Divadelní hra Edwarda Albeeho vypráví o manželství Marty a Jiřího (Elizabeth Taylorová a Richard Burton), které dávno opustily někdejší naděje i láska, které udržuje jen vzájemná nenávist i pokrytecká snaha aspoň navenek vyhlížet spořádaně. Komunikace obou manželů Jiřího a Marty se omezuje na vzájemné obviňování a hraní stále drsnějších a více zraňujících her, týkajících se neexistujících smyšlenek, vydávaných ovšem za realitu. Tyto hry rozehrávají nejen sami mezi sebou, ale navíc potřebují nezasvěcené publikum, které svými jízlivostmi šokují, zatahují jej do svých hádek a vnucují jim pravidla svérázného soužití. Filmový přepis zachovává věrnost předloze, i když se snaží využívat filmových prostředků, zvláště detailní přiblížení postav. Ve vizuální stránce je využito noci jako dramatického prvku: noc přináší noční můry, z nichž teprve ráno přináší vystřízlivění.
Ač vyprávění začíná snůškou vtipných, byť mrazivě výsměšných dialogických výměn, postupně převáží vědomí navenek směšné, uvnitř však pochmurné rodinné intolerance, kdy lidé ztratili schopnost komunikovat jinak, než ve vzájemném ponižování. Hojně konzumovaný alkohol uvolňuje zábrany i ochranné mimikry. Na povrch pak vyplouvají skryté i tajené tužby, zaznívají nenaplněná očekávání (například vyčitka, že muž nedosáhl vytčeného stupně v kariéře) i teprve spřádané plány mladší dvojice, která u Jiřího a Marty pobývá na návštěvě.
Ukazuje se, že v obou případech se jedná o svazky uzavřené z rozumu, či spíše z pouhé vypočítavosti. Přinášejí zklamání už tím, že se staví před partnery handicapy, které by jinak uzavření svazku nejspíš vyloučily. Do defenzívy zahraný Jiří posléze triumfuje, když svým hostům sdělí nemilosrdnou diagnózu soužití s manželkou. Martu uzemní do důsledku vedenou hrou na dítě, které si Marta vymyslela a oba společně obdařili životopisem i chystanými narozeninami. (Citová vyprahlost manželů, ať již orientovaná k nucené shovívavosti či k vyloženě záporným emocím, dala vzniknout nenaplněnému přání mít dítě.) Jiří fiktivního potomka nechá zemřít a způsobí tím Martě krutou bolest.
Mladý pár na návštěvě zas zápolí s hrozbou hysterických těhotenství a nepřiznaných obav z porodu kvůli úzkým bokům. Albeeho výpověď se dotýká nejhlubších lidských traumat. Postavy si navenek poklidně budují spokojenou existenci, ale ve skutečnosti prožívají skutečné peklo - a to většinou vlastní zásluhou.
Zatímco Taylorová modeluje Martu s okázalou chutí dominovat a ubližovat, Burtonův Jiří dlouho setrvává v poloze fackovacího panáka, který jen marně varuje před překročením dohodnutých mezí - a Marta je s rozkoší překročí. Nick Georga Segala se postupně od ostatních přiučuje, ať již je to hrubé okřikování jeho opilé ženy (Sandy Dennisová) nebo vědomí, že stupínky v kariéře lze získávat i přes postele manželek kolegů. U Marty si však vyslouží jen postavení otroka, jemuž žena dává nevybíravým způsobem najevo, v jak podřadném postavení se nachází.
Albeeho předloha patří k nejvýznamnějším počinům americké dramatiky 60. let a jejím filmovým přepisem vstoupil začínající režisér Mike Nichols rázem mezi uctívané osobnosti. První uvedení filmu v českých kinech patřilo k výrazným kulturním počinům roku 1968.
Někdejší český dabing (ústřední party přemluvili Jiřina Jirásková a Jiří Adamíra), který jsme mohli před lety ocenit na filmovém plátně i na televizní obrazovce, plně zprostředkoval ironičnost i potměšilou zlomyslnost, kdy zdánlivá zábava je pouhou vnější slupkou vzájemného ponižování a krutých naschválů. Nyní se v Projektu 100 dočkáme původní verze opatřené českými podtitulky. Můžeme tak ocenit celistvé výkony ústředních protagonistů, včetně jejich hlasů.
