Stejný štáb, stejní herci. Ale jestli Piráti z Karibiku – Prokletí Černé perly byl film u kterého se člověk smál, tak u Pirátů z Karibiku: Truhly mrtvého muže (Pirates of the Caribbean: Dead Man's Chest) spíše kroutí hlavou. Nejprve nad dokonale provedenou těžkotonážní akcí, později nad chatrným zbytkem dílka. A nakonec nad brilantně zvládnutým marketingem.
Oproti svému předchůdci schází Truhle několik es: kapitán Sparrow už není svou výstředností originální. Scénáristé Ted Elliott a Terry Rossio šli dolů s úrovní dialogů a bláznivost celého podniku je nyní mnohem střízlivější, bez svěžího anarchismu Černé perly. Přesto – a možná právě proto – je Truhla tlustší ve všech dalších směrech: je spektakulárnější, výbušnější a hlučnější. Poslední hodina snímku je v podstatě jedna velká akční eskapáda. S tím kontrastuje bázlivý začátek Truhly, kdy scénáristé a režisér mechanicky a kvapně spojují osudy všech figur, aby už se mohlo něco dít.
Svatební den Willa Turnera (Orlando Bloom) a Elizabeth Swannové (Keira Knightleyová) překazí lord Cutler Beckett (Tom Hollander) z Východoindické společnosti, když oba snoubence zatýká za pomoc při útěku jistého Jacka Sparrowa (Johnny Depp). Beckett slibuje dvojici svobodu, když mu Turner přinese Sparrowův tajemný kompas. Sparrow mezitím má starostí nad hlavu, neboť se ocitl na černé listině proslulého „pána všech moří“ Daveyho Jonese (Bill Nighy k nepoznání pod CGI mejkapem), nemrtvého kapitána děsuplného Bludného Holanďana, kterému dluží svou duši.
Truhla využívá prostředí i postav Perly aniž by brala v potaz, že by první kus někdo z diváků neviděl. U hlavních figur je zřejmý posun k jednoznačnějšímu výrazu, Jack Sparrow je sobectější, Will Turner nedočkavě zamilovanější a Elizabeth punkovější. Právě Keira Knighleyová má ze všech herců největší snahu dát postavě život. Elizabeth má šťávu a jiskru, zatímco Bloomův Will se i zmáčený tváří jako kluk z plakátu a Jack Sparrow Johnnyho Deppa opět proplouvá jednotlivými atrakcemi mírně namol, snad v předtuše, že jinak by to nezvládl. I bez momentu překvapení je ale Depp pořád vibrujícím jádrem série. I přes nově nabytou úhlednost srší energií a pokud zdětinštělý dialog dovolí, i vtipem. Z nových figur Pirátů zaujme roztomilá voodoo čarodějnice Tia Dalma (vizuálně Jackův rovnocenný protějšek) v půvabném provedení Naomie Harrisové. Příběhu naopak neprospívá návrat dvou pirátů – vtipálků Pintela (Lee Arenberg) a Ragettiho (Mackenzie Crook). Ani postava Jamese Norringtona (Jack Davenport) není bezpodmínečně nutná, protože místo příběhu postav se režisér Gore Verbinski a jeho oktanový producent Jerry Bruckheimer soustředí na příběh akce.
Největším pokladem Truhly je šavlovačka mezi Sparrowem, Turnerem a Norringtonem. Soupeři při ní vymetou všechny kouty pustého ostrova, aby se nakonec ocitli ve valícím se obřím „křeččím kole“, přičemž jako sněhová koule do bitvy zapletou slečnu Swannovou, piráty i posádku Daveyho Jonese.
V digitálním designu Bludného Holanďana prorůstá kostmi a trámy lodi živá masa nemrtvých po způsobu Vetřelce. I Jonesovi námořníci jsou napůl lidmi, napůl mořskými stvořeními. Will Turner se tu potkává se svým otcem Billem (Stellan Skarsgård), který má ve tváři vetknutou působivou hvězdici. Samotný Davey Jones vypadá jako dávný kapitán Achab právě vyzvednutý z lůna okeánu – jeho obličej tvoří tělo a chapadla slizké chobotnice. Velkolepou stvůrou Truhly měl být zřejmě i bájný kraken. Pod obřími chapadly se skrývá tlama zvící velikosti turbíny leteckého motoru a tvaru zubaté vagíny, ústřel podobný „Sauronově oku“ z Pána prstenů.
Celý film je tučně podmazán orchestrální hudbou Hanse Zimmera, v níž skladatel jako obvykle recykluje sám sebe, v díle které se bere s komiksovou lehkostí to však není na škodu.
MOŽNÝ SPOILER:
Zatímco po sporném začátku nabere Truhla zhruba po čtyřiceti minutách tempo Lance Armstronga, kterým jednoduše umlátí veškeré otazníky po celistvosti děje a nutnosti všech složitých komplikací, pak závěr snímku lze považovat za výsměch. Ano, všichni víme, že se chystá i třetí díl, snad závěrečný. Nicméně strávit v kině dvě a půl hodiny jenom proto, abych se dozvěděl, že si mám pro rozluštění přijít za rok (a samozřejmě zaplatit další vstupné), mi připadá poněkud nevkusné. Ačkoli je jich stále méně, stále totiž ve světě existují sequely, které lze brát jako samostatné filmy a nikoli jen jako vycpávku a zpestření mezi návštěvou jednotlivých pokladen.
Piráti z Karibiku existují také jako počítačová hra.
