Max Schreck, 1922
zdroj:
tisková zpráva
Schreckův hrabě Orlok z filmu Nosferatu je Drákulou ve všem krom svého názvu. Dnes velmi považovaný expresionistický horor byl ostatně kvůli plagiátorství žalován potomky Brama Stokera, autora knižního Drákuly, a měl být dle soudního rozhodnutí ve všech kopiích zničen. Nakonec přežil v jediné a výrazně díky tomu ovlivnil podobu upírů v pozdějších érách.
Film mimo jiné poupravil upíří legendy například ve fatálních účincích slunečného světla, kteréžto v Drákulovi upíry jenom oslabovalo, ale nezabíjelo. Schreckův přednes upíra jako monstra s dlouhými pařáty i zuby a výraznýma ušima je rovněž příkladem prakticky až nelidského vzezření nejranější významné podoby upírského hraběte.
Béla Lugosi, 1931
zdroj:
tisková zpráva
Za Velkou louží se však mnohem významnějším stal přednes maďarského herce Bély Lugosiho. Film z roku 1931 nejen zajistil Lugosimu stabilní přísun hororových rolí, alespoň do úpadku kariéry od 40. let, ale především zpopularizoval Drákulu v jeho filmové podobě i v USA. Není divu, že i následné inkarnace více či méně vycházely z Lugosiho vizáže či projevu.
Význam hereckého výkonu Bély Lugosiho je o to patrnější, že na stejný rok do kin rovněž přišlo konkurenční vydání italské adaptace Drákuly. Ačkoliv je tato v řadě ohledů lepší, její hlavní představitel Carlos Villarias je brilantní ukázkou toho, že bez silného ústředního herce je Drákula pohřbený.
Christopher Lee, 1958 a 1970
zdroj:
tisková zpráva
Budoucí představitel Sarumana ztvárnil nejznámějšího krvosaje hned dvakrát. Zatímco jeho pozdější role platila za děsivější (a věrnou knize), ve verzi z roku 1958 je Lee citován jako nejsvůdnější Drákula vůbec. Ani on však nereprezentoval postavu jinak než jako extrémního záporáka. Ironií osudu však právě Lee posunul Drákulu zase dále blíže polidštění než Lugosi. S Christopherem Lee totiž padla prapůvodní interpretace Drákuly jako východní hrozby.
Tu v sobě měla intenzivně zakódovaná původní Stokerova předloha – přeneseně řečeno, Drákula v ní byl zosobněním středo a východoevropských imigrantů vplouvajících bez uzardění do viktoriánské Anglie. Zatímco Schreck a Lugosi stále více či méně podporovali původní význam, charismatický Christopher Lee Drákulu plně přesedlal do nové éry. S bojem za Drákulova práva však zdaleka neměl být konec.
Frank Langella, 1979 a Gary Oldman, 1992
Další výrazná fáze přišla v 80. a 90. letech, během nichž dostával Drákula stále více prostoru, argumentů na svou obranu i mladší a mnohem více sexy herce. Hned dva představitelé a filmy každý za sebe Drákulu pojali jiným způsobem jako regulérního antihrdinu. Oldman byl sice stále hrozbou, nezapomínal ani na svůdcovskou část legendy, tím spíše, že Oldman sám hrál často i rebelanta – za vše hovoří skutečnost, že o šest let před Drákulou prorazil v roli Sida Viciouse.
Langellův Drákula zase platil za nejlidštějšího hrdinu vůbec. Dokonce se v jeho verzi i někdejší Drakulova oběť Mína se do svého tyrana regulérně zamilovala. Drákula tak byl definitivně připraven přerodit se do tradičního antihrdiny – nikoliv jenom vnější hrozby pro hlavní postavy, ale naopak přímo nového hlavního hrdiny.
zdroj:
tisková zpráva
Luke Evans, 2014
Na první pohled se nynější reinkarnace se na Drákulu dívá diametrálně jinou optikou – sleduje vznik celé Drákulovy legendy oděné do hávu historické fantasy. Prapůvodní inspirační zdroj, hrabě Vlad Tepeš, by to sice asi neocenil – i nynější šermířský a kouzelnický Drákula, který by asi lépe zapadl do Hry o trůny, totiž historickou realitu adaptuje s velmi vlažnou věrností. V zásadě říká, že Vlad si ke svému boji s Turky musel vyškemrat pomoc nadpřirozených sil, a tak vznik upír z pozdější éry. Film má dokonce složit jako zakládající kámen "monstrsvěta", filmového projektu studia Universal, který ve stylu marvelovského filmového světa přinese paletu vzájemně provázaných reinkarnací starých filmových strašáků.
zdroj:
tisková zpráva
Ve skutečnosti je však příběh o vzniku ("origin story") vyvrcholením celé dlouhé evoluce filmového Drákuly. Od původního démonického monstra, které připomínalo spíše staršího bratránka filmového Vetřelce, prošel Drákula proměnami, které ho stále výrazněji polidšťovaly, až se nyní ocitl v roli ústředního antihrdiny. Jestli mu to bude stačit na úspěch, je už na zcela jinou debatu. Rozhodně však bude zajímavé sledovat, kam upířího vévodu dovedou filmaři v budoucnosti. Dočkáme se regulérního superhrdinského Drákuly, jak plánuje Universal, nebo se naopak někde upeče nová adaptace, která se vrátí k hororovým kořenům?
