Trier jistě nepočítal s tím, že film bude násilně rozdělen do dvou částí, takže je začátek druhé části v zásadě nudný, protože diváka tak nějak hodí doprostřed dění. Žádná snaha alespoň elementárně připomenout první film. Prostě, jedeme dál.
Celkový ráz vyprávění se nemění. Stále pozorujeme příběh Joe, která nám oproti minulému dílu dospěla (Stacy Martin je ve druhé části jen něco kolem 15 minut) nebo spíše zestárla. Dozvídáme se, že na konci prvního dílu otěhotněla se svým osudovým partnerem Jéromem (Shia LaBeouf). Joe navíc přestává při sexuálních hrátkách pociťovat rozkoš a vůči veškerým stimulům je naprosto lhostejná. To ovšem nemá vliv na její apetit, který je nadále obrovský. Jérome Joe vyzve k tomu, aby si užívala i s jinými muži, protože on není schopen jí být rovnocenným partnerem. Toto se ukáže jako klíčový moment, kdy se partneři začnou odcizovat.
Joe je pochopitelně frustrovaná svou sexuální inertností a rozhodne se experimentovat s opravdu nebezpečnými muži. Kromě sexu s drogovými dealeryzkouší i vyloženě násilné praktiky. Dovolil bych si tvrdit, že právě tato část filmu je vůbec nejdrsnější, a ačkoli se považuji za odolného diváka, musel jsem odvrátit zrak, protože dění na plátně bylo už trochu moc.
Banalita a tuctovost
Jenže v druhé polovině se děj začne stáčet zvláštním směrem. Příběh se začíná rozpadat před očima. Trier za sebe řetězí dějové odbočky, které se stále více odchylují od toho nejhlavnějšího - nymfomanie. Sevřenost a inteligence scénáře jako by se vypařila. Filmu začne dominovat banalita a žánrová tuctovost, což podtrhuje moralizující poselství, že muži by promiskuitní chování rozhodně procházelo, ale když jde o ženu, je předmětem pohoršení.
Nutno podotknout, že v druhém dílu Charlotte Gainsbourg takřka nesleze z plátna. A to je možná ten problém. Stacy Martin jako mladá Joe má v sobě správný mix dětské drzosti a ženské koketnosti. Je to zábavná postava plná života, kterou diváka baví sledovat. Starší Joe v podání Charlotte jednoduše chybí jiskra. Navíc Trier rezignuje na snahu přiblížit divákovi detaily jejího vnitřního života, díky čemuž postava chladne a je problém se s ní aspoň elementárně identifikovat.
Musím přiznat, že jsem z kina odcházel s pocitem velkého zklamání. Bral jsem první díl jako příslib a velmi se těšil, jak bude Trier postupně utahovat šrouby a půjde na dřeň věci. Druhý film však moje očekávání nesplnil a je rozhodně slabší. Topí se v nevýraznosti, ze které se dokáže vynořit jen sporadicky. Najde se pár dobrých režisérských nápadů a několik černohumorných vtípků, ale ve srovnání s prvním filmem je to dost málo. Vůbec nejbezradnější je vlastní rozuzlení, které, ač věrné Čechovovu pravidlu s nabitou zbraní, zanechá pocit zrady na divákovi, který si může zcela oprávněně říct: “Kvůli tomuhle závěru jsem strávil v kině pět hodin svého života?” Možná je to jen Trierův pokus o nejapný vtip. Já se mu ovšem nesmál.
Hodnocení: 50 %
