Zloděj Bagdádský
Mezi nejranější předchůdce patřily americké trháky od éry němého filmu, příkladem za všechny například Zloděj Bagdádský z roku 1924. Právě Hollywood si na rozdíl od zbytku světa mohl dovolit budování megalomanských kulis, náročné kamerové scény i choreografii doby, kdy se kaskadérské kousky ještě dělaly bez cvičení. Prvky akce můžeme často najít i v groteskách a jejich fyzickém, mnohdy smrtelně nebezpečném humoru. Ne nadarmo například Mission Impossible 4 cituje hned několik scén Bustora Keatona.
zdroj: YouTube.com
Atrakce šestákových dobrodružství se však měla brzy změnit s příchodem druhé světové války. Vedle filmu noir, v němž sice nechyběly zbraně, za to akce byla obvykle pomalejšího tempa, převzaly hlavní prvky dnes asociované s akcí filmy válečné. Zde ke slovu přišlo první určité utlumení a sáhnutí po realističnosti, jakkoliv v tehdejších válečných filmech tato z dnešního pohledu podezřele absentuje. Od propagandistických snímků ušly válečné filmy dlouhou cestu až do komplikovaných spektáklů ve stylu Děl z Navarrone. Hlavní hrdinové zřídkakdy prohrávali, odtud ostatně můžeme sledovat pozdější plynulý vývoj do akčních masomlejnů 80. let a dalších.
Jinou linku na západě začaly představovat bondovky. Ačkoliv ve své podobě v 60. letech ještě nehýřily komplikovanějšími scénami, akční atrakce jim rozhodně nechyběly. Ironií osudu přitom styl bondovek formoval Alfred Hitchcock se snímkem Na sever severozápadní linkou, považovaným za jakousi „protobondovku“. Kdo film viděl, může si ostatně v hlavní roli snadno představit trochu nešikovnějšího Seana Conneryho.
zdroj: YouTube.com
Paralelně s nimi však začaly akci nabízet i dva další, podstatně levnější a tak snadno aplikovatelné žánry. Na jedné straně začaly v průběhu 70. let silně dominovat policejní detektivky, nejznáměji Dirty Harry. Vedle nich pak z Asie přišel trend karate/kung-fu mlátiček, jak je zpropagoval dokonalý Bruce Lee. Tyto opět nabízely jinou příchuť – styl se vrátil k exotice, ale v jiném podání, stejně jako k autenticitě hrdinů. Oby koncepty pak dohromady spojil Chuck Norris – jeho filmy předznamenávali přechod do zlaté éry akce, let 80.
Tyto totiž přinesly asi největší změnu akčního filmu vůbec. Mluvíme samozřejmě o příchodu Arnolda Schwarzeneggera a Sylvestera Stalloneho, kteří vyšroubovali míru filmového násilí do nejvyšších obrátek. Dekáda znamenala příchod hrdinů s těžkými kulomety, kteří jakoby platili za roboty – čehož ostatně využila série Terminátor. Ve skutečnosti však byla krvežíznivost 80. let byla pouze logickým vyústěním hrdinů dřívějších dekád. Právě nevázaná kontroverze pomohla slávu akčních filmů šířit do celého světa jako cosi zakázaného. Nač si rovněž lhát, nostalgie po 80. letech je daná především tím, že v nich vyrostli dnešní aktivní třicátníci a čtyřicátníci.
zdroj: YouTube.com
Díky obrovské popularitě se rychle objevily nápady, jak akční filmy 80. let rozložit na prvočástice. Už v roce 1986 s první Smrtonosnou pastí přišel typ hrdiny, který do žánru vnesl humor a zdání lidskosti. Léta 90. vzor obecným dojmům v obou trendech pokračovala. Na jedné straně dobrý den pak to nezničitelní hrdinové jako ve filmech Michaela Baye (Skála) a Ronalda Emericha (Den nezávislosti), na straně druhé však tyto nezapomínali na osobní život skrze humorné scény.
Když tak celý žánr v roce 2000 dospěl na svůj absolutní vrchol ve filmu Matrix, kdo vlastní logické že ve šroubování spektáklu nebyli na nějaký čas jít kam dál. Matrix jakoby ztělesňoval všechny elementy žánru od přestřelek, kung-fu bitek přes epickou story až po nádech válečna. To vše v revoluční kvalitě speciálních efektů. Pokud se filmaři nechtěli jeden po druhém utápět v dalších nápodobách Matrixu, kterých i tak přišlo požehnaně, museli překopat zdrojový materiál.
Právě zde možná částečně vězí zakopaný pes popularity Jasona Bourna, restartu Bondovek i 96 hodin a moderních akčních „taťky“. Jak jste si však mohli všimnout, cyklus exotiky a autentičnosti se více méně opakuje – je jenom otázkou času, než se fantaskní, přehnané filmové střílení vrátí. Spíše než pro únavu publika si však budeme – jako v případě Matrixu – muset počkat na nové technologie, které to teprve umožní.
