Peter Pan (1924)

Zcela první adaptace přišla ještě za němé éry v roce 1924, ale již zde si genderově zmateného Petra Pana zahrála herečka Betty Bronson, později taktéž hvězda první adaptace Ben-Hura. Vzhledem k tomu, že v této verzi Wendy chová k Peterovi romantické city a nikoliv pouze kamarádskou náturu, snímek působí v mnohém ohledu posunutěji a netradičněji než mnohé pozdější verze. Pikantní je rovněž skutečnost, že na scénáři se podílel původní autor knihy J. M. Barrie, studio však namísto jeho textu využilo scénář vlastní.

zdroj: tisková zpráva

Peter Pan (1953)

Daleko většího ohlasu se však dočkala teprve animovaná muzikálová verze z produkce studia Disney z roku 1953. Příznačné je, že ovlivnila podobu značky na dekády dopředu - a to jak co do vzhledu, tak i mírně okleštěné podoby. Z Petra se po dekádách, kdy jej ztělesňovala ženská herečka (nejen ve filmu, ale především v divadelních rolích) stal konečně chlapec (v originále ho namluvil Bobby Driscoll z Ostrova pokladů), zmizela paradoxně i romantická linka a značka se tak namísto metafory čelení dospívání stala především metaforou nekonečného dětství.
Snímek se přesto či právě proto hluboce vepsal do americké kultury - za svůj nejmilejší film ho označil i Michael Jackson (jeho ranč se jmenoval právě Neverland), úvodní větu o tom, že "tohle vše se už stalo, a bude se dít znovu", pak do mysteriózně sci-fi seriálu Battlestar Galactica užil i jeho producent a scénárista Ron Moore. V roce 2002 se proto dočkal i animovaného pokračování Návrat do Země nezemě na motivy Barrieho sequelu knihy.

zdroj: Archiv

Hook (1991)

Na skoro čtyři dekády dal proto Hollywood látce pokoj. Z Petra Pana se stal příklad klasického filmu, a pomineme-li dvě neautorizované adaptace (jednu sovětskou z roku 1987, druhou australskou na video přehrávače z roku 1988), do Barrieho příběhu začal píchat až Steven Spielberg svým Hookem v roce 1991. Po dekádách přitom nešlo o animovaný film, nýbrž návrat k hraným kořenům – tentokrát navíc s Robinem Williamsem, Dustinem Hoffmanem a Julií Roberts.
Hook si zápletku upravuje jaksepatří po svém - především řeší Petra jako dospělého muže (Williams), který "zapomněl na své dětství". Rodinný film se proto v nemalé části story odehrával v běžné realitě, a vysloužil si tak spíše smíšené reakce i výdělky. Ukazoval ovšem, že mytologie kolem Petra Pana je natolik vpitá do americké kultury, že všemožným variacím a kombinacím – jak je u mýtů ostatně zvykem – se do budoucna už nevyhne.

zdroj: Archiv

Petr Pan (2003)

Ani doposud poslední velká adaptace z roku nebyla finančním trhákem. Film z roku 2003 v režii P J. Hogana (později natočil Báječný svět shopaholiků, 2009) sice přitopil pod kotel modernějších elementů, především znovu přiznanou romantickou linku, I on ale nechal Petra Pana chlapcem a vzdor temnějším konturám v moderní tvorbě spíše propadl. Nelze se tedy divit, že daleko větší ohlas získala netradiční variace příběhu stojícího v pozadí vzniku knihy.

zdroj: Archiv

Hledání Země - Nezemě (2004)

Množina všemožných variací na zdrojovou látku však přišla filmařům zajímavější než kopírování původní verze, hned rok na to proto vznikla zatím poslední zajímavá verze jménem Hledání Země - Nezemě. Ta krom zmínek příběhu Petra Pana přinesla především životopisný příběh autora knižní předlohy J. M. Barrieho (Johnny Depp) a jeho setkání s dětmi pod vedením Kate Winslet. I přes skutečné kontury příběhu byl výsledek jaksepatří dojemný – a vůbec přitom nevadí, že vypustil některé méně jasné a kontroverzní části Barrieho života, především podezření z (zřejmě však nenaplněné) pedofilie. Byť ve filmu nezazní, v době premiéry byly spekulace nad Barrieho orientací opět vytaženy na světlo. Ať už to totiž bylo jakkoliv, s reflexí netradičního, a klidně i dost možná platonického vztahu k dětem, by totiž Barrieho příběh o chlapci, co nikdy nedospěl, získal mnohem nezvyklejší kontury…

zdroj: Archiv

Nebyl to ostatně první snímek, který se na původní knihu nebo její nejslavnější inkarnaci z roku 1953 podíval jinýma očima. Za zmínku stojí třebas i televizní Počátek Země nezemě z roku 2011, který byl pro změnu prequelem původního příběhu. Petr se tu objevil jako malý sirotek, Hook zase jako člen podsvětí, kteří jsou přeneseni do kulis fantastického světa. Podobné variace se mohou zdát být svým způsobem "svatokrádeží", posouvání původních děl do nových souvislostí a hledání "neodvyprávěných" části příběhů je ale běžné. Stejným způsobem loni fungovala i Zloba - Královna černé magie, v níž došlo na "humanizaci" hlavní záporné postavy Šípkové Růženky. Podobné proměnlivé mechaniky lze nalézt i u folkloru nebo jiných žánrů vyprávění.
Prozatím se ovšem z oficiálních zpráv, tak i prvních recenzí zdá, že Wrightův Pan kráčí spíše ve šlépějích tradičních adaptací. Je to trochu škoda, protože mýtus kolem Barrieho původní knihy prokázal velký potenciál pro nové čtení – původní adaptace přitom, zdá se, dodnes nejsou překonané.