Filmová blamáž režiséra Juana Solanase se v originále jmenuje Upside Down a mnohem lépe tak vystihuje, s čím se tvůrci rozhodli na znuděné publikum vyrukovat tentokrát.  On (Adam, Jim Sturgess) žije v zemi, kde vládne zvláštní totalitní režim, přetechnizovaný a sterilní systém, který drží všechny lidi pod krkem. Ona (Eden, Kirsten Dunst) žije vlastně v tom samém, jen vzhůru nohama. Zní to šíleně, ale spíš to ukazuje na vrozený kretenismus některých filmařů a jejich poskoků, kteří už prostě nevědí. Nevědí, jak a co psát. Nemají absolutně páru, co znamená být originální a jaký význam má slovo trapný. Představte si to. Jsou dva světy, které proti sobě leží. Vy si chodíte v tom svém a nad hlavami vidíte jiný svět, který je k vám téměř zrcadlově otočen. No to je přeci skvělé, ne? Romeo a Julie v pseudo sci-fi hávu vypadají jako dva blázni, kteří poskakují digitálním světem kvůli své lásce, v níž samozřejmě jde i o vyšší spravedlnost. Po hodině poskakování mezi horňákama a dolňáka se ztratíte v ději, což není zase tak neblahá věc. Toporná Kirsten Dunst se prostě nechá vtáhnout do lásky citlivým hochem a … pak už je to všechno strašně dlouhé. Jít na špatný film kvůli vizuálním efektům je naprosto nesmyslné rozhodnutí. Uvědomte si prosím, že počítač už má dnes každý filmař a udělat do filmu triky zvládají (snad kromě České republiky) všechny světové produkce.

Kirsten Dunst ve filmu Paralelní světy | zdroj: H.C.E.

Kirsten Dunst zamilovaná a vzhůru nohama

Nad Paralelními světy prostě stojí rozum. Co tím chtěl kdo říct? Asi ne mnoho, spíš si ten někdo (producent) myslel, že to osloví diváky, kteří prahnou po dobrém sci-fi a vydělá nějaký ten peníz. Problémem je, že film je vlastně velmi romantickým příběhem, jehož zoufalou snahou je odpoutat se od této roviny tím, nás udolává skutečně dobře odvedenou prací na trikových počítačích. Film vypadá nejlépe asi jako trailer. V podstatě během několika málo vteřin vdechneme atmosféru a hlavní zápletku. Zbytek, tedy převážná část snímku, už je pouze zdlouhavou nudnou vatou. K tomu si musíme připočíst absolutně tragickou Kirsten Dunst, která už v současnosti opravdu nevypadá jako někdo, do koho se lze jakýmkoliv způsobem zamilovat. Tvůrci kromě příběhu nepobrali zjevně ani mnoho vědomostí z fyziky. Sci-fi je termínem, který se prostě k filmu nehodí, znevažuje jej a mnohem více se tak dostává do bizarní fantasy podoby. Gravitace působící jen na něco je nesmysl a dvě planety blízko u sebe ještě větší. Ať mi pan Grygar opraví, jestli se pletu.

Jim Sturgess ve filmu Paralelní světy | zdroj: H.C.E.

Romantika a sci-fi jednom balení. Berte to!

Obvykle bývá údělem filmového novináře, který ještě nerezignoval na svoji práci, že se ve všem snaží hledat něco dobrého. Třeba napíše, že je to strašlivá hloupost, ale vlastně pro některé lidi, třeba ty mdlejšího rozumu, kteří se chtějí pobavit a nepřemýšlet, docela dobrá volba. Vydržet Paralelní světy až do konce je po hříchu čertovská věc. Takový film vydrží buď naprostý ignorant, nebo někdo, kdo se upsal ďáblu. „Chci zvládnout bez újmy všechny špatné filmy.“ „Ano, ale jen za tvoji duši.“ Pokud tedy hledáte film, kde chcete sledovat, co už dnes umí grafické karty na počítači, pak si samozřejmě na film o ničem klidně zajděte. Opojná vizualizace prostě ne vždycky stačí. Před lety jsme všichni s nadšením sledovali každý další trik, který vypadal ve filmu jako běžný záběr a vzdychali. Dnes tu máme romantický příběh, v němž představení dvou světů nepřejí lásce dvou mladých lidí a nelíbí se nám to. Tvůrci zcela opomněli jednu zásadní věc, která by se měla rozhodně vyřešit v druhém dílu, pokud tedy hypoteticky nějaký bude. Jsou dvě planety tak blízko u sebe, co se děje, když někdo vykonává potřebu třeba na otevřeném prostranství?

Hodnocení: 30 %