Měla jsem připravený námět na celovečerní film o masovém turismu a turistické fotografii a hledala cestu, jak ten námět uchopit. V té době jsem se dozvěděla, že existuje nějaký Láďa Jelínek, který při své brigádě v Göteborgu našel ten kufr s negativy, že mu několik let leží ty fotky doma. Když jsem ty fotky viděla, připadaly mi komické, vtipné, zábavné, fascinující, něco konkrétního a tajemného zároveň – vzbuzovaly řadu otázek, byla to jasná výzva pro film, ale i pro celý náš štáb a další kamarády – prostě jsme se rozhodli to zkusit, připadalo nám to najednou jako něco, co má smysl a co vnese do našeho filmu tajemství, co nás, i ty lidi z fotek a potažmo diváky, může ještě hodně překvapit.

O čem ten film pro vás je?

O tom, jestli je náš svět skutečně propojený. A o tom, jaká je povaha toho propojení – jsme propojeni opravdu přes síť, přes internet? Nebo přes televizi? Nebo jinak, třeba telepaticky? Ztracená dovolená je pokusem zjistit, zda lze někoho vypátrat jenom podle jeho fotografií, je to film o tom, zda se o sobě můžeme něco dozvědět pouze na základě běžných turistických fotografií, které si skoro každý pořizuje. A taky je to film o současných Evropanech a Číňanech, o současné Číně, protože naše první zjištění o těch mužích z fotek bylo, že se jedná o Číňany. A byli jsme v situaci, kdy jsme měli hledat šest lidí mezi 1 300 000 000 Číňanů.

Překvapilo vás, když vám zavolali z čínské televize?

Velmi, bylo to v době, kdy už jsme stříhali film, který měl mít otevřený konec. Už jsme to vůbec nečekali, protože během natáčení jsme čínskou televizi CCTV jsme několikrát kontaktovali s prosbou o spolupráci, ale odpovědí nám byly jen čínské spamy. Jednou ráno mi zazvonil mobil a lámanou angličtinou mi nějaká paní z CCTV vysvětlovala, že náš příběh je velmi dojal, že je romantický a krásný a že musíme hned přijet do Pekingu do jejich pořadu. Přišlo nám nepochopitelné kudy se dostal náš email na správný stůl a s takovým zpožděním, ale za týden už jsme nastupovali do letadla směr Čína.

Jaké bylo přijetí vašeho štábu v Číně?

V Číně jsme byli vlastně neustále překvapování, fascinováni a někdy i šokováni. Náš příjezd se odehrál za velikého zájmu čínských médií, netušili jsme vůbec, co bude spolupráce s CCTV obnášet, jak to pojmou. Reportáž o našem pátrání se objevila na několika hlavních čínských kanálech v osm hodin večer před jakýmsi oblíbeným seriálem, v CCTV nám řekli, že to vidí minimálně tři sta milionů Číňanů. To vše je součástí filmu, jehož závěr nechci prozrazovat.