Šance je, že pokud jste byli na konci 90. let náctiletí a zároveň uchovávali byť jen mírně alternativní, anarchistické myšlení, Fight Club vám na nějaký čas učaroval tak, jako žádný jiný hollywoodský film. Snímek divákům ukázal antagonistickou stránku Brada Pitta (do té doby především herec kladných rolí) a zvýšil hvězdnou slávu Davida Finchera, na níž poprvé dosáhl se svou temnou nekoirovou krimi Sedm (1995).
zdroj:
tisková zpráva
Ostatně představa, že by dnes do kin vyrazil relativně drahý (63 milionů) a hvězdami ověnčený snímek, v němž je hlavní hrdina schizofrenik, díky jehož skutkům v závěru detonuje hned několik amerických mrakodrapů, působí notně jako z jiného světa, a nejen kvůli pozdějším událostem z 11. září 2001. Dnešní filmová studia se podobně subverzivních témat štítí jako čert kříže – establišment ve Fight Clubu nikdy nebyl vykreslen jako něco hrozivého, jako je tomu dnes v případě dystopických sci-fi pro mládež (Hunger Games), stejně jako tyto nevznikají Fincherovou agresivní režií, která si utahuje z diváka i filmového průmyslu skrze vtípky o vkládání podprahových informací.
Ostatně už původní vznik filmové verze Fight Clubu byl malým zázrakem – Palahniukův román zázračně prošel u studia 20th Century Fox hned několika mlýnskými koly, přičemž pokaždé se studioví hlavouni k jeho natočení (nebo dokončení) stavěli spíše odmítavě. Prvotní čtenáři vybraní studiem k posouzení knih vhodných ke zfilmování například Fight Club vůbec nedoporučili k dalšímu posouzení, část producentů si však projekt vydupala ze země a po jejich úsilí nakonec Fox koupil práva na knihu – za nuzných 10 tisíců dolarů. Prvními kandidáty na tvůrce měl být Buck Henry, scénárista Absolventa, a Peter Jackson (!), pozdější režisér Pána prstenů. Henry byl však vyšachován ve prospěch mladšího debutanta Juma Uhlse a Jackson jednoduše neměl čas. Jiným zvažovaným režisérem byl i Bryan Singer, jehož Obvyklí podezřelí obsahuje rovněž podobný závěrečný zvrat, prý však knihu vůbec nečetl. Nakonec tak padla volba právě na Finchera.
Komiksová tečka
Ani s tím neměl FightClub vyhráno. Když padla jeho poslední klapka, Fox se finální verze zalekl a výrazně zredukoval peníze na marketing. Všichni totiž čekali příšerný propadák. Fight Club tak odstartoval s mnohem menší reklamní kampaní a na úvod skutečně nesplnil finanční očekávání, kvůli svému kontroverznímu tématu se však rychle rozšířil do televizního zpravodajství, jeho pověst mu doslova předcházela. Do modrých čísel se však přesto dostal nejpozději po vydání na videokazetách a DVD.
zdroj:
tisková zpráva
I když na filmovém poli Fight Club nemá žádného přímého následovníka – snad jediný snímek, s nímž byl lehce srovnáván, byla pro narušování "čtvrté zdi" akční jednohubka Wanter z roku 2007 – film se několikrát ocitl na mušce mravokárců v případě nápadně podobných pumových atentátů. V roce 2009 byl například zatčen sedmnáctiletý Newyorčan, který nejen, že si založil vlastní fight club, ale rovněž se pokusil zničit ekonomický systém odpálením trubkové výbušniny před kavárnou Starbucks. Mnozí filmu přikládají za vinu i příchod éry šílených střelců (vydání filmu bylo ostatně kvůli střelbě z Columbine odloženo), ojediněle je film citován i jako inspirace pro skutečné zápasnické kluby (většinou bez delšího trvání).
Vzhledem k podobnosti s již zmíněným filmem Wanted je jenom příznačné, že právě komiksovou fazónu už za pár týdnů dostane i oficiální komiksové pokračování.
zdroj: Archiv
To má na starost populární vydavatel Dark Horse Comics, přičemž Chuck Palahniuk k němu sepsal scénář. Fight Club 2 volně navazuje na konec jedničky – nejmenovaný protagonista žije dekádu poté klidným, středostavovským životem, Tyler se ovšem zčista jasna vrací do jeho hlavy. Podle tvůrců přitom dojde i na rozkreslení mytologie kolem jeho persóny. Netřeba však už dodávat, že pro mnoho fanoušků původní knihy nebo filmu je něco podobného spíše dojením již viděné látky, než připomínkou toho, proč se kdysi do Fight Clubu zamilovali.
