Do kin dorazil zbrusu nový Allenův film Kouzlo měsíčního svitu. Nabízíme vám tedy malé ohlédnutí za nejslavnějšími snímky populárního režiséra.
zdroj: YouTube.com
Doslova ztělesněním "raného Allena" byl snímek Spáč, který s uvolněností vlastní dozvukům 60. let v roce 1973 představil křížence levné sci-fi, košilatých historek a znovuzrozené grotesky, jehož komediálnost výborně funguje i dnes. Více než dnešní romantické záležitosti je Spáč jakýmsi "Boratem v roce 1973", jenom namísto burana v Americe ke kritice & vtipu používal postavu newyorčana probuzeného do pro něj obskurního 22. století. Totiž do budoucnosti, v níž společnost došla tak daleko, že se dávají z orálního sexu dávají i doktoráty.
zdroj: YouTube.com
Pozitivní nálada byla v původních allenovkách zhruba tak častá jako šafrán, Hanna a její sestry však svého času platily právě za výjimku z pravidla. V "Hanně" sice už najíždí na své pozdější nekonečné pitvání mezilidských vztahů, prozatím tak ovšem realizuje neokoukaně a s košatým ansámbnlem včetně Miachela Cainea, Carrie Fisher (princezna Leia ) nebo mladého Johna Torturra. A ničemu nevadí, že dozvuky našeho 3. a 1. filmu jsou zde více než patrné, a začíná jimi Woodyho přerod do opakujícího se schématu romantických zápletek.
zdroj: YouTube.com
Půjdeme-li dále proti proudu času, kořeny Hanny jsou viditelné i v Manhattanu z roku 1979. Woody Allen si zde opět jako režisér Issac zahraje variaci sebe sama, tenroktá však kanonáda vtipů ustoupí do pozadí kamerovým prostocvikům. Manhattan, dost možná Allenův vizuálně nejzajímavější film, umí o vztazích vyprávět bez nadbytečné komedie, nahrazuje ji totiž atmosférou. Největší láskou zde nejsou Allenovy ženy, ale město samotné.
Všechno, co jste kdy chtěli vědět o sexu (ale báli jste se zeptat)
zdroj:
tisková zpráva
Posun v Manhattanu je o to výraznější, že jenom o sedm let dříve Allen natočil jeden ze svých (svého času) nejznámějších snímků. V povídkovém "Všechno..." podobně jako ve Spáči rozjíždí podobnou salvu nenáročného, situačního humoru využívajícího absurdit, který zaujme každého, komu Allenovky z konce 70. let přijdou příliš ukecané a sladkobolné. Film, v němž si Allen zahraje spermii, zkrátka nemůže být špatný!
Annie Hall
zdroj: YouTube.com
Jestli se ale při srovnávání s pozdějšími vztahovými sladkobolnými allenovkami skloňuje jediné jméno, je jím nejčastěji právě Annie Hall. Film, který z Woodyho Allena definitivně učinil kult každého zamilovaného neurotika a výstavní skříň vlastním intelektem drceného newyorčana jednoduše předvedl zcela nové pojetí vztahového dramatu. Promluvy k publiku a epizodní vsuvky tu jsou stejně originální jako dnes. V době premiéry se přitom psal rok 1977, tedy počátek Hvězdných válek a konec nezávislého amerického filmu.
Ačkoliv se to dnes už nezdá, dobová americká kinematografie po pádu z počátku 60. let stále ještě ve své „indie“ éře, ukončené právě kasovním úspěchem Lucase a Spielberga, ale i Allena. Právě odtud pramenila subverzivita Allenových filmů, snaha natočit něco jiného a nového, trochu drzého, vtipného i chytrého. A možná právě to chybí dnešní Allenově tvorbě – pocit upřímné výpovědi natočené tak trochu (byť rovněž trochu předstíraně) na koleni, a z nutnosti vykecat se ze svých problémů. Protože právě pro tyhle filmy si většina lidí Woodyho Allena zamilovala.
