Patrola je typickým sociálním thrillerem natočeným rádoby syrovým způsobem, který však nabízí i divácké pozlátko v podobě akčních a emotivně vypjatých scén. Těžko hodnotit, zda popsané scény zde patří ke koloritu života v chudinských čtvrtích Spojených států a jak moc odpovídají skutečnosti. Srovnání se Street Kings a Training Day je na místě. Ayer i tentokrát volí rychlejší střih, do vztahů hlavních protagonistů hází emoce lopatou a snaží se ukázat, jak těžký život je těch, kdo chrání životy obyčejných Američanů. Někdy však volí až příliš křečovitý způsob vyprávění, což je ke škodě.
Teenagerská hvězda v akci
Film totiž kromě rychlého tempa nenabízí vlastně žádnou originální zápletku a stojí hlavně na jiskření dvou hlavních protagonistů. Hlavní kostrů příběhu totiž tvoří nerozlučná dvojice policistů v terénu, kteří jezdí od případu k případu, řeší násilí i obyčejné problémy v nejvypjatější losangeleské čtvrti South Central, kde se hodně střílí, obchoduje s drogami a války gangů zde jsou na denním pořádku. Ayer do hlavních rolí obsadil Jakea Gyllenhaala a Michaela Peñu a rozhodně nešlo o chybné rozhodnutí. Po marketingové stránce určitě ne. Gyllenhaal v USA patří k velkým teenagerským hvězdám a ve svých posledních rolích se právě této nálepky snaží evidentně zbavit. Naopak druhý jmenovaný patří ke stálicím zásadně se objevujících v druhořadých rolích, v nichž však vždy celkem úspěšně exceloval. Oba policisté jezdí po městě, riskují svůj život a řeší konflikty, které jim osud přihraje do cesty.
Kamera z počítačových her
Patrola není nijak neobvyklý film, jeho kouzlo spočívá v celkem dobře uchopené realitě, kterou se režisér snaží prezentovat po svém tolik typickém způsobu. Herní styl kamery se střídá s pokusem o dokumentární zachycení skutečného života a tato forma vyprávění se za chvíli změní v obtěžující hmyz. Ayerův styl vyprávění by se dal vydržet v případě, že ústřední dvojice hrdinů začne řešit opravdu nějaký zapeklitý případ, ale to se vlastně nestane. Zápletka stále sklouzává ke snaze udržet formu na umělecké úrovni. Chvíli tak má divák pocit, že sleduje scény z dobře nasnímané počítačové hry, za chvíli však zjišťuje, že vstupuje do míst, kde kameraman snímá svět kolem jako by právě točil reality show o policejní službě Stevena Seagala. V tomto ohledu opravdu forma zvítězila nad obsahem.
film Patrola
zdroj:
H.C.E.
Bavíme se však o formě velmi roztříštěné. Režisér se zjevně tak zabral do myšlenek nad tím, jak bude ve výsledku snímek vypadat, že zapomněl na nějaký ucelený styl vyprávění, koncept zjevně hodil po první půl hodině za hlavu úplně. Dvojice policistů tak řeší epizodní zápletky, které by se klidně mohly objevovat v nějakém seriálu o policejní práci, na celovečerní podívanou však nestačí.
Ano, ve filmu najdeme několik dobře nesnímaných přestřelek, postavičky ze slumů a vykřičených čtvrtí jsou dobře vybrané, ale po chvíli na jejich existenci úplně zapomeneme. Překotně vyprávěný film se k mnoha motivům totiž nevrací. Realita současné Ameriky je tak podle filmařů především unavená dvojice policistů, která však slouží vlasti, protože to považuje za jedinou správnou věc. Filmový svět South Central v Los Angeles je světem vulgarit, které v tak vysoké palbě ztrácejí na účinnosti. Jejich efekt na diváka po chvíli může vyvolat jen dlouhé zívnutí. Patrola je i přes těch několik výtek celkem dobrým filmem. Pokud někdo vyznává akční snímky „z ulice“ může být vlastně spokojený a odcházet z kina s pocitem, že dostal přesně to, co očekával.
