Paul W. S. Anderson se zřejmých důvodů, které jsme vyjmenovali v perexu, rozhodl smíchat různé žánry. Jeho film tak přichází s antickou romancí, katastrofickými scénami, nad nimiž by neohrnul nos ani Emmerich a samozřejmě s postavami, které si vypůjčil ze Scottova Gladiátora. Je strašně jednoduché kritizovat a bavit se na úkor béčkového tvůrce, ale film Pompeje vůbec není špatný. Je to tuctová zábava, která se odehrává v kulisách starověkého Říma a výrazně si ke zdárnému výsledku dopomáhá digitálními efekty. Kdo by se dnes stavěl s kulisami.
zdroj:
tisková zpráva
Otrok Milo se má stát gladiátorem, což je velký problém, protože se zamiluje do ženy (dcery), která je dcerou význačného antického obchodníka. Jenže tady nastává problém, protože dotyčnou si má vzít za manželku zhýralý senátor (Sutherland ml.), který je zlý, praktický a vůbec se nechová jako akční hrdina ze seriálu 24.
Sedíte v kině, koukáte na hemžení komparsistů, neuvěřitelně dlouhé povídání synů, matek, dcer, otců, kamarádů, spolubojovníků a čekáte. Vypukne to za docela dlouhou dobu. Ta předehra k efektnímu zničení městečka pod úpatím hory je docela dlouhá. Zase jsem ocenil, že Anderson nešel cestou několika mikropříběhů, v nichž představí postavy, následně je pak nechá seznámit díky katastrofě, z jejíhož epicentra utíkají. To je německý model, kterému říkám pracovně „Das Emmerichkastroffe“ a najdeme ho pravděpodobně v každém Němcově filmu.
zdroj:
tisková zpráva
Anderson chtěl natočit antické drama, což se mu samozřejmě nepovedlo, ale zase zvládnul vytvořit natolik slušný snímek, že se i přes přílišné tlachání nebudete nudit. Pompeje jsou ideálním doplňkem ke konzumaci nezdravých jídel v kině. Baví vizuálními efekty a příběh, nebo snad dokonce zápletka, je přímočará, odhadnutelná, ale nijak neuráží. A důležité je, že baví. Pokud milujete filmy, v nichž teplí kovbojové jedí puding a ostatní kulturu odmítáte, budete prskat i zde. Věta samozřejmě neuráží kovboje, ale nedoslovnou citací označení artových snímků z úst Cartmana ze South Parku.
Vykašlete se na předsudky a užijte si zničení města, o němž v té době všichni věděli, kde leží, aby na to ihned po katastrofě zapomněli, protože Pompeje nalezl nějaký archeolog až v 19. století.
Hodnocení 60 %
