Je to nějaký módní jev, snad i trochu způsobený fatálním nedostatkem kvalitních scénářů, že se točí jeden komiksový film za druhým, že se reinkarnují látky a filmy, které už měly být dávno zahrabány v minulosti. Superman je klasika. Pro někoho je to nejtrapnější představitel komiksových hrdinů. Je to Mirek Dušín kresleného světa a ve filmu působí zoufale a nudně. Nutno předeslat, že s takovým názorem se setkávám poměrně často a trpělivě se snažím většinou vysvětlovat, o čem jsou doopravdy původní příběhy, jak se postava tohoto hrdiny s dobou proměňovala. A většinou také nepochodím.
Henry Cavill ve filmu Muž z oceli
zdroj:
Foto: Warner Bros
Muž z blockbusteru
Muž s oceli je samozřejmě především důsledkem logického a pochopitelného snažení studia vydělat na značce, která má kolem sebe ještě dostatek příznivců. Zack Snyder dostal Supermana jako téma určené k absolutnímu restartu. Zapomeňte na kvalitativně kolísavou původní sérii s Christopherem Reevem, vytěsněte z hlavy obskurní Singerův pokus o návrat a nemyslete ani na Donnerův střih původní dvojku z roku 2006. Je tady úplně nový příběh, který začíná hezky pěkně od začátku. Ach jo. Nový Superman je konečně tím hitem ušitým na míru moderním trendům. Je to střihový orgasmus, až z toho bolí oči. A je to také podívaná založená na vizuálních efektech, což je povinnost pro povrchní a nenucené vnímání reality.
Blbci sedí, absolutně ignorují tupé dialogy a říkají, jak moc se to povedlo. Hlavně ty triky, že jo.O čem je takový Superman nového století, který vychází z původní a tolikrát omleté příběhové kostry? Je v mnoha ohledech vlastně stejný. Henry Cavill je ulízaným šampónem, který samozřejmě není poznán, jakmile se navleče do upnuté teplákovky. Diane Lane je už stará a nikoho normálního nemůže přitahovat, hraje tedy Clarkovu adoptivní matku. Co umí počítačové programy, dokazuje pak postava Louis Lane – herečka Amy Adams je ročník 1974 – je to tedy už pěkně stará rašple. Tady nám jí však tvůrci servírují jako takového ambiciózního sexy diblíka, co chce něčeho dosáhnout. Kostra je příběhu stejná, efekty nabubřelejší, zápletka průhledná a pitomá – je úplně jedno, o čem to celé je.
zdroj:
Foto: Warner Bros
Světlý okamžik – Jor-El
Bavíme se v kině nad vlastní tupostí, jen nám to nějak nedochází. Pominu-li skutečnost, že je to film propagující přilnavé elastické oblečení, pak musím smutně uznat, že díky těm vizuálním orgiím jsem vydržel do konce a chvílemi se přistihnul, že se bavím.Snyder pojal svého Supermana vážně, globálně, až by jeden řekl, že nábožensky. Narodil se spasitel, který byl vychován adoptivními rodiči, dorostl do tepláků a jal se rozsévat pravdu a začal zachraňovat svět. Je to naivně ubohé, ale lidé takové příběhy mají rádi a dotýkat se tohoto tématu, zpochybňovat jej, to by znamenalo vysmívat se celé podstatě Supermana. Já bych strašně rád zařval do celého světa, kdy to konečně někdo udělá a řekne, že tohle prostě nikdy nebyl dobrý komiks. Být megalomanský nestačí. Mix smrtleně vážné agitky, romance a akčního závěru prostě už nemůže nikoho naplňovat a pokud lze na filmu něco pochválit, pak Russella Crowea, který Jor-Ela střihnul opravdu bravurně.
