animování, po ztrátě smlouvy na distribuci však po něm v roce 1988 práci převzal producent Fred Calvert, který snímek přestříhal, přidal hudební čísla a nakonec v 90. letech uvolnil k distribuci. Teprve v roce 2006 uvolnili jiní animátoři, kteří se na projektu podíleli, verzi blízkou původnímu Williamsově vizi. Williams sám se k filmu odmítá vyjadřovat.

A kapitolou samou pro sebe je i hudební video/amatérský krátký film jménem Multiple Sidosis z roku 1970. To v zásadě využívá vzájemně se prolínajících hudebních (a vizuálních) stop, na nichž jediný muž zastane úlohu celé kapely. Čtyři roky vznikají kraťas umělce Sida Laverentse ovlivnil hudební produkci na roky dopředu a byl za to v roce 2000 zařazen mezi umělecky hodnotné americké filmy. Nutno však říct, že delší doba natáčení opět není v případě Multiple Sidosis pointou dlouhé produkce – Lavenrentse video jednoduše vytvářel na koleni a neměl na něj dost času.

zdroj: YouTube.com

Jak se ukazuje, dlouhotrvající filmové produkce mají nejčastěji důvody ryze problematického charakteru. Někdy se to autorům vyplatí, mnohdy nikoliv. O to významněji tak Chlapectví působí – jako jeden z mála, který časově náročné natáčení využil ke kvalitě a unikátnosti filmu, nikoliv naopak.